Čtvrtý den se přesunuli do dalšího kempu a snažili se nebrat ohled na to, co je zastihlo předešlé odpoledne. Už v deset se registrovali a měli tedy čas i na jiné věci. Dohodli se, že pojedou na kolo. Namjoon to viděl tak na lehkých padesát kilometrů, ale nakonec to bylo hned sedmdesát. Sám s tím neměl problém, najezdil i víc. Yoongiho jízda však dost strhala. Po každé zastávce ho nasedání na kolo mučilo za živa.

,,Nekruť tak s tím zadkem, nebo tě přes něj plesknu," ozval se Joon zezadu po páté zastávce.

,,Víš jak to bolí?" stěžoval si Yoongi.

,,Asi hodně, když kulháš i na kole," dělal si z něj legraci Namjoon. Jeho zadek nebolel ani trochu. Jenže bolest zadku byla nepřímo úměrná času strávenému na kole v průběhu roku. Joon jezdil docela dost často a Yoongi skoro nikdy.

,,Protože mě bolí i v koleni."

,,Tyjo, aby ses mi tady za chvíli nerozpadl," hihňal se Namjoon. Sám měl ještě energie na rozdávání.

,,Kolik ještě kiláků?" zeptal se s nadějí v hlase Yoongi.

,,Už jen dvacet.. čtyři," odpověděl Namjoon a přeřadil.

,,Ty vole..." zasténal starší a nechal se předjet.

Šestá zastávka se konala v nějaké restauraci u golfového hřiště. A přesně to byl problém. Byli tam samí bohatí lidé. Když Joon s Yoongim procházeli mezi stolky na terase, uhlazení pánové a především jejich pohrdavé manželky je sjížděli nelichotivými pohledy. Joonovi to bylo fuk, ale Gi z toho byl celý nesvůj, nikdy předtím nic tak dotěrného nezažil. Postarší pár od vedlejšího stolu k němu celou dobu natahoval krky a on nemohl v klidu jíst zákusek. Snažil se předstírat, že to nevidí, avšak marně.

,,Co je?" všiml si jeho nervozity i mladší a zkoumal jeho chování.

,,Nic," mávl rukou Yoongi, ale jeho těkavé oči mluvily samy za sebe.

,,Ne, vážně, co je?" nenechal se odbýt Namjoon.

,,Jenom mi vadí, jak na nás všichni furt čumí," přiznal trochu stydlivě Yoongi.

,,Z toho si nic nedělej, zazobanci čumí na všechny. I moji rodiče to dělaj," uklidňoval kamaráda Joon. Yoongi jen něco zamumlal, ale dál sledoval neúnavné oči lidí, čekajících na jejich jídla. Namjoon ho pozoroval. Nedalo mu to a otočil se a rozhlédl po ostatních stolech.

,,Hleďte si prosím svého, děkuji," pohnul hlavou směrem k postaršímu páru, když ho zaměřil. Yoongi o tom nevěděl, ale Joon při těch slovech ještě z kapsy povytáhl hned tři kartičky, dokazující jeho členství ve velmi známých a drahých klubech golfu. Dělal to tak vždycky, když měl problém s lidmi z ,,vyšší úrovně" a kartičky po ruce. Jeden by neřekl, že něco takového na ty plechovky peněz platí. Nejspíš to má co dělat s udržováním dobrých vztahů s vlivnými osobami.

,,Díky," vyloudilo se z Yoongiho potichu. Joon jen s úsměvem kývnul hlavou, že není zač. Zdálo se mu, že starší malinko zčervenal, což považoval za roztomilé.

Z šesté zastávky to už do kempu bylo jen přibližně patnáct kilometrů a pořád z kopce. Kluci se vrátili v pozdější odpoledne. Yoongi byl unavený a uvelebil se před obytným vozem, zatímco Namjoon obstarával potřebné věci. Dal si pozor a nakrmil Rica. Trochu se mu věnoval a dokonce si ho mohl i hladit, aniž by po něm holub střílel zobákem. To byl velký úspěch!

Když se Namjoon nabažil toho velkorysého tahu hubeného ptáka, který si začínal uvědomovat, že Yoongi není jediný hodný člověk ve vesmíru, šel ho vzít trochu po venku. Na rameni už ho párkrát měl a vzhledem k tomu, že ho pokaždé nechávali ve voze, když nešli jen na procházku pěšky, myslel, že by se mu to mohlo hodit. A Rico mu za to byl vděčný. Vyvracel hlavu všemi směry, aby mu nic neuniklo.

,,To je Váš domácí mazlíček?" ozvalo se najednou někde zezdola. Namjoon se otočil.

,,Nene," pousmál se, ,,to je toho pána, co sedí támhle. Já ho mám jen půjčeného."

,,A to je opravdu holub?" ptala se dívenka v modrých šatičkách. Za ní stálo ještě jedno mladší děcko.

,,Jo, je to bývalý poštovní holub. Něco se mu stalo a Yoongi – ten pán – se ho ujal," řekl Joon a dřepnul si na zem. Dal ruku k ptákovi a ten ochotně přelezl na ní.

,,Můžu si ho pohladit?" houpala se na nožkách dívka s rukama spojenýma a očkama dychtivě měřícíma holubovy trhavé pohyby.

,,No... upřímně si nejsem jistej. Mě skoro vždycky klove. Nevím, jak to má s dětma. Zkus se jít zeptat toho pána, já budu tady," odpověděl Namjoon a stoupl si zpět na dlouhé nohy, když dívka odběhla a to druhé dítě se někam vytratilo.