Ztichlým bytem se rozlehlo pomalé odemykání zámku a Namjoon, sedící na gauči, odložil knížku. Vchodové dveře se pomalu pootevřely, bylo slyšet zouvání bot a už dovnitř nakoukl Yoongi.

„Co se tak plížíš?" provokativně se usmál Joon, když se setkali očima.

„Myslel jsem si, že už budeš spát," vysvětlil Yoongi a začal ze sebe o poznání hlasitěji stahovat bundu.

„Seš unavenej, co?" hádal Namjoon. Nebylo to od věci, jeho partner byl unavený už tři dny v kuse. Ráno vstal jako zombík a večer přišel s ještě znavenějším výrazem.

„Vlastně ani ne, ale jestli chceš mít sex, tak to bych to asi zkusil dole," uchechtl se Gi a sundal si mikinu. Namjoon si zlákaně zkousl ret –  zaujal ho prostředek věty.

„Řekni to ještě jednou," pobídl ho a prohrábl si vlasy.

„Co, chceš šukat?" nakrčil na něj obočí starší.

„Ale notak, to bylo tak hezky řečený a teďs to zase zabil tím šukáním," lítostivě se v legraci usmál Namjoon.

„Jo, mít sex," zopakoval Yoongi, když mu došlo, na co mladší poukazoval, „chceš se se mnou milovat?" Namjoon vzdychl obdivné Ó a rozešel se za společníkem.

„Hrozně ti to sluší, když to řekneš takhle," pochvaloval si spokojeně, jak mířili do patra, „ale já bych se spíš chtěl mazlit..."

„Tak jo," souhlasil Yoongi. Joon vytřeštil oči.

„Fakt?" nadšeně se nechal unést a na tvářích mu vylezly ďolíčky. Nemohl tomu uvěřit, takhle jednoduché to nebylo už hrozně dlouho!

. . .

„Teď je mi příjemně," zamrmlal Yoongi, zatímco si pohrával s chloupkama na Namjoonově hrudi.

„Mně taky," přitakal Joon. Jednu ruku měl na Giho zádech a druhou se mu přehraboval ve vlasech. „Poslední dobou mi hrozně chybíš."

„Vždyť jsem tady," podivil se starší a zavřel spokojeně oči.

„Zrovna teď jo," uznal napovídavým tónem Namjoon. „Teď jsi tady, ale jinak jsi pořád někde hrozně daleko."

„Myslíš čtyři zastávky odsud," usmál se Yoongi. Být zase v náručí svého nádherného, nejúžasnějšího přítele, bylo jako houpat se na obláčku uprostřed nebe. Byl zase jednou celý uvolněný.

„Myslím ty celý dny, kdy tě ani nevidím," smutně ho opravil Joon. Samozřejmě, že ho viděl. Ráno – často si spolu čistili zuby – a večer, dokud jeden z nich nešel spát, spolu trávili minuty a minuty času. Jenže minuty jsou pro vztah jako drobky pro žaludek. A když už byl starší doma, jeho nálada radila všem v nejbližším okolí, aby se okamžitě vzdálili.

„Nechceš mi říct, co se ti děje?" zaškemral Namjoon po dlouhé tiché pomlce a prsty mu sjely z vlasů partnera na zátylek.

„Nic se neděje," konejšil ho Yoongi, ale nechtěně se zasoustředil na svůj dech, jenž se mu tím zrychlil a jehož změnu pocítili oba.

„Na to, že se nic neděje, se chováš až moc divně... Chápu, že mi možná nechceš říkat první poslední, ale už to začíná bořit naši vzájemnou důvěru ve vztahu. Já ti už nemůžu ani věřit, když mi řekneš, že si jenom dojdeš na záchod. Začínám se v těch lžích ztrácet a vážně mi nejde do hlavy, proč to trvá už tak dlouho. Mrzí mě to, chápeš? Nechci tě z ničeho podezřívat, ale nespali jsme spolu, ani nevím, nepoleháváme jen tak jeden na druhým, jako jsme to dělali dřív, nejíme spolu, nechodíme na pivo a ani si pořádně nepovídáme. Už se to týká i mě, tak neříkej, že to nic není," přitlačil malinko na pilu Namjoon.

„Teď ležíme spolu," vyhmátl si Yoongi tu nejvýhodnější část k zodpovězení a to ostatní takticky ignoroval.

„Yoongi," napomenul ho mladší hlasem, v němž šlo zřetelně slyšet trápení způsobené promlčením všech jeho otázek.

„Nechme to teď bejt," prosil Gi, jelikož se tím zrovna v tento moment doopravdy nechtěl zabývat. Namjoon si povzdychl. Tolik ho ta slova mrzela!

„Nevím, na jak dlouho to chceš ještě nechat bejt, protože mně už to celý leze krkem," naléhal Namjoon tónem již poměrně netrpělivým.

„Nekaž tuhle hezkou chvilku," zabručel Yoongi jako dítě.

„Jak tohle můžeš říct?" podivil se Joon, „slušně tě žádám o vysvětlení toho, co se děje. Nemám snad na to právo?"

„Tak to ale nemusíme řešit teď, ne?" neustupoval Gi. Nechtěl to řešit teď, ale nechtěl to řešit ani nikdy jindy.

„A kdy jindy už?" procedil mezi zuby už malinko naštvaně Namjoon, „až mě tím dostaneš do blázince, pak to teprve začneš řešit?"

„Řekl jsem, že se o tom teď bavit nechci," odmítl nekompromisně Yoongi. Též už ztrácel trpělivost.

„Slez ze mě," opáčil na to Namjoon a počkal, až starší zmateně provede, co mu bylo poručeno. Mladší se zvedl a s uraženým obličejem se měl k odchodu.

„Stěžuješ si, že spolu skoro nejsme, ale sám nám to kazíš," se svraštěným obočím slovně zastavil Joona starší. Řečený se otočil na patě a prsty se mu samovolně stočily v pěsti. Tohle se mu snad jenom zdá!

„Ty seš fakt idiot," utrousil posměšně Namjoon, „děláš, jako kdybys to byl ty, co musí všem odpovídat na otázky ,kde máš kluka?'! To, že nechceš na moje závody, nebo že se ti nechce na pivo, bych pochopil, ale mohl bys mi to aspoň říct normálně do očí. Naslibuješ mi hory doly a pak to všechno rušíš! Ani bych se nedivil, kdybys mě podváděl!"

„Myslíš si, že tě podvádím?" zvýšil hlas i Yoongi, „myslíš si, že tě podvádím?!".

„Co jinýho asi!" křikl Namjoon, který už ztrácel nervy. Vždyť to vlastně docela dávalo smysl, no ne?

„A kdo tady pak komu nemůže věřit!" rozlítil se Yoongi a vstal z postele, aby nebyl v nižším postavení, přestože ho Joon stále přesahoval.

„Tak mi řekni, kdy jsem naposledy porušil slib!" dožadoval se Namjoon nějakých pořádných důvodů k osvětlení Yoongiho slov.

„Třeba-" začal Gi, „třeba když jsi říkal, že se ti... že sis objednal jenom něco pro sebe, když-"

„To nebyl slib, to byla lež! A tu jsme si už vysvětlili! Jasně jsem ti řekl, že jsem se jenom chtěl vyvarovat tvých narážek!" skočil mu do řeči Namjoon, „ty mi prostě musíš pokaždý vytknout ty nejmenší posraný blbosti! A opovaž se ještě jednou tvrdit, že se nic neděje, musel bych ti asi vlepit, abys pochopil, jakou sračku mi tady opakuješ!"

„Neopakuju sračku!" rozhodil ruce Yoongi a chtěl pokračovat, což se nezdařilo.

„,Nekaž to teď! Vyřešíme to potom! Teď se mi nechce!' To je jako co?! Teď, tahle chvilka, bla bla bla! Víš, co to je?! To je prostě manipulace! Cpeš mi do hlavy, jak nesmím kazit tenhle moment, ale sám mi kazíš už asi dva měsíce!" vztekal se Namjoon.

„To není pravda!" zuřivě se hlásil o slovo Yoongi, „ty si tady můžeš celý dny vysedávat, ale já musím furt tohle a furt tamto! Kdybys mi jenom nechal chvíli bejt, samo by se to vyřešilo! Jenže ty se v tom furt musíš rejpat!"

„Rejpat?! Mám už toho plný zuby! Přestaň mi tady vykládat ty tvoje kraviny! Předstíráš, že se mě to netýká, ale o to víc se mě to kurva týká!" bojoval Joon s postojem vysoké svalnaté naštvané alfy. „Jestli máš nějaký problémy, tak mi je doprdele řekni, a nebo se začni chovat normálně!"

„Ty mi budeš říkat, ať se začnu chovat normálně?! Ty, kterej mě nenechá chvíli vydechnout?! Se neposer, že jsem vynechal pár událostí, ne každej má furt energii jezdit sem a tam, doprdele. Měl sis vybrat jinýho kluka, co by s tebou všude jezdil, i když by pomalu kolaboval!" prskal Gi jako naježený kocour.

„To už jsem tě omrzel...? Jsme spolu teprve od léta a už jsem tě omrzel?" lítostně se ztišil Namjoon.

„Ne! Já jsem tebe omrzel, do píči, když ti nestačím!" vyhrkl Yoongi.

„Ale to nikdo neřekl!" znovu nabral na intenzitě mladší a ruce dlaněmi vzhůru stáhl níž, jako by v nich držel něco těžkého.

„Vždyt to říkáš pořád!" vyčetl mu nižší.

„Já chci jenom vědět, co se děje!" křikl Joon. Kolikrát mu tu otázku má ještě položit, aby dostal odpověď?

„Nemusíš vědět všechno, prostě je toho na mě moc, musím to vyřešit, na nic už nemám čas!" se zrakem na svých rukou začal plácat Yoongi. Nemluvil tak úplně na svého přítele, zkrátka bědoval nad oním problémem.

„Tak vidíš, že se něco děje, tak mi už doprčic řekni co," tahal z něj Namjoon a přistoupil o něco blíž.

„Tohle není tvůj problém, já ti to nebudu říkat!" odstrčil ho Yoongi a vzdálil se o krok k posteli, na níž si rovnou se založenýma rukama sednul.

„Co děláš? To vůbec nedává logiku, když se s tím nemůžeš vypořádat sám, máš jít přece za mnou!" nahnul se nad shrbeným Gim mladší.

„Nepůjdu za tebou s takovou blbostí," uraženě si poposedl starší, aby nebyl přímo pod Joonem a nemusel se cítit tak podřazeně.

„Ale k tomu je vztah, že když na něco nestačíš, já ti s tím pomůžu," máchnutím ruky chtěl Namjoon rozpojit jeho založené ruce, což Yoongi nedovolil. Na chvíli se rozhostilo ticho, jenž Joona přimělo se posadit vedle přítele a jemně ho obejmout. „Bude to lehčí, když na to budeme dva."

„Najednou se nebojíš, že tě podvádím?" zabrblal Yoongi, kterému se tak náhlá otevřenost kolem problému, jímž se zabýval už nekonečně dlouho, nelíbila. Jako většina lidí měl tendenci stát si za svým, protože nechtěl druhému přiznat, že se nějakým způsobem mýlil nebo něco neudělal nejlépe.

„Myslím, že bych to z tvých nedomyšlených argumentů poznal, co si budem," usmál se Joon a stále v objetí pohladil společníka po vlasech. Ulevilo se mu, že způsob mluvy jeho partnera jasně dokazoval, že se mu při řeči o problému nevybavovala v hlavě žádná postelová scénka ani červená knihovna. Zároveň už za tu dobu znal jeho chabé vyjadřování, když došlo na neshodu názorů, a věděl, že by to vypadalo úplně jinak, pokud by ho Gi podváděl. Stále tam byla mikroskopická šance, ale ta je v každém vztahu.

„Řekneš mi teda prosím, co tě trápí, abych ti s tím mohl pomoct?"