Volám...
[Hovor přijat]

,,Hello."

,,Oh hell no."

,,Co?"

,,To nebylo na tebe."

,,Aha."

,,Tak co potřebuješ?"

,,Abys mi hrál kluka."

,,Prosím?"

,,Vsadil jsem se včera s kamarádem, že mám kluka. Pozval jsem ho k nám."

,,To mi říkáš teď?"

,,A kdy jindy?"

,,Třeba včera, když jsem tě odtamtud vyzvedával?"

,,I tys říkal, že jsem byl zlitej jako prase. Očividně jsem neměl páru, o čem mluvím."

,,Ach jo, to je blázinec."

,,Přijde asi ve dvě."

,,Eh... oukej. Co přesně po mně chceš?"

,,Jak jako...?"

,,Mám ti říkat srdíčko, zlatíčko, lásko a tak? Mám se tě dotýkat? Mám mít srdce v očích? Mám pozdravit a zalízt do pokoje?"

,,Jo takhle... nevím. Do pokoje asi nebudeš moct jít. Prostě dělej, že o tý sázce nevíš a že ani nevíš, že měl přijít, a když bude vypadat nedůvěřivě, můžeš trochu přidat. Ale jestli to nechceš dělat, nevadí. Sice bych s ním rád aspoň jednu sázku vyhrál, ale nechci tě do toho nutit, jo?"

,,V pohodě, to není až tak těžkej úkol. Ale musíš se snažit i ty. Jestli se nebudeš snažit, zvednu se a zmizím."

,,Jo, dobře. Děkuju."

,,Není zač."

,,Fajn, já přijdu až ve
dvě přímo s Hobim, jo?"

,,Jo, tak čau."

,,Děkuju, ahoj."