Příchozí hovor
[Přijat]

„Ehm..."

„Prosím?"

„U telefonu... Park...?"

„Park Jimin."

„Ah, ano, jen jsem se Vám chtěl omluvit za ten včerejšek. Podle toho, co Robin říkal, jsem Vám volal. Zase."

„Ano. Neomlouvejte se, to se stane. Vám se asi hodně líbí moje telefonní číslo, co? Hezky se pamatuje."

„Haha, jo."

„Kolik Vám je, smím-li se zeptat?"

„Ano, určitě. Je mi dvacet jedna. A Vám?"

„Devatenáct."

„Tyjo, tipoval bych Vám míň."

„Podle čeho?"

„Podle čeho asi, haha. Podle hlasu. Zníte..."

„Jako holka?"

„Hmh."

„Jo, kamarádi mi to říkají taky."

„Ale neberte to zle, myslím, že máte pěkný hlas."

„Haha, děkuji."

„Je zvláštní, že jste si mě ještě nezablokoval."

„Proč bych měl?"

„Protože máte jisté, že mě neznáte, a volám Vám už po několikáté."

„Mně to nevadí. Nevoláte v nevhodné chvíle."

„Aspoň, že tak."

„Jo."

„...no! Já se jdu trochu zlidštit. Snad už se to nebude opakovat."

„Co se nebude opakovat?"

„Že bych Vám volal, haha."

„Jo takhle."

„...nashledanou."

„Nashle."