Příchozí hovor
[Nepřijat]

Volám...
[Hovor přijat]

,,Ano? Proč mi voláš?"

,,Vidím tě."

,,Eh... co?"

,,Zase jsi v nákupáku. Oddělení... nápoje."

,,Stalkuješ mě?"

,,Ne."

,,Tak za mnou přijď."

,,Ne."

,,Kde jsi?"

,,U pečiva. Proč?"

,,Jdu za tebou."

,,Ani se nenamáhej."

,,Už tam skoro jsem...
hej, kams šel?"

,,Nikam."

,,Tak kde jsi?"

,,Přímo za tebou."

,,Hahaha."

,,Haha, fakt vtipný. Kde jsi?"

,,Někde, odkud vidím, jak se rozhlížíš a lidi na tebe nechápavě koukaj."

,,Nestalkuj mě. Vylez a pojď se normálně seznámit."

,,To je dobrý."

,,Min Yoongi,
to od Vás není hezké."

,,Ale kdeže, pane Parku, je to ode mě přímo dobrosrdečné. Milé gesto."

,,Mýlíte se, Vaše gesto není milé, nýbrž otravné a seschlé jako stoletý děd a jako květina v zimě."

,,Netušil jsem, že jste básníkem, oh, Jimine."

,,Jak jste to mohl netušit, pane Mine? Nečetl jste nikdy poezii? Mé jméno je v každé cenné sbírce. A nyní mě omluvte, jdu rozhodit zlaťáky-"

,,Na pokladní pás, já vím."

,,No to snad ne."

,,Ale ano, Parku, je to tak. Stále z Vás nespouštím svůj unavený, leč jestřábí zrak."

,,Oh, na místě omdlím, pane
Mine, to je nevídaná drzost.
Dobrý den. Dobrý den.
Kolik máte těch rohlíků? Ehh..."

,,Jedenáct."

,,Eh, jedenáct. Hmh."

,,Nemáte zač, urozený pane."

,,Šedesát dva, poprosím. Ano. Děkujeme Vám za Váš nákup, nashledanou. Nashle."

,,Je neslušné nepoděkovat, pane Parku."

,,Je neslušné špehovat. Ale děkuji, mistře."

,,Prosím."

,,Tos mě viděl už od začátku, nebo umíš spočítat rohlíky během dvou sekund?"

,,Od začátku. Ale počítat umím skvěle."

,,No tohle, ty jsi fakt hroznej špehoun!"

,,Ale prosím tě. Jen jsem si dělal srandu."

,,Pěkná sranda. Příště za mnou
přijď, nebo mě nešpehuj. Jinak
si tě bloknu."

,,Probůh, tak se hned nedurdi. Co je na tom, že tě vidím?"

,,Třeba to že vypadám jako idiot
a že jdu v kraťasech a žabkách."

,,No a?"

,,No a než jsem odešel z domu, pomodlil jsem se, abych nepotkal nikoho, koho znám."

,,Mě ale neznáš."

,,No tak mě přestaň sledovat."

,,Jako teď hned, nebo do budoucna?"

,,Cože?!"

,,Haha, klid, od pokladního pásu jsem tě nechal."

,,Dobře..."

,,Víš, že takhle o svým vzhledu mluví spíš holky?"

,,Jak- to myslíš?"

,,Ještě jsem neslyšel kluka říkat něco o tom, že vypadá hrozně. Většinou jsou to holky, co radši jenom kvůli špatnýmu vzhledu zůstanou doma."

,,Aha..."

,,Jeden můj kamarád takhle mluví pořád."

,,Říkals, že jsi ještě neslyšel kluka tohle říct."

,,Jo, on je gay."

,,Jo tak... Furt je to ale kluk."

,,To jo."

,,Ty už jsi doma?"

,,Skoro."

,,Já taky skoro."

,,Tím chceš říct, že už musíme končit?"

,,Co? Ne? Proč si to myslíš?"

,,Kvůli tý tvý přítelkyni, ne?"

,,Jo... no ona teď není doma."

,,Aha.
Sakra. Nemůžu odemknout. Zavolám ti za pět minut, jo? Nebo, chceš vůbec ještě volat?"

,,Jojo. Já už jsem doma."

,,Oukej, tak čus."

,,Ahoj."