,,Takže, Jimine," upozornil na sebe Yoongi klidným hlasem. Mladší na něj od třídění ponožek vrhl pohled plný očekávání a odhodlání se za každou cenu odprosit. Nechal však Yoongimu všechen prostor k vyjádření, protože věděl, že na něj nesmí vyjíždět, jestli si to nechce zhoršit.

,,Co jsme spolu zažili bylo hezký, ale je potřeba, abys odešel. Že s tebou bejt nechci, je ti doufám jasný. Nevyhodím tě na ulici, dávám ti dva, nebo tři měsíce max na sehnání stálýho bydlení, ale i když mě absolutně nezajímá, kde skončíš, nedoporučuju ti rozhodování uspěchat a stěhovat se- no, asi oba víme, kde bydlí Tae," pronesl rozhodnutě promyšlené řešení Yoongi. Jimin lítostivě, chápavě a zároveň souhlasně přikyvoval. Styděl se za své neuvážené chování, ale čekal mnohem horší následky. Na odprošení už během první věty zapomněl. ,,Odteď si každej nakupuje a jí to svoje, jsme jenom spolubydlící, nic víc. Ani kamarádi. Jsem rád, žes zmizel z mýho pokoje, aspoň víš, cos posral.
Jinak si tu buď, jak se ti zachce, jen mi sem netahej Taeho, musel bych tě okamžitě vystěhovat."

Yoongi odešel a Jimin dál seděl a přebíral svoje ponožky a nově také myšlenky. Nesnažil se odpovědět, ani spolubydlícího zastavit a prosit. Moc dobře věděl, že druhou šanci nedostane. Netřeba se ptát – co posral, to posral a jelikož posral, co posrat mohl, zasloužil si to všechno i s těžkým pocitem na hrudi.

A jak tak přehazoval jednu látku přes druhou a zbavoval se těch, které už nenosil, pořád mu v hlavě pobíhaly myšlenky. Ptal se sám sebe, proč že to vlastně udělal, proč se nechal tak jednoduše svést? Tae se mu líbil a přitahoval ho zvláště svým vzhledem (chováním by nepřitáhl ani slepici), ale Yoongi si Jiminovo srdce získal s lehkostí večerního vánku. Respektoval ho a dělal pro něj první poslední. Byl to velmi bystrý a láskyplný společník, na kterého byl spoleh. Proč se Jimin nechal oblbnout? Vždyť Taemu ani nedal žádnou práci. Párkrát ho potkal, z čehož byl jak u zjevení, ale jinak s ním šel do postele v podstatě hned. Možná to bylo ze zvyku, možná byl Jimin prostě jen v nějaké náladě, ale nic z toho, na co ve své obranně devatenáctiletý kluk myslel, nebylo ani trochu obstojným vysvětlením jeho podrazáckého činu a on to věděl. Neměl žádné právo takhle hnusně svého milovaného přítele podvést a už vůbec ne v jeho vlastním domě s člověkem, o kterém tvrdil, že s ním byl sex horší.

Jenže teď už s tím nikdo nic nemohl dělat. Prostě to nešlo. Jimin by se mohl ulitovat k smrti, stejně by mu to nepomohlo. Jediná myšlenka, které se nemohl zbavit, ačkoliv se už smířil s tím vším okolo včetně stěhování, zněla: ,,O co lepší by musel být vztah s Yoongim, aby ho Jimin nepodvedl?".