,,Tak dneska prej nic," zachechtal se na Yoongiho chlap, co k němu dokulhal, a místo ,,ahoj, moje jméno je..." k němu napřáhl zdravou rukou, aby si plácli.

,,Byl to pěknej pád, no," přisvědčil nenuceně Yoongi.

Nakonec tedy nemusel koukat sám. Měl vedle sebe usměvavého chlápka, co mu všechno komentoval a vysvětloval, což nebylo otravné, nýbrž vítané. Díky tomu se pak ani při samotném závodě Yoongi neztratil a vždycky věděl, kde se co děje. Několika závodníkům chcípla motorka, ve složitém úseku se odehrál dramatický pád, na třetí klopénce někomu podjelo přední kolo a číslo jedenáct skončilo kdesi v příkopu. O tom všem by Yoongi ani nevěděl, nebýt jeho společníka.

Ale jinak sledoval celou dobu Namjoona. Byl jeho výkony uchvácen. Připadalo mu to atraktivní a líbilo se mu, jakým způsobem zvládal klopené zatáčky. Dělal to sice stejně jako ostatní, ale ostatní Yoongiho nezajímali.

Zároveň ten, jehož jméno Yoongi neznal, pořídil novému kamarádovi nejlepší výhled, ze kterého se hezky z blízka koukalo na největší výskok celé trati. Odtamtud bylo vidět vše, až na jednu rovinku za mírným kopečkem – ta byla skrytá naprosté většině diváků.

Namjoon ještě před odjezdem na závody Yoongimu několikrát zopakoval, že určitě nevyhraje a bude rád, dostane-li se alespoň do první desítky. Nevyhrál, to ani náhodou, ale v první desítce se umístil. Cílem projel jako šestý, skončil však na pátém místě, jelikož někdo z první pětky byl diskvalifikován kvůli záměrnému ublížení na zdraví soupeři. Ano, tomu soupeři s jedenáctkou, co se musel s vyvrtnutým kotníkem a zlomenou nohou škrábat z příkopu.

,,Kámo, dneska to bylo hodně nebezpečný," řekl ten se sádrou Namjoonovi v cíli, kam s sebou vzal Yoongiho.

,,Žejo," souhlasil Namjoon a sundaval helmu s rukavicemi. Rukama si prohrabal mokré vlasy. Dal si helmu do podpaží a trochu se ještě vydýchával. Když se pohledem střetnul s Yoongim, prsty mu znovu sčísly vlasy.

,,Hele, už dojíždí poslední, jdu se mrknout," poplácal Namjoona a Yoongiho spěšně třetí a zmizel v davu a prachu z motorek.

,,Prej 'Jsem opatrnější.'," zasmál se Yoongi, ,,no, to určitě."

,,Co?" nechápal Namjoon, ,,vždyť je to pravda."

,,To jsem viděl," ironicky protočil oči Yoongi. Nejednou měl co dělat, aby nebylo vidět, že se o kamaráda bojí.

Když Joon odložil stroj, šli bok po boku směrem k obytnému vozu a Namjoon se postupně zbavoval vrchních částí svého upoceného oblečení. Poprosil Yoongiho, jestli by mu to nepodržel a ten ochotně svolil. Cestou se loučil s dalšími náhodně procházejícími kamarády, co mu chválili povedený výkon, a házel úsměvy s ďolíčky na všechny strany.

,,Pěkný kalhoty" ozvala se znenadání jedna dívka z trojice kolemjdoucích a všechny téměř naráz sjely polonahé tělo svůdným pohledem. Yoongi je naoplátku sjel pohledem velmi nehezkým a trochu děsivým, ale to ony neviděly, protože měly moc práce skenováním vyrýsovaných buchet na cizím pekáči. Slečna, jež promluvila, za chůze podávala Namjoonovi papírek s číslem.

,,Díky," usmál se Namjoon přívětivě, přijal kus papíru a nevědomky ještě o něco vypnul hruď. Zrak se mu ještě vteřinku lepil na dívky, než mu zmizely za zády. Kluci už byli skoro u Pepka.

,,PěKnÝ KaLhOtY," napodoboval kratičký rozhovor Yoongi žárlivě, když překročil práh, a kroutil u toho očima, div mu nevypadly, ,,DíKy."

Namjoonovy věci mu hodil na sedadlo a uraženě sebou švihnul na kratší střed postele vzadu, pouze se opíral rukama, aby viděl před sebe, nohy v kolenou ohlé podél rohu. To, že někdo Namjoona balil, ho iritovalo – zvlášť, když v tu chvíli šel vedle něj s rukama plnýma JEHO helmy, chráničků a dresu.

,,Co je?" smál se rozjařený Joon nadherně jemným hlasem, kterému by nešlo zazlívat snad ani zločin. Zřetelně slyšel Yoongiho parodování a to, že na něj žárlil, ho vzrušovalo.

,,Nic," odbyl ho otráveně starší a zostra ho sledoval.

Namjoon mu to samozřejmě nesežral, ale nic neřekl. Naopak – když viděl, jak vražedný výraz doprovází kamarádovy oči na telefonním čísle v jeho ruce, musel si prostě tuhle chvilku vychutnat. Naoko váhavě otevřel skříňku s košem, nad který natáhl ruku, ale následně ji stáhl zpět a papírek si schválně uložil mezi věci na uzavírací poličce.

Yoongi po chvíli stočil oči z bílého útržku, který div pod jeho přísným pohledem neshořel, na svalové vybavení mladšího, který si zrovna vylamoval pravačku ve snaze podrbat svědivé místo na zádech.

,,Chceš jet hned, nebo si můžu dát ještě sprchu?" zeptal se Namjoon a dělal, že neví o tom, jak na něj kamarád zírá. Nebo kam zírá. Byli dohodnutí, že po závodech pojedou co nejdřív, aby tam nestrávili úplně celý den. Vyhlášení stejně Namjoona nikdy moc nebavilo.

,,Jak chceš ty," povolil Yoongi a snažil se svou žárlivou stránku, jež mu stále cukala panenkami k číslu na otevřené poličce, utišit. Nerad vypadal, že žárlí, ačkoliv – nebo možná protože – mu to nešlo skrýt.

,,Tak já si asi tu sprchu dám," rozhodl se Namjoon a přešel k posteli, na které Yoongi pololežel, aby si vyhmátl něco z šuplíku.

,,Rovnou si zavolej ty tři blbky a dej si sprchu s nima," zabručel si Yoongi pod nos, ale hned vykulil oči, jak mu došlo, že to nechtěl říct nahlas. Namjoon se zastavil v pohybu, ušklíbl se na svého nižšího přítele a povytáhl u toho obočí.

,,Proč s nima?" přiblížil se a zapřel ruce na posteli tak, že druhého víceméně uvěznil vzhledem k tomu, že se dalo odejít pouze jedním směrem. Yoongi, který něco takového nečekal, vytvořil na svém obličeji nádherně zmatený výraz. Oči mu nekontrolovatelně běhaly sem a tam.

Bylo ticho. Dlouhé, dusné ticho. Namjoonovy oči byly pevně zabodnuty do těch Yoongiho, které naopak překvapením nedokázaly zůstat na místě. Jediné, co se hýbalo, byl řetízek na krku polonahého. Namjoon neměl moc daleko od čehokoliv, co by si Yoongi – soudě dle jeho roztěkaných očí – nemusel přát. A to by si pak za rámeček nedal ani jeden.

Závod Joonovi udělal radost a přivedl mu oslavnou náladu, která se s žárlivostí jeho spolucestovatele slila do hravé, vzrušené. Byla to zvláštní chemie, ale účinky měla, jak vidno.

,,Žárlivko," odfrknul si nakonec Namjoon posměvačně, když nedostal odpověď, a vcukuletu zmizl v koupelně. Yoongi zhluboka vydechnul a pustil cosi, co nevědomky žmoulal v rukou.
Takové tělo. Tak blízko. Tak dlouho. Každý sval. Řetízek na krku. Kapky potu. Upřené oči. Mokré vlasy. Sexy kalhoty. Velká ramena. Splašené srdce. Těsno v gatích. Pane. Bože.

Jak mohl někdo ze začátku tak nepřitažlivý povzbudit Yoongiho vášeň tak rychle a elegantně? Kolik to bylo? Dvacet sekund? Patnáct? Méně? Byl ten někdo taky tak bez sebe? Měl taky co dělat, aby udržel srdce uvnitř hrudi? Měl taky těsno v těch ďábelských kalhotech? Nehraje si jen náhodou ten zmetek s Yoongim jako s panenkou, když ho tady tak nechal? Jestli ano, je to pěkná bouda!

,,Že se na to nevyseru," mumlal Yoongi a zvedal se z místa činu, ,,co si to vůbec dovoluje?! Takhle mě... znemožňovat. Doufám, že se bavíš, ty jeden.. zatraceně.. sexy... uh! Hajzle!"