,,Pojedeme domů, jo?" matkovským hlasem promluvil Namjoon k Yoongimu, který prospal celé ráno. Ten mžoural do slunce skrz okno a odkopával peřinu.

,,Fuj, tady je vedro," zachraptěl. Namjoonovu otázku ignoroval – rozespalý člověk je holt rozespalý člověk. Joon mu zkontroloval teplotu, která byla obstojná, ale vzhledem k tomu, že se Yoongi zrovna vzbudil, tak trochu neplatná.

,,Půjdeš se vysprchovat?" ptal se, zatímco krmil holuba na svém rameni. Ten blbej pták mu bude chybět, až ho u sebe nebude mít každý den. Pohladil ho po peří a dal mu jemnou pusinku na složené křídlo.

,,Měl bys, jinak se z toho krunýře potu už nevyhrabeš," zasmál se. Svatá pravda. Yoongi ze sebe sice vypotil některé bacily, ale měl na sobě snad víc neviditelné soli než po výlezu z moře.

,,Asi si umeju hlavu," rozhodl se Yoongi poté, co si protřel prsty ze svých vlasů o sebe. Už to chtělo.

,,Máš fén?" zvedl obočí Namjoon, stále s hlavou nakloněnou k ptákovi na svém svalnatém rameni.

,,Ne, k čemu?" Yoongi si bral ručník a už se šinul ke dveřím. Mladší ho trochu bázlivě sledoval v periferním vidění. Ten kluk, co už nejméně deset hodin bezmocně ležel, se tady promenáduje, jako by ani nevěděl, co je to nemoc.

,,Proč asi, nemůžeš mít mokrý vlasy," řekl, podrbal Rica za krčkem a špitnul směrem k němu, ,,viď."

,,Poptám se a přinesu ti ho, jo?" promluvil Namjoon, když viděl, že se Yoongi něčím takovým nehodlá zdržovat a už opouští obytný vůz.

.     .     .

Mezitím, co Yoongi spokojeně pojídal připravenou snídani, Namjoon poklízel věci ze všech možných míst. Balil za oba, takže měl docela co dělat. Když mohl uklidit i předměty, které Yoongi použil až po snídani (na zubní kartáček téměř zapomněl), byli připravení vyrazit. Tedy alespoň fyzicky – Gimu se domů nechtělo. Přemlouval Namjoona, ať ho vezme k sobě domů, když už nedá jinak, ale ten ho moc neposlouchal. Kontroloval okna, zda jsou zavřená, nařizoval navigaci a nezapomněl ani na pohodlí pro svého kamaráda.

,,Jimin se o tebe postará," říkal, aby ho odbyl, ,,musíš ležet doma, v Pepkovi není místo na to, abych se o tebe staral. A navíc s ním pojede můj táta už za pár dní, musím ho vrátit do garáže."

Nakonec si starší prostě jen sednul do sedačky spolujezdce a nechal se přikrýt dekou, protože už ho začínalo bolet tělo a lezla na něj zima a teplota. Namjoon téma považoval za uzavřené, a tak se vydali domů.

Joon nemocného cestou stále kontroloval, tu a tam, když k tomu byla šance a Yoongi nebyl příliš daleko, mu sáhl na čelo nebo zběžně poupravil přikrývku a nabízel mu pití pokaždé, když se vzbudil z přerušovaného spánku.

Dělal ale i víc – culil se nad jeho roztomilostí, přemýšlel o něm ve všech možných směrech, neúmyslně si zvyšoval tep vzrušujícími vzpomínkami na vše možné i nemožné, co spolu zažili, a v neposlední řadě se posmutněle psychicky připravoval na to, že zase budou žít oddělené životy. Zkrátka se mu ten majitel holuba, jež pravidelně vrkal do rytmu cinkajících skleniček v poličce, vlezl pod kůži dřív, než by si kdy myslel. Na to, že tušil, že si spolu sednou, byl z té rychlosti velmi překvapen. Zajímalo ho, jak zapůsobil on na Yoongiho. Snad jen v dobrém.

.      .      .

,,Ahoj," pozdravil Namjoon menšího kluka ve dveřích, který ho sjel pohledem od konečků vlasů na vršku hlavy až po podrážky bot.

,,Ahoj...?" nejistě zopakoval a nahlížel za neznámého.

,,Jsem Namjoon, Yoongiho... kamarád. Onemocněl a teď spí v autě," urychlil seznamování starší a podal druhému ruku.

,,Jimin," představil se mladší, potřásl velkou dlaní a otevřel vstupní dveře dokořán, jako by dával Joonovi svolení k návštěvě. Ten jemně kamaráda odpoutal a tak, aby ho nevzbudil, podebral za zády a pod koleny.

,,Pokoj má nahoře," usmál se Jimin a vedl svalnatého nosiče přesně tam.

,,Tak jo, vezmu mu sem tašky a ty..." Namjoon se podrbal na zátylku, ,,to tady asi znáš líp, nebo co... vybalíš mu a postaráš se o něj?"

Jimin, radostný, že u něj stojí takový chlapák, ho ujistil, že se nemá čeho bát, což mu Namjoon věřil. Předem mu poděkoval, do péče mu předal i Rica a hned zase odjel.

Obytný vůz vyprázdnil, sjel s ním do nemalé garáže jeho rodičů a vyměnil za své poněkud skromnější auto. Doma si unaveně vybalil a pak sebou už jen hodil na gauč, kde usnul. Zdálo se mu o tom, že má Yoongi horečku a ztratil holuba, který přitom celou dobu kloval do jeho vlasů. V půlce snu to najednou nebyl Yoongi, ale jeden z jeho kamarádů, co se účastnil závodu pár dní zpět. Joon se probudil až večer úplně zmatený a dezorientovaný. Byl z těch deseti dní vyčerpaný.