Den nato jeli kluci zase na kolo. Jeli podél nedaleké řeky, na které byla spousta vodáků. Aby ne, byl krásný letní den. Na oběd se zastavili blízko vody. Bylo tam docela narváno, protože se tam zastavovala celá jedna vodácká výprava, ale místa pro dva bylo dost.

Namjoon přinesl objednávku a sedl si vedle Yoongiho, jenž si beze slova přisunul talíř a začal jíst.

,,Doufám, že mi zas nebudeš skučet, že tě bolí zadek," promluvil Joon a sledoval kamaráda. Nedostal odpověď ani v podobě zpětného pohledu. Podíval se směrem, kterým koukal Yoongi. Nic neviděl.

,,Yoongi," poklepal mu na ruku, ale dostal jen neurčité ,,hm". Pokusil se tedy otočit mu bradu svým směrem, ale Yoongiho kukadla zůstala kdesi vpředu. Namjoon toho nechal a pustil se do jídla.

Stejně mu to však nedalo a znovu se zahleděl ve snaze najít cokoliv, co by mohlo natolik strhovat Yoongiho pozornost. Chvíli bez výsledku hledal, až mu to došlo. Mladší kluk u čepu. I Joon musel uznat, že takový krasavec za pohled doopravdy stál, ale moc se mu nelíbilo, jak to Yoongi přeháněl.

,,Myslíš, že u něj máš šanci?" zeptal se ho. Nic.
Ještě párkrát zkusil navodit aspoň holou konverzaci, ale Yoongi ho ignoroval. Dokonce nereagoval ani na ruku na svém stehně.

Když už to Namjoona přestalo bavit, prostě do sebe vpravil poslední sousto – narozdíl od druhého nejedl jako šnek – a rozhodl se zkusit něco jiného. Počítal do desíti a ještě dal nápadu druhou šanci. Přemýšlel, co by se mohlo podělat, ale nenapadlo ho nic. Riskantní to sice bylo, ale to mu nevadilo. Nestaral se, co si myslí ostatní.

Stoupl si a – světe, div se – sundal si tričko. Aby si byl jist, že to Yoongi nenechá jen tak, malinko stáhnul kalhoty níž, ale jen tak, aby to viděl jen málokdo, včetně jeho kamaráda. Vzal svůj talíř a proplétal se mezi vodáky, z nichž někteří též ukazovali pupky, ke stolku, aby nádobí odložil. Když se ho zbavil, učinil onen samotný manévr. Došel za klučinou a opřel se o stůl před ním.

,,Co to-" zděsil se Yoongi a hodil pohled vedle sebe, kde lavička zela prázdnotou. Kdy odešel? A co to proboha dělá? Nandej si to triko, nebo se neznám! A co ty kalhoty?! Kam to jdeš? No, to se opovaž! Ne k němu, ne k němu... sakra!

Yoongi natahoval krk, aby mu nic neuniklo. Namjoon se o něčem bavil s tím klukem u baru (bez trika!). Oba se trochu smáli a pak, jen co model dočepoval poslední pivo z objednávky, vytáhl bloček, do kterého něco napsal, a papírek z něj vytrhl, podal ho tomu zrádci. Jestli je to telefonní číslo, ať si mě nepřeje!

Namjoon na něj párkrát kývnul hlavou, přičemž si ještě provokativně zastrčil palec za lem kalhot, aby Yoongiho naštval, a už se vracel ke stolu, následován potutelným úsměvem nádherného zaměstnance.

,,Cos tam dělal?! Nasaď si to triko, proboha!" vyjel hned Yoongi, otáčel hlavou za Namjoonem, který procházel za jeho zády ke svému místu a se slovem triko mu klepnul prsty o holé břicho. ,,A vytáhni si ty kalhoty, než tě někdo uvidí!"

,,Myslím, že už mě viděli všichni," zasmál se Namjoon, ale spodek si povytáhnul zase zpět o těch pár milimetrů.

,,Vem si na sebe to triko," rozkazoval Yoongi, a zatímco se rozhlížel, zakrýval kamarádovi hrudník a břišáky.

,,Klid, vždyť nejsem holka," jemně chytil jeho zápěstí Namjoon a ruce mu odsunul. Oči mu padly na kluka u baru, který ho se širokým úsměvem pozoroval, tak na něj kývnul a usmál se zpět. Přetáhl si přes hlavu triko a svou přítomnost vrátil zpět k Yoongimu, který se na něj mračil.

,,Co je tohle?" zeptal se přísně s očima na papírku, ale spíš to znělo jako ,,dobře si rozmysli, co mi odpovíš".

,,Jeho číslo," odpověděl Namjoon povýšeně a zmačkal ho v pěsti. Yoongi vykulil oči a ze vteřiny na vteřinu změnil taktiku.

,,Dáš mi ho?" sápal se po něm, ,,prosím!"

,,Není teplej, víš o tom?" upozornil ho Namjoon.

,,Jo," přiznal Yoongi. Na tohle měl cit. ,,Ale stejně jeho číslo chci..."

,,Byl jsi na mě pěkně hnusnej. Úplněs mě ignoroval," připomněl mu Namjoon. ,,To od tebe nebylo hezký."

,,Promiň, už se to nikdy nestane," sliboval Yoongi s rukama přes Joonovu pěst s lístečkem.

,,Hm... a co bys mi za to nabídnul?" přimhouřil oči Joon.

,,Co bys chtěl?" zarazil se Yoongi a rychle přemýšlel, co by dal a co ne. Namjoon se také zamyslel.

,,Co bych tak od člověka, jako jsi ty, mohl chtít...?" projel si menšího pohledem, jako by si ho měřil. Yoongi se také prohlédnul a pokrčil rameny. Vedle Namjoona prachatej nebyl, takže všechno okolo toho padalo.

,,Řekni, co chceš," pobídl tedy bohatšího Yoongi.

,,Proč si pro to vůbec nezajdeš sám?" zajímalo Namjoona.

,,Protože se mi líbí," ztišil hlas Yoongi. Čtyři lidi, co se mu za život líbili, a ani u tohohle nebylo vyjímkou, že nikdo nevěděl, co by se Yoongimu stalo, kdyby za ním doopravdy šel. Možná by zkolaboval nebo omdlel. Mohl by se pozvracet, jako to měl u Jimina. Je to jako prokletí.

,,Rozhodnu se a doma ti dám vědět," ukončil debatu Joon, když viděl, že se k něčemu takovému Yoongi nemá, a naznačil mu, ať už konečně sní svůj oběd. Tím doma myslel samozřejmě obytný vůz.