Naneštěstí pro oba však začalo kolem půl druhé ráno lít jako z konve. Blesky křižovaly oblohu a zanechávaly za sebou velké hromy, tlusté kapky bubnovaly do obytného vozu s takovou sílou, jako by to bylo jejich celoživotní poslání, a pootevřenými okny proudil dovnitř silný vítr. Namjoon rychle pozavíral okna a přikryl Yoongiho, který se také probouzel.

,,Joone?" zakřičel přes vyschlý krk Yoongi, aby ho bylo slyšet.

,,Copak?" naklonil se nad něj mladší a čekal, co z něj vypadne.

,,Já mám žízeň," vypadlo z druhého. Namjoon se sebral a nalil Yoongimu studený zbytek čaje. Rico byl kupodivu v klidu, ačkoliv nespal, což bylo jedině dobře, protože si vystačil sám.
Když se nemocný pořádně svlažil, zase se uvelebil a čekal, až si k němu Namjoon přilehne.

,,Není ti špatně?" kontroloval situaci Namjoon po chvilce, kdy už potichu – za otřesných zvuků neustávajícího deště – leželi, opět namáčknutí na sebe.

,,Ne, je mi fajn. Akorát je na prd, jak jsem zpocenej," zabručel ospale Yoongi. Namjoon svou ruku z jeho podbřišku sundal a přiložil ji na zpocené čelo. Nebylo vařící, ale o vyšší teplotě vypovídalo. Z čela se velká dlaň přesunula na vlasy, které prohrábla, aby jim alespoň trochu ulevila od slané tekutiny. Ještě párkrát se vzduchem vrátila na začátek, až se odpojila z trajektorie. Namjoon pot utřel do své nohy. Yoongi se zavrtěl, jak mu zpříjemnění zmizelo.

,,Pokus se ještě usnout," překřikl Namjoon bubnování kapek a otřenou dlaň položil staršímu na odkryté ucho, aby ho otravný déšť nerušil tolik. Yoongi na ni na znamení díků přidal svou ruku, jež však po chvilce zase stáhl, aby mohl v klidu spát.