,,Kolik je?" ptal se Yoongi rozespale a protíral si oči.

,,Spi, já se jenom vysprchuju a půjdu taky," šeptl Joon a co možná nejpotišeji se hrabal ve skříňce.

,,A kolik je," domáhal se odpovědi Yoongi. Namjoon zkontroloval mobil.

,,Něco po jedenáctý a spi už," nařídil mu Joon a zmizel v koupelničce. Byl hotov rychle.

,,Namjoone?" slyšel svoje jméno, když už si lehal do postele, připraven spát.

,,Co je? Máš hlad? Už nemáš pití?" staral se.

,,Ne, je mi hrozná zima," klepal se Yoongi.

,,Jo, tak s tím ti asi nepomůžu. Můžu ti dát ten prášek nebo vlažnou sprchu na snížení teploty, ale myslel jsem, že to potřeba nebude," zamýšlel Namjoon.

,,Nemůžeš jít sem?" prolomil chvilku ticha Yoongi prosebným hlasem.

,,Teoreticky můžu..." uznal Namjoon, poněkud zmaten Yoongiho prosbou. Pomalu slezl ze své postele a s lupnutím v koleni došel k Yoongimu, kde si sednul na kraj matrace, jak to dělal dosud.

,,Sem," upřesnil Yoongi poklepáním na místo vedle sebe. Joon nadzvedl obočí. Yoongi nerad o něco takového žádal, bylo mu tudíž proti srsti říkat prosím a vypadat, že o to doopravdy stojí.

,,Dobře...?" souhlasil Joon a nejistě si přelezl na stranu postele u zdi. Sedl si tam, ve tváři otázník.

,,Lehni si," zamumlal Yoongi a otočil se zády, aby na kamaráda neprskal bacily přímo. Namjoon si lehl na bok až úplně ke zdi. Nechápal, co se děje a proč to po něm Yoongi chce. Ten, když viděl, jak daleko jsou od sebe, prostě se k němu beze slova přesunul.

,,Budeš mi dělat teplíčko," informoval ho tiše, jako by cítil jeho rozpačitost. Joon radši mlčel, protože cokoliv, co by se mu vydralo z úst by v sobě skrývalo narážku na jejich sexuality. Všechny takové rychle spolknul a udělal si trochu větší pohodlí. Cítil, jak se Yoongi klepe.

Hlavu si podepřel jednou paží, kterou jako polštář nevyužil jen on, a druhou dal opatrně někam k Yoongimu, jenž si ji přitáhl na břicho, aby měl co největší teplo.

Pak už bylo ticho. Joon doufal, že se ve spánku neuškvaří zaživa, ale možná by se raději uškvařil ve spánku než probděl celou noc. Sice ubyla jen půl hodina, ale jemu to připadalo jako rovnou pět věčností. Bylo mu příšerné vedro.

Yoongimu naopak pořád nějak táhlo na záda, ačkoliv je měl přikrytá. Natisknul se víc na Joona, ale moc to nepomohlo. Chvíli ležel v klidu, ale nedalo mu to a namáčknul se znovu. Pořád mu připadalo, že tam je ještě prostor, který musí zaplnit, aby mu bylo teplo. Znovu se zkusil přisunout.

Namjoon se to snažil tolerovat, ale Yoongiho zadek mu pořád narážel do soukromé zóny.

,,Hergot, přestaň sebou mlít, nebo za sebe neručím," napomenul ho.

,,Jde mi zima na záda," ospravedlnil své chování Yoongi a ještě jednou ho zopakoval.

,,Tak si tam strč peřinu," poradil mu trochu otráveně Joon.

,,Jak asi," poukázal Yoongi na obtížnost provedení rady a zakašlal.

,,Nevím," povzdechnul Namjoon dodělaně.

,,Tak vidíš," řekl nemocný a znovu se přisunul. Nemohl si pomoct.

,,Přestaň," nařídil mu Namjoon.

,,Proč ti to vadí?" obořil se na něj dotčeně Yoongi.

,,Co myslíš, že se asi stane, když mi budeš strkat zadek do rozkroku, ty vole," zavrtěl Namjoon hlavou, nechápaje, proč to staršímu nedochází. Ten pomlčel, protože už mu to došlo.

,,Jenže mně je zima," vypadlo z něj po dlouhé pomlce.

,,Ty volee," umučeně vypustil dlouhý vzdech Namjoon a za podbřišek menšího sám pořádně přitáhl. Tím, že tam ruku nechal, konečně docílil chtěných výsledků.  ,,Ale jenom, že seš nemocnej."

,,Děkuju," ozvalo se spokojeně a Yoongi konečně mohl usínat. To samé se nedalo říct o Joonovi, kterému trvalo ještě další hodinu, než v tom horku napůl usnul.