Příchozí hovor
[Přijat]

„Prosím?"

„Jimine?"

„Ano...?"

„Tady Yoongi."

„Yoongi? To je nějaký divný.
Ukládal jsem si tě do kontaktů."

„A?"

„Teď jsi neznámé číslo."

„Četl sis naše zprávy?"

„Který?"

„Ty poslední."

„Proč bych je měl číst?"

„Co tam máš jako poslední?"

„...'Dobře.'"

„Ty tam nemáš zprávy od tvý přítelkyně?"

„Cože?"

„Naposledy jsem ti volal asi ve středu. Chceš přečíst ten chat?"

„Jakej chat?"

„Můj s tvojí přítelkyní z tvýho mobilu."

„Z mýho mobilu?"

„Tak jo, nebo ne, kruci?"

„Asi jo? Jsem zmatenej."

„Fajn. Zavolal jsem ti, ona to típla, tak jsem ti napsal, jestli nevolám nevhod a ona, že rozhodně, ať si dám odchod. Tak jsem napsal ,Jimine?'. A ona, že se sprchuješ. Tak jsem se ptal, kdo to je, a ona, že mě to nemusí zajímat. Tak jsem napsal, že bych rád věděl, s kým mám tu čest, a ona, že prej ,Jimin je můj přítel, tak se ani nesnaž.'. Já, že se o nic nesnažím, a ona, ať to povídám jinde. Bla, bla, bla, jo. Prostě ti nemám psát, ani volat."

„Jsi tam?"

„Jo. To je vážně divný. Jsi si jistej, že to napsala takhle?"

„Jo, mám to tady."

„Tomu se mi nechce věřit. Že by mi lezl do mobilu? To by nikdy... nebo...?"

„Lezla."

„Co?"

„Řekl jsi lezl, haha."

„Jo tak, hah, jo. Lezla."

„Asi jenom žárlí. Ví vůbec, že jsem kluk?"

„Haha, asi ne. Ehm,
promluvím si s ní, jo?"

„To by bylo fajn, nechci, aby došlo k nedorozumění."

„Ani já ne."

„Jimine? Promiň, musím jít, ahoj."