,,Yoongiii, jsem domaaa!" řval Jimin, když došel domů. Bude dělat, že se nic nestalo, pokud tak bude vypadat i Yoongi.

,,Jsi tam?" zaklepal na dveře koupelny. Yoongi nebyl dole a ani ve svém pokoji.

,,Jo," zahučel Yoongi.

,,Co tam děláš?" ptal se Jimin.

,,Podřezávám si žíly. Slyšíš tu vodu? To je moje krev!" křiknul nazpět Yoongi, ,,co asi, ty blbče, sprchuju se!"

,,Budeš tam ještě dlouho?" nenechal se odbýt Jimin.

,,Ne a nech už mě se v klidu vysprchovat!"

Jimin se odebral do svého pokoje. Za minutu už se otevřely dveře a Yoongi vyšel ven s ručníkem kolem pasu, jak míval ve zvyku. Jimin se hned chopil příležitosti a běžel do sprchy. Po cestě věnoval zvláštní pozornost tomu, jak se choval Yoongi, a přestože se pouze minuli na chodbě, Jimin měl jasno. Něco se dělo. Yoongi se od něho odvracel, když šel kolem. Bosky ťapkal rychleji než obvykle – neběžel, jen se nešoural.

. . .

,,Můžu dál?" projel Jiminův hlas tichem jako šavle nadhozeným banánem. Yoongi zabručel, že ano.

,,Chtěl jsem se tě jenom zeptat, jestli se něco neděje," vydoloval ze sebe mladší. Přisedl si k Yoongimu ze strany na postel, jako by vážil o sto kilo víc, jako by se konstrukce měla zhroutit.

,,Ne, tak už můžeš jít," Yoongi stále ještě neodtrhnul oči od knížky, co četl. Jimin, který se po okraji postele malinko přišoupnul blíž k jejímu čelu a tedy k Yoongiho hlavě, mu za to očividně nestál.

,,Tak jinak: co se děje?" přehodil otázku mladší a ještě se šoupnul, tentokrát si dokonce položil na postel i jednu nohu, aby si nemusel křivit záda.

,,Tak jinak: neděje se nic, ocenil bych, kdybys opustil můj pokoj, děkuju" protočil oči Yoongi a obrátil stránku v knize. Jimin se k němu znovu o trochu posunul – odejít v plánu neměl.

,,Já bych zas ocenil, kdybys byl upřímnej. Vždyť to na tobě vidím, něco se stát muselo," natáhl ruku a shora se třemi prsty dotkl knihy, kterou nenásilně zatlačil dolů. Yoongi nechal knížku sjet až na peřinu na svých nohách a konečně upřel svou pozornost na Jimina.

,,Tak se něco stalo no, na tom nesejde," řekl pevně Yoongi a neústupně hleděl kamarádovi přímo do očí.

,,Mně na tom sejde," zamračil se Jimin, ,,jsi můj nejlepší kamarád, zají-"

,,Drž. Hubu. Už jsem to pochopil. Přestaň mi opakovat, co pro tebe jsem, já to vím. Je mi to fuk. I kdyby ti na tom, co mi je, záleželo, neřekl bych ti to, tak už jdi, ztrácíš čas nás obou," vyslovil ledově Yoongi. Možná na tom měla svůj podíl i kniha, kterou četl, jelikož v ní hlavní charakter vystupoval podobně, ale jen možná.

,,Já se ti jenom snažím pomoct," řekl lítostivě Jimin a už už se chtěl znovu přiblížit, Yoongi ho však jedním gestem zastavil.

,,Rád bych šel spát," ukončil debatu starší. Jimin se s povzdychem zvednul a odcházel. Ve dveřích se však zastavil.

,,Mohl bych spát dneska u tebe?" zkusil ještě poslední, co ho napadlo s nadějí, že uraženého obměkčí.

,,Dej mi aspoň jeden dobrej důvod."

,,Mám tě rád...?"

,,To není dobrej důvod."

,,Chci?"

,,Ne."

,,Políbím tě?"

,,Pff, ty vážně o vztazích nic nevíš."

,,A co když se sám bojím?"

,,To ti nevěřím."

,,A kdybych byl nadrženej a chtěl se s tebou vyspat?" Jimin už plácal blbosti, protože žádnej dobrej důvod neměl. Yoongi se převalil z boku na záda, aby na něj viděl. Mrknul na jeho kalhoty a otočil se zase zády k němu.

,,Ne. A nezneužívej cizích citů."

,,A že se chci usmířit, i když nevím, co jsem provedl, to není dobrej důvod?" Jiminovi už bylo nad slunce jasné, že Yoongiho problém se týká jeho.

,,Ne."

,,A to, že doopravdy na nějakej dobrej důvod čekáš?"

,,Co tím myslíš?"

,,Že chceš, abych u tebe spal."

,,Nechci, tak vypal," přiostřil tón Yoongi. Jimin se sebral a mířil do svého pokoje. Ke své posteli. Ovšem proto, aby si vzal peřinu a polštář.

,,Co to děláš?" ptal se oznamovacím způsobem Yoongi, když si přistěhovalec přinesl svých pět švestek.

,,Co bych dělal? Nic," tvářil se nevinně Jimin a zalezl do tepla. Yoongi se k němu otočil a opřel se o ruku. Otráveně zavrtěl hlavou a vrátil se na výchozí pozici.

,,Mohl by ses... trochu posunout prosím?" šťouchnul do něj po chvíli mladší. Starší těžce vzdychnul a udělal druhému víc místa.

,,Ne, já myslel – ke mně," upozornil ho Jimin a musel se usmát alespoň jedním koutkem.

,,No, tak to bych opravdu nemohl," odpověděl žádaný po momentu ticha.

,,To nevadí, já se posunu k tobě," vzal situaci Jimin plně do svých rukou. Nalepil se na staršího zezadu a pořádně ho objal, ani nedbal na jeho zdlouhavé vzdychnutí mučeného.

,,Nedýchej mi na krk, svědí mě to," postěžoval si Yoongi po pár minutách a poškrábal se. Jimin by se normálně omluvil a odtáhl, ale dnes ne. Dnes měl přítulnou náladu. Nejhezčí kluk pod sluncem ho chce pozvat na rande a ta radost, z toho přímo vyplývající, se v něm nezapře.

,,Nemám dýchat na tvůj krk?"

,,Ne."

,,A co tohle?" Jimin se nahnul a jemně Yoongiho na krk políbil. Ani on sám nevěděl, kde se to v něm bere, ale náramě ho to bavilo. Věděl, že s Yoongim to cloumá, ačkoliv to nedává zas tolik najevo. Znovu ho políbil. A znovu.

,,To mě taky šimrá, jdi spát a neobtěžuj." Ale Jimin nepřestal. Nebyl ještě unavený, měl provokatérskou náladu.

,,Něco jsem ti řekl," snažil se Yoongi, přestože nechtěl, aby Jimin přestal. Líbilo se mu to. Bylo to příjemné. Měl z toho mráz po celých zádech.

,,Ale já slyším jenom: ,Nepřestávej. Kdyby mi to vadilo, prostě bych tě odstrčil. Podívej, jak zrychleně dýchám. Za chvíli mi srdce vyskočí z hrudi.'." pokračoval Jimin. Opravdu by si neměl hrát s city toho chudáka, ale on se cítil tak dobře. Konečně si byl jednou jistý, že někoho doopravdy sbalil. Někdo si kvůli němu nevěděl rady, co se sebou.

,,To není pravda," bránil se chabě Yoongi, místo toho, aby dotěrného prostě odstrčil, ,,dýchám normálně."

,,Jo?" bavil se Jimin, ,,tak to bych měl asi trochu přidat..."

,,Radši uber," povedlo se staršímu vyslovit chladně, ale na víc se nezmohl. Co kdyby ho Jimin doopravdy poslechl, že?

,,Cože? Říkal jsi něco?" smál se Jimin.

,,Říkal jsem, že jsi ke kamarádům dost přiteplenej," vzmužil se Yoongi a na jeden zátah se vymanil ze sevření. Stáhl se až na kraj své manželské postele. Nemůže si dovolit nechat se takhle unést, Jimin by toho zneužíval.

,,Tak a dost," zaburácel Yoongi, shodil ze sebe Jimina, co se na něj mezitím naplácl jako přikrývka, a stoupl si, ,,běž na svojí půlku, nebo se neznám. Pořádně si rozmysli, po kom lezeš, protože já se nenechám oblizovat jen nějakým ,kamarádem'."

,,Já ale nejsem kamarád," Jimin si sednul na posteli.

,,Ani nejlepším kamarádem, ani mladším bratrem. Vlastně jenom tebou ne," dupnul si Yoongi.

,,To není fér. Ostatní tě oblizovat můžou a já ne?" mladší si zkřížil ruce na hrudi.

,,Přesně tak. Padej," Yoongi ukázal na druhý kraj postele.

,,Ne."

,,Tak já jdu tam."

,,Tak já taky."

,,Tak já jdu do tvý postele," rozešel se Yoongi směrem ke dveřím. Jimin už byl na nohou a kráčel za ním.

,,Přestaň mě pronásledovat," zastavil se Yoongi, až do něj Jimin málem nabořil.

,,Ne."

,,Seš fakt debil," ulevil si Yoongi a strčil mladšího. Obešel ho a šel zpátky do postele. ,,Taky tě můžu vyhodit na ulici, jestli nevíš."

,,To neuděláš."

,,Jestli teď hned zalehneš a přestaneš otravovat, nevyhazím ti věci za vrátka," usmál se ironicky Yoongi a šel si lehnout. Jimin chvilku ještě postával na místě, ale nakonec klidnou chůzí došel k druhému konci postele a jen si lehnul. Yoongi neříkal, kam si má lehnout.

. . .

,,Spíš už?" zeptal se šeptem po půl hodině, kdy nemohl usnout. Nebyl jediný, protože zpod peřin se ozvalo zabručení, že ne.

,,Promiň," omluvil se Jimin provinile a stydlivě. Skoro to znělo, že má slzy na krajíčku, což účel samozřejmě nebyl. Provokatérská nálada byla ta tam a Jimin svých činů litoval.