Dohodli se, i když neradi, že Yoongi přespí ještě naposled a po obědě odjede domů. Namjoon se vzbudil první. Nad výjevem Yoongiho s peřinou nataženou mezi nohama i rukama a ještě pod hlavou místo polštáře mu cukaly koutky. Jako správný závislák se hned deset sekund po otevření očí natahoval pro mobil. Projížděl některé sociální sítě, na kterých zodpovídal zprávy kamarádů a kamarádek, a pak si četl novinky na internetu.

Ani nezaregistroval, že už i Yoongi naproti němu, avšak za mobilem, se probral a potichu ho pozoroval. Sledoval jeho reakce na to, co se objevilo v telefonu, a nejradši by takhle ležel ještě aspoň tři roky. Uvědomoval si, že konečně objevil někoho, ke komu mohl vzhlížet se zájmem, aniž by toho litoval. Někoho, kdo mu nabízel kus sebe, přestože zatím sám nic moc nedostal. První, co si zabral dominantnější pozici, a první který ho viděl, jak ho pánbůh stvořil, přičemž spolu ani nespali (to by Yoongi někdy rád napravil). Taky už bylo na čase, čím déle člověk se vztahy čeká, tím méně má na výběr – nejlepší kousky už mají své hnízdo.

Pokud jde o tu nahotu, Yoongi se zásadně ukazoval jen těm, s nimiž spal, a to až těsně před samotným aktem. Po něm už mu na tom nesešlo, ale před ním ano. Jednou totiž při flašce, té hře, musel ostatním umožnit výhled na jeho soukromé partie, což udělal, protože jinak by se mu všichni smáli, že je srab. Jedna holka ho vyfotila, než se stačil zakrýt, a všem to přišlo strašně vtipné. Jemu jedinému ne, není se čemu divit. Od té doby se styděl, dokud nepřišlo na pohlavní styk, při kterém jeho strach přebila vášeň. Dál se už nebál, ten někdo už ho přece viděl.

Yoongiho myšlenky postupovaly plynule a on se v nich sám sobě přiznal, že pro něj Namjoon znamená víc, než kamarád. Pocity, které to dokazovaly, však doposud nepoznal. Tyhle se v porovnání s city třeba k Jiminovi v mnohém lišily. Byly takové... zasloužené, stabilní, zkrátka úplně jiná úroveň, důvěrnější.

Na Namjoona byl spoleh a ačkoliv bylo těch pár dní s horečkami pod Jiminovým vedením nekonečných a Yoongi to Joonovi (ale i Jiminovi) zazlíval, nemohl mu svou zlost ani naznačit, jelikož v něm převládalo štěstí, když za ním kamarád přišel a příšerný pobyt mu zlepšil. Navíc mu ani nic vlastně říkat nemusel, cítil z něj, jak ho ten neuvážený krok mrzel. To bylo to, co chtěl od všech těch předtím – aby se starali i oni o něj, protože on sám jim ze sebe dal všechno, co mohl včetně času, energie a lásky.

Namjoonovi podvědomě padl zrak na Yoongiho. Na vteřinku se mu v očích zjevil otazník, ale jinak své udivení, že je jeho společník vzhůru, nedal najevo. Několikrát potáhnul a ťuknul na displeji, než mobil zhasnul a položil ho obrazovkou dolů k čelu postele. S Yoongim navázal oční kontakt, jednu ruku si složil pod hlavu a druhou nechal volně před hrudí. Dá se říct, že napodobil Yoongiho polohu, ale nevěděl o tom. Člověk často napodobuje lidi, na kterých mu záleží, nebo k nim vzhlíží, ať už chce, nebo ne.

Nastalo ticho a jediné, co se hýbalo, byla krev v žilách a chvilkama panenky přeskakující z levého oka naproti na pravé. Ani jeden z nich nic neříkal, nebylo to třeba. Jejich myšlenky byly trochu utlumené, pomalé a klidné a jejich rty se rozlily do nepatrných úsměvů.

Byl to nádherný táhlý moment a dokazoval, že tihle dva si rozumí. Sešli se a už se jim nechtělo hledat nikoho nového, protože měli sami sebe. Tmavé panenky se jim vpíjely jedny do druhých a oční kontakt se prohluboval a sílil každou další sekundou. Nabíral na kouzelnosti a výjimečnosti tím více, čím déle trval.

Leželi nehnutě dost dlouho – do doby, kdy se Yoongiho pohled začal z očí odebírat víc a víc dolů ke rtům, které se od sebe nepatrně odlepovaly. Namjoon si toho všiml a rozpačitě je malinko semknul zase k sobě. Špetka úsměvu se mu z nich však za celou dobu ani jednou nevytratila. Gimu ještě párkrát přeskočily oči nahoru a dolu, kde je vždycky chvíli nechal zaujatě viset...