Další dva dny se Jimin Yoongimu úspěšně vyhýbal. Jeho předešlé chování mu připadalo trapné. Ráno odcházel brzy a celý den trávil po bezdomovecku. Až na večer, kdy si byl jistý, že Yoongi už určitě spí, se vracel. Samozřejmě nebylo možné, aby se mu vyhýbal celou věčnost. Už třetí den ráno se mu jeho plán o tom, že bude v domě žít jako duch, rozpadl.

,,Ježiš, promiň, myslel jsem, že už jsi odešel," ozvalo se za jeho zády, když jedl. Málem mu zaskočilo, jak se lekl. Někdo by Yoongimu měl přidělat na krk rolničku, chodí jako myška.

,,No, to už je stejně fuk," mávla rukou myška a sedla si naproti Jiminovi. ,,Stejně mě to už nebavilo."

,,Co?" zeptal se Jimin všeobecně. Z těch tří vět nepochopil ani jednu.

,,Ty sis myslel, že nevím, že každý ráno mizíš schválně tak brzo, abych o tom nevěděl, a večer se vracíš až v noci?" zasmál se Yoongi. ,,Snažil jsem se ti vyhovět, ale mám už hroznej hlad. Co je k snídani?"

,,Co si uděláš," odpověděl Jimin na to jediné, k čemu měl co dodat. Jak to, že ho Yoongi vždycky tak prokoukne?

,,Křupky," řekl si pro sebe starší a šel si je připravit. Zatímco štrachal v šuplících a hledal svoje nejoblíbenější, Jimin už se chtěl potichu sebrat a zmizet.

,,Jak se má Hobi?" překvapil ho Yoongi rovnou dvakrát. Zaprvé se Jimin trochu vyděsil a za druhé den předtím u Hobiho doopravdy byl.

,,Asi dobře."

,,Asi? To ti to za celé odpoledne neřekl?"

,,Jak víš, že jsem byl u něj?" Jimin to nechápal. ,,Řekl ti to?"

,,A jak asi? Nemá na mě kontakt," zavrtěl hlavou Yoongi a už s hotovou snídaní zaplouval za stůl. ,,Ale mohl by zas přijít, je s ním sranda."

,,Tak jak to teda víš?" ptal se Jimin.

,,Mám svý zdroje. To tě zajímat nemusí," pokrčil rameny Yoongi. Mladší si odfrknul. ,,Přijde teda?"

,,Chtěl se stavit za týden," zamumlal Jimin. Oba moc dobře věděli, co to pro ně znamená.

,,To zní fajn," liboval si Yoongi a sledoval Jimina, který se potupeně posadil zpět na židli, protože správně odtušil, že mu nebude dovoleno odejít.