,,Šílený," pošeptal si pro sebe Yoongi. Jeho přítel už byl zdravý, ale v práci se mu zase ,,něco posralo" a on v jinak klidné, skoro až mrtvé kanceláři pobíhal jako splašený celý den.

,,Tohle rozdej, já musím dolů do kopírky," vrazil dívence štos papírů a běžel dolů. Aby toho nebylo málo, nefungoval výtah. Yoongi bral schody po třech, až si málem podvrtnul kotník. Všechno pospíchalo, takže nemohl dát přednost nejnutnějšímu. Musel udělat všechno.

,,Oh, Yoongi, potřebov-"

,,NE-mluv na mě," zastavil kohosi hned Yoongi, rychle sebral okopírovaný materiál a doslova utíkal pryč. Ještě jeden další úkol a asi tady lehnu, říkal si po cestě zpět nahoru.

,,Min Yoongi!" křičela nějaká slečna z druhé strany místnosti, kterou procházel. Dohnala ho a předala mu, co po ní chtěl už ráno. ,,Tady je ten seznam."

,,Díky. Dnes máš splněno, můžeš domů," rychle ji propustil a pokračoval v rychlochůzi.

,,Pane Mine, máte někoho na telefonu," oznámil mu brigádník. Yoongi mu svižným gestem naznačil, že nemá čas, a šel dál.

,,Park Jimin?" ptal se mladík do telefonu. Yoongi se zastavil. Dvěma kroky se přesunul k jeho stolu a vytrhl mu sluchátko z ruky.

,,Mám strašně naspěch, děje se něco?" drmolil.

,,Rico je nějakej nevrlej, třikrát mě klovnul," stěžoval si Jimin.

,,Už na něj nesahej a zalep si to. Jo a čekej na mě přesně v devět před brankou," zarapoval Yoongi. Hned telefon položil a spěchal dál. Věděl, že Jimin přijde domů z centra jen chvilinku před devátou.

,,Yoongi-"

,,Co zas?!" vyjekl. Dříve posedával v jedné místnosti, nikdo nešel dovnitř, nikdo ven a najednou si nemohl ani dojít na záchod, aniž by po něm půl kanceláře nepovykovalo.

,,Viděla jsem Váš seznam práce. Vzala jsem si na starost pětku," informovala ho stará paní.

,,Ah, děkuju," ze stresu jí dal pusu na tvář a konečně se probojoval ke dveřím, za kterými ho čekalo ticho. Zabouchl je za sebou a pořádně vydechl. Když se trochu zklidnil, zasedl za stůl a začal s další prací.

.     .     .

Zkontroloval hodinky a přidal malinko do kroku. Celou cestu se mračil. Když vyšel zpoza rohu, Jimin se usmál. Úsměv mu zkameněl, když si všiml Yoongiho rozhořčeného výrazu.

,,Ahoj," pokusil se vlídně přivítat přítele. Ten nijak nereagoval. Rázným krokem šel k Jiminovi jako blížící se pohroma. ,,Udělal jsem něco?"

Jimin pomalinku couval. Yoongi už byl skoro u něj. Nezastavoval. Už nebylo cesty zpět. Jimin se připravil na facku.

Yoongi si ho za kravatu přitáhl a vrhl se na něj. Začal ho drsně, silně a agresivně líbat, prostě do toho dával vše.
Jimin se ani nenadál a už couval po cestičce k domovním dveřím. Bylo jasné, co Yoongi chtěl. A ještě jasnější bylo, že si to bez zeptání vezme.
Taška a boty odletěly v předsíni, Yoongiho sako na schodech, kravaty v chodbě a ostatní v pokoji. Oba kluci zrychleně dýchali.

Ať už Jimin byl, nebo nebyl připravený, stalo se to a on toho nelitoval. Ačkoliv Yoongiho za tak hrubými činy nepoznával, stále se mohl spolehnout, že na něj bude brán ohled.