< | Min Yoongi
_________________________

Nezapomeň, že má dnes přijít Hobi.

Klid, jsem ready

Fajn

Trochu jsem uklidil, aby se toho našeho svinčíku neleknul
Máš dost prťavý trenky, dal jsem ti je na židli spolu s tím ostatním

Nech si ty poznámky.

. . .

Bytem se rozezněl zvonek a oba kluci se začli dohadovat, kdo by měl jít otevřít. Nakonec se zvedl Jimin a Yoongi si vychutnal svou minutu navíc, než se také vydal ke dveřím. Hobi vypadal úplně stejně jako posledně. Jakoby se ani přes noc nepřestával usmívat, aby mu ta záře na obličeji zůstala do dalšího setkání. Jimin si bez váhání půjčil jeho dobrou náladu, ale Yoongimu se do toho úsměvu moc nechtělo. Těšil se sice, až zase přijde inspektor, aby mohl Jimina třeba políbit, ale sám se rozhodl, že nebude dělat první krok. Ani jeden. Minule to skoro celé odtáhl sám. Ano, kdyby to táhl Jimin, bylo by to zvláštní a Hobi by to neuznal, ale přece se Yoongi nemusel namáhat tolik jen tak pro nic za nic. A navíc si to chtěl jen v klidu užít a soustředit se na Hobiho, protože to je zajímavý člověk.

Kluci kecali v obýváku. Všechno šlo podle plánu a Jimin se donutil sám většinu doteků začít. Yoongi dělal Jiminovi jen to, co Jimin jemu. Fér, tak to bral starší. Nefér, tak to vypadalo z pohledu mladšího, kterému Yoongi všechno vždycky strkal až pod nos. Ale spokojili se s tím oba. Žádné komplikace se nevyskytly. Tedy alespoň do chvíle, než Yoongi neodešel na malou.

Jimin až nadskočil, jak se vyděsil. Byla to šlupka, rána jak z děla. Oba se otočili za zdrojem hluku a vykulili oči. Holub se sbíral ze země pod velkým flekem od jeho nárazu na skle. Na nohy se jakž takž vyškrábal, ale vzlétnout mu už moc nešlo. Dva diváci se přišli podívat zblízka. Jimin s hrůzou v očích otevřel prosklené dveře a sledoval zvíře, jak marně máchá křídly. Jaká je asi pravděpodobnost, že pták naletí do skla v přízemí? To musel být velice nerozumný holub, asi si za letu místo kalorií spaloval buňky v mozku.

Byla to neobvyklá situace a nikdo nevěděl, co s ní. Holub si totiž dřepnul do trávy a už se ani nehnul. Nejspíš nebyl zraněný, křídla měl symetrická a hýbal s nimi, kdy se mu zachtělo. Jelikož kluci doufali, že odletí sám, nechali ho po půl hoďce zírání samotného a šli se snažit předstírat, že se to nestalo. Až takový problém to nebyl. Čas se slovy ubíhal rychle a k večeru se Hobi už vracel domů. Tentokrát kamarády neviděl se líbat (což v Yoongiho hlavě pod Jiminův portrét vytvořilo velké červené ,,srab"), ale nevadilo mu to. O sázce nepadlo ani slovo.

Holub seděl na stejném místě a nebojácně Yoongiho pozoroval. Nechal se vzít do rukou, nechal na sebe sahat a nevydal ani hlásku. Na pařátě měl kroužek s číslem. Jinak nevypovídal o ničem nenormálním.
Yoongi zkusil zvíře donutit odletět, ale nepovedlo se. Když ho položil, ať už kamkoli, holub se nehnul. Párkrát ho s těžkým srdcem co nejopatrněji, ale přesto surově vyhodil do vzduchu, aby ho přiměl máchat křídly – třeba by se vzpamatoval a odletěl –, ale nic nepomohlo.

Holubovi se tam líbilo a nikdo s tím nemohl nic dělat. Proto – zatímco Jimin se šel válet do pokoje, vysprchovat, válet do pokoje a nakonec spát – Yoongi hledal všemožné informace. Přitom byl nucen vzít opeřence dovnitř, jelikož neměl to srdce ho nechat venku zmoknout. Hlavně, že to byl Jimin, kdo trval na tom, aby se o něj ,,oba" postarali.

Hladil ho levou, notebook ovládal pravou. Podle všeho to byl poštovní holub. Jenže, jak už se dá dočíst na internetu, majitel ho zpátky nechtěl. Ano, po tom, co Yoongi strávil hodinu dohledáváním jakéhokoliv kontaktu na chovatele podle čísla na nožce nebohého ptáka, mu bylo zprávou stručně vysvětleno, že pro dědu nemá Pigeon, jak se šampion v závodech minulého roku nazýval, absolutně žádnou cenu. Zatoulal se, zranil se, bylo to fuk. Zkrátka už o něj jeho chovatel nejevil zájem.

Holub Pigeon. Co s ním teď měl mladík dělat? Věnoval čas hledání na internetu. Narazil na stránku, kde kdosi radil, ať odnese nalezeného zatoulance třeba na nejbližší pole a tam ať ho nechá. Holub by se měl vrátit domů sám. Samozřejmě se Yoongi v deset večer nesebral a nejel na blízké políčko, aby tam za hromů a blesků ubohého Pigeona nechal. To nepřipadalo v úvahu. Nasypal mu doporučované luštěniny a obiliny z toho, co našel v kuchyni, ustlal mu na dece, která stejně byla k vyhození, napustil mu okyselenou vodu, o které se též dozvěděl až ten večer, a zařídil mu pobyt do rána.