,,Číslo 4, 6 a 12, prosím," vyslovil zdvořile Yoongi a čekal, až prodavačka vybere z výlohy Jiminovy oblíbené zákusky. Už se nemohl dočkat domů. V práci končil dřív přesně podle plánu. Dokonce do ní vyrazil dřív, aby se ujistil, že všechno stihne. A taky, aby ho Jimin neviděl v oblečení, které bylo součástí překvápka. Yoongi si vybral elegantní košili, ve které si připadal jako džentlmen, a kladl velký důraz na úpravu motýlku, jelikož právě tuto část celého outfitu považoval za nejdůležitější – Jimin mu přesně tuto naposledy vychvaloval. Celý den v práci se snažil si nic z toho neponičit, ačkoliv si to mohl vzít třeba jen s sebou a obléct si to potom. Zkrátka už chtěl vidět Jiminův nadšený výraz.

Hrdě si nesl tašky s menšími dárky pro jeho milého až domů. Po cestě kontroloval svůj vzhled v každém zrcadle, skle s odrazem i okýnku zaparkovaného auta, aby se mohl spolehnout, že udělá dobrý dojem. Zároveň pokukoval, co by ještě kde mohlo udělat Jiminovi radost. Šel narovnaně, s úsměvem na tváři a šťastnými očky zamilovaného chlapce.

Dnes večer pozve svého kluka na večeři. Budou mít hezký den, dobře se najedí a třeba se spolu i vyspí. Yoongi se nemohl dočkat. Objednal místo v restauraci, u které si byl jistý, že jim bude stoprocentně chutnat a zařídil ještě dalších pět plánů B, kdyby jim zbyl čas. Měl to všechno promyšlené do posledních detailů.

U branky trochu zápasil s klikou, jak nechtěl poničit dobroty v papírových taškách, ale nakonec se přecejen probojoval skrz a razil si cestu dovnitř. Boty nedbale skopl a cupital vstříc radosti.

Tentokrát nekřičel, že je doma – chtěl svého přítele překvapit. Radostně vybíhal schody. Skákal by je i po čtyřech, kdyby měl jelení nohy. Rychle si ještě pročísnul vlasy a už byl u dveří, do kterých se hned opřel. Vlétnul do pokoje jako mořský ďas s úsměvem rozlitém po celém obličeji, připomínajícím duhu přes zářivě modrou oblohu po osvěžujícím letním dešti.

V půlce věty, kterou si též naplánoval a nacvičil, se však zastavil, skoro jako by zamrzl na místě. Pomalu zaklapl pusu a jako mávnutím kouzelného proutku nechal veškerou radost ze své tváře vyprchat. Nahradil ji absolutní nečitelností naprosto uvolněných svalů. Malinko pokýval hlavou a suše polknul, jako by říkal "tak takhle se věci mají...". Otočil se a jako bílá paní bez duše se pustil pozvolným krokem směrem ven.

Co spatřil, ho probodlo skrz na skrz. Přísahal by, že opravdu cítil ostří, projíždějící jeho vnitřkem. Jeho oči se leskly jako sklo, ale ani jedna slza doopravdy neupadla. Ač vypadal prázdně, byl plný všeho. Emoce, myšlenky, lítost, smutek. Jak mu to mohlo uniknout? Něco tak očividného. Snad i Ricovi to muselo dojít dřív než jemu.

Byl pět kroků od dveří, za nimiž viděl, co vidět nechtěl, když se před něj mihla drobná postava a položila mu ručky na prsa, aby ho zastavila. Pohled mu sjel na hruď a pak zpět na oči osoby, která ostýchavě stáhla své končetiny k sobě. Vypadala vyděšeně, ale Yoongi jako by ji ani nepoznával. Blekotala cosi o vysvětlování. Prý to nebylo tak, jak to vypadalo. Zdánlivě mrtvé oči se znovu daly do pohybu přes břicho nahé postavy až k jejímu ještě stále ztopořenému pohlaví. A znovu líným tempem zpět. Neznámý si svou intimní partii s ruměnci zakryl. Kdysi tak známá tvář nyní produkovala slzy a pořád koktala nesouvislé věty. Yoongi neřekl ani slovo a přesto s nadhledem přestřihl nekončící nit výmluv a lží. Cokoliv vyšlo z úst mladšího mohl vyvrátit pouhým posunem očí. Postava se dál snažila mluvit a mluvit, protože se bála, že jinak ztratí jeho pozornost.

Kluk, jehož srdce s jedním pohledem ze vteřiny na vteřinu zledovatělo, jen zvedl levou ruku a utišil tím příval těch otravných zvuků. Utlumenou postavu obešel jako duch a bledší než stěna odcházel pryč. Pryč z horního patra, pryč z domku, pryč z pozemku i z ulice. Pryč od té odporné vize.

Možná že jeho styl chůze vypadal líně a bezcitně, ale srdce by mu bylo puklo smutkem a pocitem podvedení, kdyby dřív raději nezamrzlo. Stále mu bilo na poplach a pumpovalo krev jako o život, ale byl to jedině led, co mu nedovolilo se rozpadnout do malých střípků. Prázdný výraz Yoongiho držel na nohou, v bezpečné vzdálenosti od výbuchu emocí, který by ho zničil.