,,Ano?" přijal Namjoon příchozí hovor a Yoongi ztichnul. Využil volné chvilky a vpravil do sebe několik doušků piva. Se zájmem poslouchal. ,,Ah, jo."

,,Hmm...," Namjoon se zamyslel, ,,jo, mám čas, můžu přijít."

Yoongi v telefonu slyšel mužský hlas a trochu mu stoupla hladina žárlisovti, ačkoliv nemohl vědět, o co se jedná. Doufal, že o nic.

,,Tak ve čtrnáct čtyřicet pět, prosím," Joon se na vteřinku pousmál, ,,dobře, děkuju. Budeš? Super! Ano. Tobě taky, tak čus."

,,Kdo to byl?" vyzvídal nedočkavě Yoongi. Neznělo to jako neosobní hovor... nebo alespoň ne, dokud tomu někomu Namjoon nezačal tykat.

,,Kamarád od castingu. Máme na sebe štěstí," usmál se zeširoka Joon, ,,pracuje tam u telefonu a sjednává časy účastníků. Většinou se ale mineme."

,,Aha," snažil se Yoongi znít jako někdo, kdo vůbec už u slova kamarád neviděl Namjoona, líbajícího se s někým dalším. Gi přece na kamarády nežárlí. ,,Takže to není tvůj první casting."

,,Ne, jsem tam zaregistrovanej už asi od pěti let. První roli jsem dostal v reklamě na chipsy v devíti. Od tý doby jsem hrál různý role, ale do filmu jsem se dostal jen dvakrát, z čehož jednou jsem byl v úplným pozadí s velkou hromadou lidí a po druhý jsem dostal vedlejšího charaktera, kterej říkal asi dvě věty," objasnil Yoongimu své zkušenosti Namjoon a napil se.

,,Nechtěl bys to taky zkusit? Zaregistrovat se do nějaký agentury?" prohodil ještě a letmo zkontroloval hodinky. Vypadalo to, že zase prosedí celý večer.

,,To se dá?" podivil se Yoongi, který se v podobném okruhu vůbec nepohyboval.

,,Jasně. Chceš?" nadšeně se usmál Namjoon. Yoongi pokrčil ramena.

,,Tak jo," svolil.

,,Super," zaradoval se Joon a už se zvedal.

,,To jako teď?" zděsil se Yoongi. Namjoon zakýval hlavou a u pultu zaplatil za ně za oba. Došel si zpátky ke stolku pro kamaráda, jenž kontroloval, že si nic nezapomněl, a už ho za ruku táhl k sobě domů.

,,Takže," přísně se na něj podíval, když na počítači našel webovou stránku. Dramaticky ho sjel pohledem dolů a zpět nahoru a začal vyplňovat.

,,Jméno, příjmení," monotónně předčítal a zároveň vyplňoval, ,,pohlaví, datum narození, národnost, výška, váha, velikost obuvi, míry – předpokládám, že nevíš, tak to pak změříme..."

Yoongi jednotlivě odpovídal a nakukoval Namjoonovi přes rameno.

,,Konfekční velikost, barva vlasů, barva očí, zastupující agentura, zaměstnání, adresa trvalého bydliště," Joon zapisoval, co mu Yoongi diktoval, ,,top nebo bottom."

,,Počkat, co?" Yoongi se snažil nahlédnout do notebooku, což mu bylo znemožněno, ,,Ty si děláš srandu!"

,,Ne," zahrál vážnou kartu Joon, ,,nedělám."

,,No jasný," smál se Yoongi a stále se snažil počítač ukořistit. To už se Namjoon také rozesmál.

,,Tak píšu versatile," ukončil to a už se chystal jít dál.

,,Co preferuješ ty?" zastavil ho se seriózně myšlenou otázkou Yoongi.

,,Top, ale jsem docela otevřenej i jinejm variantám" odvětil Joon, jako by mluvili o oblíbeném zvířeti, ,,a ty?"

,,Taky top," řekl Yoongi a nastalo ticho.

,,No doprdele..." kývl hlavou Namjoon, ,,jak moc?"

,,Bottom jsem ještě nebyl a bejt ani nehodlám," upřesnil svůj postoj starší. Joon si povzdychnul.

,,No nic, tak to pojďme dodělat," pokračoval a prořezával se ke konci listu, ,,dovednosti: jaký umíš jazyky, jsi profesionální tanečník, zpěvák, herec, nebo máš herecké zkušenosti... jakým typem řidičáku disponuješ, máš něco, v čem vynikáš? Hudební nástroje, záliby, sport... A poslední, v čem jsi za poslední dva roky účinkoval, takže nic. Tohle jenom zaškrtnem, vyfotíme tě, změříme ti ty míry a můžem to odeslat."

,,To bylo rychlý," uznal Yoongi s rozpaženýma rukama, když mu Joon měřil hrudník. Jako odpověď dostal souhlasné zamručení a šeptání čísla.

,,Nehejbej se," napomenul ho mladší, když se Yoongi zahihňal.

,,To šimrá," hájil se a pokusil se ztuhnout na místě jako socha.

,,Uvolni se," poklepal mu dvěma prsty na holou kůži Namjoon, načež Giho podbřišek naopak ucukl. Ani po něm nechtěl, aby si sundaval triko, ale aspoň to měl přesnější. Zapsal poslední údaj, nechal ho, aby si to celé pročetl, a registraci odeslal. Bylo hotovo.

,,Díky," poplácal Yoongi vděčně kamaráda po zádech.

,,Není zač," vytvořil na tvářích ďolíčky Joon a zaklapl přístroj. ,,Chceš hodit domů, nebo tady přespíš?"

Yoongi ani nemusel přemýšlet. V podstatě už měl domovy dva – Joon si doma nechal všechno, co Yoongi potřeboval. V koupelně byly dva zubní kartáčky, ve sprše mimo jiné Giho oblíbený šampón s krásnou vůní, v Joonově pokoji něco málo z jeho oblečení, na zahradě menší stoleček vybavený jako provizorní domeček pro Rica a všude možně spousta dalších věcí, které se objevily až s Yoongiho nemocí.
Joon se ptal upřímně a nepožadoval po něm ani jednu odpověď víc než druhou. Nedal mu na výběr jen ze slušnosti a Yoongi to věděl.

,,Přespím," odpověděl rozhodnutě a Namjoon se vnitřně zaradoval.