LXXVII. (5. den)
,,Čus," pozdravil se hlubším hlasem Namjoon se svým starým kamarádem a poplácal ho pozádech.
,,Čau, jak je," také nízko položeným hlasem pozdravil chlap jako hora.
,,Hele, máš to támhle za tím týpanem," ukázal na někoho, kdo zrovna vylézal z karavanu. Namjoon poděkoval a vydal se tím směrem. Yoongi ho následoval – čistě ze zájmu. Chtěl trochu nahlédnout za oponu celé věci. Na neznámého jen zdvořile kývnul hlavou. Nebylo potřeba se seznamovat, protože tahle zábava byla jen na jeden den, pak už většinu z těch lidí nejspíš v životě neuvidí.
,,Tyjo, to je hodně věcí," s koutky staženými níž obdivně kýval hlavou, když na něj z vozu vykouklo téměř všechno vybavení potřebné na závody.
,,Celkem jo," uznal Namjoon a už vytahoval těžký stroj. Jeho motorka byla oranžová a většina oblečení, co Yoongi viděl, hodně barevně ozdobená.
,,To všechno budeš mít na sobě?" zajímalo Giho, který si to prohlížel. Joon zamručel, že jo, zatímco kontroloval seřízení motorky. Když nic na první pohled nevypadalo poškozeně, opřel to celé o lampu blízko. A oblékání mohlo začít.
,,Tak dívej," opřel se rukama o spodní roh Namjoon, ale v zápětí pravačku zvedl, aby mohl ukazovat na jednotlivé kousky, ,,chrániče na kolena, hrudník, ramena – jen slabší –, krk a záda. Dres – to jsou jen tyhle kalhoty a triko –, helma, brýle, rukavice a boty. Myslím, že to je všechno."
,,To se upečeš, ne?" uchechtl se Yoongi. On sám byl jen v tričku a kraťasech, ostatně stejně jako Namjoon.
,,Jo," zasmál se mladší, ,,ale lepší, než abych dostal vodu do kolen, něco si vykloubil, nebo zlomil."
,,To už se ti někdy stalo?" zajímal se Yoongi.
,,Ne, to by mě doma přetrhli. Ale skoro každýmu tady se něco stalo. Ten, co mi dovezl věci, má v nohou už víc než deset šroubů," vysvětlil Namjoon, když si sundaval kraťasy, aby se mohl přestrojit. Yoongi raději hleděl na oblečení a chrániče, aby mu oči neutíkaly, kam by neměly.
,,Tos nikdy nespadl?" nedůvěřivě se optal.
,,Spadl," Namjoon si nasouval elastické kalhoty, ,,spadl jsem tolikrát, že bys to nespočítal. Jenže já jsem musel vždycky nosit chrániče a nikdy jsem nejezdil na max, jako ostatní. Jsem opatrnější."
,,A jaks k tomuhle sportu vůbec přišel?" ozval se Yoongi. Namjoon se jen zasmál.
,,Mám bohatý rodiče, vyzkoušel jsem skoro všechny sporty, co se mi jen trochu zalíbily. Vedle tohohle občas jezdím na závody na kole nebo na čtyřkolce... umím pár triků na freestyle koloběžce i na skatu, byl jsem párkrát surfovat, ale to mě nějak nenadchlo... byl jsem taky docela dobrej v hokeji, ten už ale nehraju... Ale zkusil jsem snad všechno, jenom mě moc nebavily týmový sporty. Krom toho hokeje," zavzpomínal trochu Namjoon. Ve skutečnosti toho bylo na jeho seznamu ještě mnohem víc. Nejen sporty jako takové, ale i jednorázové akce jako skok z letadla.
,,Ty kráso, ty seš fakt bohatej," zasmál se Yoongi překvapeně. Jako malý vždycky záviděl bohatým dětem, že mají, co si zamanou.
,,Já ne, mám jenom, co mi dali rodiče. To je něco jinýho," zavrtěl hlavou Joon. Pro lidi kolem to většinou neznamenalo žádný rozdíl, ale pro něho ano. Byl si vědom toho, že ačkoliv na rodině závislý není, bez ní by jeho skromně vybavený domeček už nepokrýval jen miniaturní část jeho věcí, ale všechny. I tu motorku mu kamarád přivezl z ohromné garáže v rodinné vile, kde bydlí jeho rodiče. Tam na něj předtím čekal i Pepek.
,,To je pravda," přisvědčil po chvilince ticha Yoongi zamyšleně. Namjoon už měl mezitím celý spodek a svlékal si triko. Tuhle část jeho těla si Gi ujít nenechal. Nevědomky se opřel o to, co měl u ramene a zkousl si ret. Ty kalhoty jako by mu vypracovanou postavu ještě podtrhávaly!
,,Počkej tady, jsem hned zpátky," odhodil jeden z chráničů zpět Namjoon a rychlým krokem se kamsi rozešel. To se neboj, pomyslel si Yoongi a očima ho doprovázel. Ještě lepší výhled měl, když se jeho cíl dal do klusu, aby stihl jednoho podobně stavěného kamaráda, co na sobě měl též jen všechno od pasu dolů. Už z jejich pozdravu bylo jasné, že jsou si blízcí. Oba se křenili a na střídačku druhému něco nadšeně říkali. Nová tvář ukazovala směrem, kterým původně šla, načež Joon ukázal nejprve na Pepka a poté na vůz, u kterého ho pozoroval Yoongi. Namjoon kamarádovi rozcuchal vlasy a už se loučili. Yoongiho zrak opustil svalstvo neznámého muže a vrátil se k tomu, co nabízelo Joonovo tělo. Skoro zapomněl, že by takové očumování mohlo vypadat divně.
,,Promiň, to byl můj první kamarád z MX, musel jsem ho pozdravit," omlouval se Namjoon, nato se však uchechtl, ,,ale vzhledem k tomu, že i on si všiml, jak zíráš, asi ti to zas tak nevadilo."
,,Nevadilo by mi, kdybys jel jenom v tomhle," nadhodil Yoongi ze srandy, když se probral. Joon, který si už nasazoval další chrániče, to přešel jen s jedním z jeho úsměvů.
,,Mám tě pozdravovat. Prý kdybys chtěl, u stánku támhle na rohu máš dobrý výhled na jeho partu. Tam jsou nasvalení všichni," postupně zakrýval části svého těla různými chrániči Joon, ,,řekl jsem mu, že si vystačíš se mnou."
,,Škoda," zahrál Yoongi zklamání a poškrábal si holení lýtko.
,,No dovol," vžil se do role i Namjoon, ,,já se taky nemám na co koukat a nestěžuju si."
Yoongimu sjely oči k tričku na hrudi a zpět na Namjoona, který si už přes hlavu přetahoval dres. Ani se nenadál a Joonovi nebyly vidět ani oči.
,,Jdu se s klukama rozjezdit," oznámil mladší, ,,můžeš jít zpátky do Pepka, nebo se koukat, jak chceš."
Yoongi je šel sledovat, ani vteřinu nad tím nepřemýšlel. Namjoon přejel k té partě, o níž mluvili, a přidal se k nim. Vypadali, že se dobře baví, což Yoongiho přimělo k potutelnému úsměvu. Docela Namjoonovi záviděl. Sám sice se socializací problém neměl, ale většinu svých kamarádů nevídal, měl spíš hodně známých. Joon tu byl zkrátka jako ve svém živlu. Byl uvolněný.
Yoongi vytřeštil oči. Jeden z kluků, co se rozjížděli, se při malé výzvě dojet co nejdál na zadním kole totálně rozsekal, motorka spadla na něj. Namjoon a další dva, co byli poblíž z něj velký stroj sundali a pomohli mu na nohy. Odešli s ním kamsi, kam už Yoongi neviděl, ale po jednom se vraceli zpět a pokračovali v tom, co přerušili.
Jako poslední vylezl asi o dvacet minut později zraněný – s obvazem přes koleno a rukou v sádře. Jen tak. Smál se u toho a dával si s kámošema placáky. Namjoon s ním něco řešil, načež zamával Yoongimu. Ten mávl zpět a sledoval, jak k němu ten chlápek kulhá. Yoongimu lichotilo, že ačkoliv má Joon kolem sebe spoustu skvělých lidí, stejně se stále ohlíží za ním. Připadal si, jako by spolu fakt chodili. Ta představa se mu ale líbila. Tak šikovného partnera moc lidí nemá.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro