,,Už jsi se rozhodl?" nedočkavě vyzvídal Yoongi, jen co převlečený vyšel z karavanu. Namjoon měl papírek připravený.

,,Fakt ho chceš, jo?" usmíval se zákeřně a přidržel útržek mezi prsty, aby přilákal Yoongiho blíž. Ten dychtivě kýval hlavou. ,,Tak si ho vem."

Yoongi se nejdřív podivil, což na jeho obličeji bylo znát, ale pak udělal krok vpřed a natáhl ruku k papírku. Ten však vmžiku zmizel a zjevil se trochu výš.

,,Hej!" zamračil se Yoongi a znovu po pokladu hmátl. Zase nic. A zase.

,,Vem si ho, ty tintítko," provokoval Namjoon. A za chvíli už byla vidět klasická scéna vysokého s rukou nahoře a nízkého poskakujícího kolem, snažícího se ukořistit předmět v oblacích. Díkybohu se to odehrávalo ve stínu Pepka, kam nebylo moc vidět.

Yoongi se zapřel do Namjoonovy paže a celou vahou ji tahal dolů. Papírek zmizel v pěsti, aby byl lépe chráněn, a začala vyrovnanější bitva. Trvala docela dlouho a strany se ve vedení střídaly. Postupně kluci o číslo krásného kluka bojovali níž a níž, až Namjoon skončil na zádech v trávě. Ani tam však válka nekončila. Vlekla se ještě dlouho...

Yoongi byl sice o něco slabší, ale používal svou váhu, aby se Namjoon nepostavil, ani neposadil. Zachytával si jednu končetinu těla pod sebou po druhé, až se dostal k té poslední. Podržel si ji a snažil se ji otevřít jako perlorodku. Namjoonovi už zbýval jen jeden prst, křečovitě svírající kuličku k dlani, a jeho situace vypadala beznadějně. Předtím nevěřil, že by to Yoongi dotáhl do konce, ale někdo má holt výdrž velblouda v poušti. Starší už se těšil své výhry a chňapal po zmuchlaném papírku, který však Namjoon nečekaně rychle strčil do pusy.

,,Co to- je za fígle?!" supěl Yoongi a překvapením povolil Namjoonovy končetiny. ,,To není fér!"

Mladší předstíral polknutí a už se chtěl zvednout. Yoongi ho ale prokoukl a ramena mu zatlačil zpět ke studené zemi.

,,Vyplivni to! Vyhrál jsem, dej mi to!" vztekal se. Namjoon odmítavě zavrtěl hlavou.

,,Dej..." Yoongi se snažil mu pusu otevřít, ,,mi... to...!". Joon se nevzdával. Yoongimu nešlo zaklapnutá ústa rozdělit a po pár pokusech už to vzdal.

,,Tos měl naplánovaný, žejo," řekl napůl smutně a napůl uraženě. Namjoon zavrtěl hlavou. Papírek mu v puse vypouštěl pachuť a ani jemu už to nebylo příjemné. Polikat takové sviňstvo ale nehodlal. ,,Tak co po mně chceš?"

Namjoon neodpověděl. Nic po něm nechtěl, co by měl chtít? Chtěl vyplivnout ten papírek, ale zároveň vyhrát.

Chvíli bylo ticho a udýchaní kluci se navzájem jen dívali do očí z asi třiceti centimetrů a hledali výhodné řešení. Namjoon trochu hýbal papírkem v puse a svaly se mu při tom napínaly. Yoongi přemýšlel, co se po něm chce. Nemyslel si, že by to udělal jen tak. Připadalo mu to nahrané a to znamenalo, že to muselo mít účel. Jenže jaký...?

Najednou se nahnul a přitiskl své rty k jeho. Namjoon vytřeštil oči a ztuhnul. Yoongi mu v domnění, že to je to, co chce, věnoval pár jemných pusinek, kterými ho přiměl k zavření očí. Trochu přitlačil. Krok po kroku se dostal k líbání jako takovému, ale Joon ho ne a ne pustit dovnitř. Rty měl semknuté, čímž Yoongiho nevědomky donutil okořenit bizarní situaci ještě víc.

Na tváři se mu objevila jedna ruka a druhá se mu hrabala pod triko směrem k hrudníku. Tu Namjoon chytil v zápěstí a zabránil jí jakémukoliv doteku. Tohle přece nechtěl. Ne takhle, to byla blbost. I druhé zápěstí jemně stisknul a přerušil jednostranný polibek. Vyjukaně koukajícího Yoongiho ze sebe opatrně sundal a stoupl si. Yoongi se taky postavil, spěšně se oprášil a vyčkával, co bude dál.

Namjoon si s – na své poměry docela lítostivým – výrazem do ruky vyplivl papírek, aby mohl mluvit: ,,Uznávám, vyhrál jsi, tady máš, jestli to vůbec ještě chceš."

Yoongi si od něj uslintaný papír vzal a sledoval, jak se najednou přešle vypadající Namjoon šouravým krokem vzdaluje směrem k Pepkovi, do něhož následné vstupuje a v němž také mizí. Yoongi rozbalil mokrý papír a stejně zaraženě se koukl na něj. Číslo bylo čitelné, ale zrovna teď na něj neměl náladu.

Byl trochu zmatený. Myslel, že to udělal správně. Že vyhrál. Ale takové pocity k vítězství nepatří, to ví každý. Zabalil tedy číslo zpět, strčil ho do kapsy a vydal se za kamarádem. Ten byl důležitější a ještě o to víc, že ho hravá nálada tak rychle přešla. Něco se muselo stát, ne?

Ukázalo se, že se toho zase tolik nestalo. Akorát Joona žralo svědomí. Pořád nutil Yoongiho k fyzickým dotekům místo toho, aby ho přesvědčil, že jde i o víc než o vzhled, jak měl původně v plánu. Přál si s Yoongim navázat hezký vztah. Rozumněli si a všechno klapalo dobře, ale chtěl, aby si ho získal povahou, nikoliv vzhledem a návykovými doteky.

Ujistil staršího, že o nic nejde, a šel věnovat svůj čas Ricovi. Dělal to každý den. I Rica si chtěl získat. A úspěchy měl, takže motivaci taky.