,,Namjoone?" zašeptal Yoongi chvilku potom, co se vzbudil. Nikdo u něj neseděl. ,,Joone."

Bylo ticho. Yoongi byl hrozně unavený na to, aby křičel. Pomalu přidával na hlase a musel se k tomu hodně odhodlávat.

,,Namjoone," ozvalo se vyčerpaně z karavanu. Volaný se prudce zvedl ze židličky, na které si četl, a vešel do Pepka.

,,Děje se něco?" vyzvídal hned a sedal si k Yoongimu. Očima zkontroloval nedotknutý hrníček.

,,Něco bych si dal," vystrčil hlavu z kukly Gi a položil si ji na Joonovo stehno, protože polštář měl někde u nohou. Ten mu přiložil ruku pod rozcuchané vlasy.

,,Nějakej přítulnej," poznamenal a příležitostně ho pohladil. ,,A co by sis dal?"

,,Nevím," zamručel Yoongi a už si natahoval peřinu až k uším.

,,Mám tady nějaký sušenky, můžu ti dát ovoce nebo zeleninu..." přemýšlel Joon a znovu zasunul ruku mezi slepené pramínky vlasů. ,,Nebo bys chtěl pečivo?"

,,To je jedno," protáhl Yoongi. Pomalu už se probíral a necítil se tak unaveně.

,,No to mě ale musíš pustit," pousmál se Joon a sjel rukou až na zátylek. Yoongi z něho líně sundal hlavu.

,,Nejdřív ti změřím teplotu," oznámil mu Namjoon a šel tak učinit. Byl moc rád, protože zjistil, že se stupně na teploměru nezvýšily, dokonce se i dost snížily. To znamenalo, že studené zábaly nebudou potřeba.

,,Tady máš," položil na postel talířek s rohlíkem, nakrájeným jablkem a otevřeným pytlíkem malých sušenek. ,,Co nesníš, si dám já."

,,Děkuju," usmál se Yoongi a posunul se na posteli trochu výš. Namjoon mu přiohřál čaj a chvíli na něj koukal, jak jí.

,,Nepojedeme domů dřív?" zeptal se najednou. Yoongi vykulil oči a zavrtěl hlavou s rohlíkem v puse. Měl naději, že se uzdraví do dalšího rána.

,,Jak chceš. Napsal jsi vůbec už tomu klukovi od baru?" ptal se Joon. Ani nevěděl, jak ho to teď napadlo.

,,Ne," Yoongi si odkašlal, "čekám, jestli z tvý poličky zmizí číslo tý holky, co ti chválila kalhoty."

,,Ono tam ještě je?" zasmál se Joon. ,,Dělám si srandu. Ale když přiznáš, žes žárlil, klidně ho vyhodím teď a tady."

,,A když ne?" zkoušel to Yoongi. Sledoval, jak se přes něj Namjoon natahuje, aby mu podal polštář, a dělal, že nemá výhled přímo na jeho rozkrok.

,,Tak jí zavolám," mykl rameny mladší a polštář mu umístil za hlavu. Yoongi chvíli přemýšlel.

,,Ale já nežárlím," pokusil se o přesvědčivý tón.

,,Fajn," usmál se Namjoon a došel si pro mobil a papírek ve skříňce. Yoongi nečekal, že to doopravdy udělá, ale zajímalo ho, jak to bude probíhat. Chvíli se místností ozývalo jen chroustání jablka a zdlouhavé pípání mobilu, ale pak slečna hovor zvedla.

,,Ahoj, dala jsi mi svoje číslo pár dní zpátky na závodech," představil se krátce Namjoon a na Yoongiho, který zaraženě polknul sousto, se ani nepodíval. Po sekundě ticha se mile zasmál. ,,Protože si myslím, že jsi pěkná."

,,Klidně. Mám času dost," mluvil, ,,ne, je tu se mnou jen ten prcek, co vedle mě šel."

Yoongi napínal uši. Dívku slyšel hodně špatně, ale dal by ruku do ohně za to, že říkala něco ,,spolu" a ,,jste" a následně se smála.

,,Ne," smál se i Joon. Konečně se podíval na Yoongiho. Bohužel jen proto, aby mu naznačil, že hodlá vzít talířek do dřezu, ať si z toho sundá ty sušenky, chce-li je na potom.

,,Viděl jsem tě u třetí zatáčky," pokračoval Namjoon a bral nádobí ze stolečku. Yoongi se mračil. Tak on ji viděl i předtím?

,,Fakt? Toho jsem si nevšiml. Ale máš krásný oči," Namjoon se opřel o lednici. ,,Můžeme. Mám vzít nějaký kámoše?"

,,Vůbec?" zeptal se a změřil si Yoongiho, který se stále mračil, pohledem, ,,No on je takovej menší, hubenej... ne? Tak nic."

,,Můžu ještě čaj?" schválně nahlas se ozval Yoongi, aby připoutal Joonovu pozornost. Ten na něj jen mávl rukou, ať počká.

,,Něco chytl. Měl skoro čtyřicet, ale už to kleslo, tak snad se to zlepší," pravil, ,,ale já bych se radši bavil o tobě."

Yoongi zatnul čelist. Žárlivost dělá divy a i s ním dost zahýbala. Přestože mu byla zima, sedl si na posteli a i s peřinou se vydal směrem ke dveřím karavanu. Namjoon na něj vytřeštil oči a paží ho zastavil. Jeho oči jasně přikazovaly Yoongimu, ať se okamžitě vrátí a nedělá hlouposti.

,,Promiň, kočko, něco se s ním děje, asi mu ruplo v bedně, zavolám ti později večer, až bude spát," ukončil rychle hovor Joon a jeho pozornost se přesunula na kamaráda. ,,Co to doprdele děláš?! Jdi si lehnout, musíš odpočívat!"

,,Chci jít ven," snažil se Yoongi prorvat na čerstvý vzduch.

,,Nikam, zůstaneš v posteli. Máš teplotu," nenechal ho Namjoon a zatarasil mu východ.

,,Co se najednou tak staráš? Jdi se radši bavit o tý děvce, jak jsi chtěl, ne?" Yoongi o tom nevěděl, ale zrudnul. Možná zlostí, možná nečekanou námahou těla, nebo žárlivostí.

,,Náhodou je docela v pohodě," bránil jí Joon.

,,No vidíš. Proč se zahazovat s někým, komu ruplo v bedně, když si můžeš volat s ní?" pral se s jeho rukou Yoongi.

,,Přestaň už žárlit a jdi si lehnout," dělal si z něj srandu Namjoon a strkal ho k posteli, ,,podívej, jak se ti klepou zuby."

,,Já nežárlím," urazil se Yoongi.

,,No jasně, tak pojď," zasmál se Joon, využil toho, že Yoongi měl ruce uvnitř peřiny, a sebral ho jako princeznu. Sice sebou princezna házela jako ryba, ale on ji jen chytil trochu pevněji. Na ty tři kroky to stačilo. Donesl ji na postel a opatrně položil.

,,Nech mě," vztekala se a chtěla na prostest znovu vstát. On byl však rychlejší a přišpendlil jí ramena k matraci. Ani tak sebou nepřestala hýbat.

,,Musíš," Namjoon skopl boty, ,,v klidu," kolena opřel z obou stran Yoongiho stehen, ,,odpočívat," lehl si na něj.

,,Hej, slez ze mě," poroučel Yoongi a snažil se znít vážně.

,,Chtěl jsi, abych se ti věnoval," připomněl mu Namjoon, opřel si bradu o ruce, aby mu viděl do obličeje, a několikrát s úsměvem zamrkal.

,,To jsem neřekl," odporoval Yoongi, ale už se nevzpíral. Bylo mu teplo.

,,Ne slovně," přitakal Joon a vytáhl si ze zadní kapsy mobil, na kterém vytočil číslo té dívky.

,,Komu voláš?" chtěl vědět Yoongi. Joon ani nestihl odpovědět.

,,Halo? Jo, už se uklidnil," usmál se provokatérsky Namjoon a pohladil Yoongiho po vlasech, protože věděl, že má ruce zafixované v dece někde mezi jejich těly. Ten si jen naštvaně odfrknul.

,,Ne, promiň. Zrovna tady na něm ležím a říkám si, že má zespoda dvojitou bradu," řekl Joon a zaujatě sledoval jeho reakci, ,,je k sežrání."

Yoongimu povyskočilo jedno obočí. Nevěděl, má-li tomu věřit, nebo ne.

,,Omlouvám se za vyrušení. Jsi pěkná a hodná, ale já už bohužel mám někoho jinýho, o koho usiluju," nasadil trochu vážnější tón Namjoon, ,,to jsem rád. Pozdravuj ty dvě kamarádky, co s tebou byly. Jo... tak jo, tak díky za tvůj čas a čau."

Mobil nechal na posteli vedle a obrátil se k Yoongimu: ,,Spokojenej?"

,,Proč bych měl bejt spokojenej?" hrál si na hloupého Yoongi a dělal, že něco jako oční kontakt neexistuje.

,,Protože už nemusíš žárlit," usmál se zeširoka Joon. Yoongi to přešel s vykroucením očí. Čím víc se o jeho žárlení bude mluvit, tím obtížnější bude to uznat. ,,Bože, ty seš tvrdohlavej. Myslím, že jsem ti dal dost jasně najevo, že nemáš na co žárlit, tak si nehraj na uraženýho."

,,Tak ze mě slez," otočil kartu Yoongi. Připadal si trapně. Namjoon bez odporu udělal, co se po něm chtělo, a už se měl k odchodu. Jindy by to tak lehko nešlo, ale když si to přál člověk s vysokou teplotou, muselo se jeho přání respektovat.