Oba kluci běželi rychle lesem. Už to nemohlo být tak daleko. Bylo jasné, že už tam Kathy je.

Konečně doběhli celí zadýchaní na plácek, kde stanovali. Všechno tam bylo pořád stejné. Jako by se nic nestalo.

Kousek za stanem klečela malá vzlykající holka. Tmavé vlasy jí vlály ve větru. Bílé šaty měla špinavé a potrhané.

,,Kathy?" Ozval se Lukas. Dívka zvedla hlavu a otočila se na ně.

,,Nejsou tady. Odešli. Teď půjdou i po vás. Musíte odejít z lesa, já je zdržím."

,,Katharino! Nikoho zdržovat nebudeš. Mojí povinností je tě teď ochránit." Zdůraznil Lukas a přistoupil k tmavovlásce.

,,Lukasi. Nic mi nedlužíš." Povzdychla si Kathy a vstala. ,,Ale ano. Nevěřil jsem ti. Kvůli mě jsi musela odjet." Říkal Lukas a přistoupil k dívce blíž.

,,Lukasi, nic o mém životě nevíš. Tehdy jsme byli malé děti. Všechno se za tu dobu změnilo." Odporovala mu. Zlehka před ním ucouvla.

,,Proč jsi taková odtažitá?" Nechápal Lukas. Když byli malí byli nejlepší kamarádi a ve všem si důvěřovali!

,,Zažila jsem toho hodně, Lukasi. Smrt tvé matky byla jen začátkem. Dělám jen to, co mě naučil otec. S nikým si nesmím vytvořit vazbu. Nikomu se nedá věřit." Vysvětlovala chladně Kathy. Musí být tvrdá, přestože nechce. Tohle ji vysvětloval táta a ona měla za úkol to pochopit. Mnohokrát jí tato rada přišla vhod, ale teď si tím nebyla jistá.

,,Co se to s tebou stalo, Kathy?" ,,Vyrostla jsem." Odsekla mu a vlezla do stanu. Lukas okamžitě vešel za ní. ,,Katharin!" Vyjekl Lukas, když ho dívenka jediným úchopem shodila na zem.

,,Nikdy se ke mně takhle nepřibližuj. Vždycky tak metr od těla." Zasyčela na něj Kath. Jakeovi, který je celou tu dobu sledoval nezbylo nic jiného než se vyděšeně zasmát.

,,Prosím, mohl by mi někdo vysvětlit, jak se vy dva vůbec znáte?" Zeptal se Jake vykuleně a podrbal se na zátylku.

,,Asi rok po mém narození se naši rozvedli. Vyrůstala jsem s mamkou a o tři roky starší sestrou Elisabeth. Otce jsem nevídala. Už jako batole jsem vídala zvláštní věci. Podivně ozářené lidi, které nikdo kromě mě neviděl. Když jsem měla čtyři roky, moje matka zmizela.
V tu dobu si pro nás dojel otec a odvezl mě pryč. Zasvětil nás do jiného světa. Ty ozáření, které jsem viděla a se kterými jsem komunikovala byli duchové.

Někdy v té době jsem se poznala tady s Lukem. Stali se z nás nejlepší kamarádi a já se mu se vším svěřila.

Otec mě i nadále trénoval a učil všechno chápat, stejně jako moji sestru. Elisa neměla nadpřirozené schopnosti, jen si dokázala u všech získat náklonost.

Pak jsem zjistila, že do města přišli Temní. Nevěděla jsem, kdo to přesně je, jen jsem věděla, že jde o čiré zlo. Jsou to duše, které propadly peklu, skoro jako démoni.

Varovala jsem před nimi Lukase, ale ten na mé obavy nehleděl.

Temní si zjistili, že se s Lukem znám. Chtěli mě přes něj dostat. Zabili mu matku.

Jakmile se to zjistilo, otec nás zase odvezl. Tentokrát do vesnice daleko od lidí, od civilizace. Začal nám oběma tvrdý trénink.

Deset let jsem tam byla zavřená. Deset! Nechodila jsem do školy ani mezi lidi. Otec mi zařídil papíry a já měla "domácí" školu, jen jsem si zašla každý rok napsat testy.

Elisa do školy chodila. Nemusela se někde skrývat. Otec ji taky trénoval, ale ne tak moc jako mě. Kdyby se El cokoliv dělo, já měla být ta, která ji ochrání.

Když mi bylo čtrnáct, chtěl se s námi otec zase přestěhovat. Tentokrát k lidem jako jsem já. Říká se jim média.

Jenže Temní už nás našli nebo spíš jejich lidi. Ano opravdu, lidi. Netuším jakým způsobem spolu komunikovali, ale šlo to.

Jednoho dne prostě vtrhli do našeho domu. Měli pušky, nože, bomby. Všechny tři nás dostali.

Nikdy už jsem se svojí rodinou neviděla.

Věznili mě asi dva roky a poté si pro mě přišli Temní, aby mě obětovali a skrze mě se dostali na svět.

No a pak jste mě našli." Dopověděla zasněně Kathy. Zamlžil se jí zrak a zdřevěněly nohy. Zůstala jen tak bezmocně stát.

Všichni tři zmlkli. Nikdo si neodvážil narušit ticho.

,,Mrzí mě to." Ozval se Jacob. Oba se na něj vykuleně podívali. Nikdo by neřekl, že tohle Jacob někdy řekne.

,,Jo no...pojďme posbírat nějaké ty věci a vrátíme se." Navrhl roztržitě Lukas a hodil si přes ramena svůj batoh.

,,Neměla bych." Ozvala se Kathy.

,,Vrátíme se všichni. Teď patříš k nám, Kath a my své lidi neopouštíme. Tvůj otec se mýlil. Přátelství je velmi důležité. A teď už se konečně vraťme." Řekl Jake a posbíral pár batohů. Byl odhodlaný bojovat. Za sebe, za přátele, za novou holku, za Teddyho, za svobodný svět...