V několika dalších dnech byl Deidara jako na trní, avšak docela dobře se mu dařilo, nedávat na sobě před Itachim nic znát. Během toho, co spolu trávili volný čas, který si Itachi během práce a různých pracovních schůzek dokázal najít, se již dokázal chovat jako ten starý, lehce marnivý a drzý Dei, samozřejmě v umírněné verzi, v níž si spolu s jeho hostitelem a pánem bytu poměrně dost dobře rozuměli, což je nejspíš oba překvapilo. Místo toho, aby večery trávili koukáním na televizi a ignorováním toho druhého, byly filmy a seriály puštěné spíš jako kulisa k rozhovorům, které vedli na všechna možná témata, od umění, po výpomoc v nadaci a mnohé další záležitosti.

Uchiha nestačil žasnout, jak mu blondýnek během těch necelých čtyř týdnů, které spolu strávili, kvetl před očima. Sám byl velice překvapený, jak moc rád s ním trávil čas a jak rychle si zvykl na jeho přítomnost. Bylo tak nějak pohodlné a milé, že když přišel domů, čekalo na něj hotové jídlo, uklizeno a občas, když měl druhý dobrou náladu, i široký úsměv. Díky tomu, že byl plavovlásek konečně dobře živený, začal opět nabírat na váze a měnil se k nepoznání. Suché, polámané vlasy získaly většinu svého dřívějšího jasu a v okamžiku, když jimi Dei pohodil, rozvlnily se jako blyštivý závoj tekutého zlata. Kruhy pod očima díky dostatečnému množství spánku a odpočinku zcela zmizely a tvář se mu zakulatila, takže pokaždé, když se na Itachiho usmál, ukázal tím svoje dva roztomilé ďolíčky. V těch okamžicích si starší muž říkal, jak je možné, že si něčeho tak líbezného nikdy nevšiml.

Avšak v momentech, které Dei trávil úplně sám, nechal na povrch zcela vyplout svojí perverzní, temnou stránku. Mnoho večerů, ale častokrát i odpolední, trávil masturbací nad všemi možnými představami. Naštěstí to ještě stále nebylo tak hrozné, jako dřív. Jeho mysl stále totiž otravovaly nerozhodné a pochybovačné myšlenky.

Stejně tomu tak bylo jednu středu odpoledne, kdy světlovlásek po práci stál před malířským stojanem a zcela nezaujatě a bezmyšlenkovitě maloval abstraktní obraz, který mu zrovna přišel na mysl, a utápěl se přitom ve všech možných starostech. I přesto, že se cítil, jako že Itachiho využívá, ne li podvádí (což byly mimochodem dost iracionální bludy), s flirtováním se Shisuim nepřestal. Nejdříve si trochu blbě připadal, hlavně kvůli tomu dárku v podobě malířského stojanu, ale nakonec nad tím jen pokrčil rameny. Vždyť proč se kvůli tomu taky měl trápil?

Z fleku by dokázal vyjmenovat minimálně padesát různých příležitostí, během kterých mu Uchiha řekl, že by si o něj neopřel ani kolo. A to bylo tenkrát, když měl ještě nějaké postavení, nějakou úroveň, peníze a hlavně, když ho neždímal jako zlatou husu. Tak proč by to teď mělo být jiné? Jistě, hezky si spolu rozuměli, ale to bylo tak všechno. Nikdy od něj nespatřil ani náznak toho, že by měl snad zájem o něco víc. A on si rozhodně nic začínat sám nehodlal. Ještě by mohl vypadat, jako že mu chce za všechno poděkovat perfektní kuřbou, nebo kvalitním sexem. A jemu bylo víc než jasné, že kdyby něco takového jen naznačil, letěl by od něj z bytu jak namydlený blesk, jak rychle by ho Itachi vyhodil.

Nakonec nad tím jen zavrtěl hlavou, pevně stiskl štětec, připravený svoje dílo podepsat, když se zarazil a zděšeně se na plátno zadíval. Tam, kde měla být abstraktní malba znázorňující jeho pocity, na něj s jiskrami v očích a s milým úsměvem zíral černovlasý muž, sedící u stolu a opírající se dlaní o bradu. Deidara nasucho polkl, několikrát zamrkal a místo toho, aby čekal, než obraz zaschne, ho vzal, přešel ke skříni a nacpal ho dovnitř mezi ostatní uložené. Všechny byly schované záměrně a na všech byl Itachi při různých příležitostech.

Dei ho rychle uložil dovnitř, zavřel dveře a unaveně se o ně opřel.

"Asi budu potřebovat odbornou pomoc..."

***

"Haló, je někdo doma?" poklepal mu druhý den na hlavu Shisui, když o pauzu seděl venku na lavičce u zadního vchodu do kuchyně a se zavřenýma očima se snažil, dát si myšlenky dohromady a něco se sebou udělat.

Líně rozlepil víčka, nakrčil obočí a o trochu se posunul, aby druhému muži udělal místo. "Jen jsem se zamyslel," zamumlal a pousmál se.

"V posledních pár dnech jsi zamyšlený pořád," mrkl na něj černovlasý, posadil se a ladně složil nohu přes nohu, "Je všechno v pořádku? Ten zamračený výraz ti nesluší."

On jen pokrčil rameny. "Znáš to, občas je toho na člověka prostě moc a musí si utřídit priority. Nemusíš se o mě bát, určitě to bude brzy zase dobrý."

"Tak co kdybych ti zlepšil náladu, hm?" zeptal se a naklonil se k němu trochu blíž, až se rameny skoro dotýkali.

Deidara se usmál ještě víc. "A jak bys to asi jako chtěl udělat?" zajímalo ho. Nemohl si pomoct, ale tohle jejich letmé flirtování se mu líbilo. Zatím to sice nikam dál, ani k ničemu hlubšímu nevedlo, ale-

"Pojď se mnou zítra na večeři," přerušil ho v myšlenkách a usmál se tak okouzlujícím způsobem, že kdyby neseděl, určitě by se mu rozklepala kolena a měl by co dělat, aby se neskácel dolů k zemi. Tak velké charisma měl.

"C-Cože?" vykoktal a vykulil oči. Tedy ne, že by nečekal, že by si spolu nikdy nikam nevyšli, už mnohokrát spolu byli na krátké procházce, ale vždycky jenom kolem komplexu nadace. Tak co teď najednou taková změna? Lehce se začervenal. "No, já nevím..."

"Máš snad někoho, kvůli komu bys měl váhat a neužít si se mnou perfektní večer? Protože ti garantuju, že tak dokonalou večeři jsi určitě ještě nezažil," naléhal dál druhý muž s namyšleným, ale sexy úšklebkem ve tváři.

Plavovlásek si na moment v duchu vybavil Itachiho obličej, než nakonec zavrtěl hlavou. Tuhle záležitost si v sobě přece vyřešil už předchozího dne večer... Nebo ne? No, nezjistí to jinak, než že si se Shisuim někam vyrazí. A třeba se nakonec vážně bude dobře bavit!

"Fajn," kývl nakonec hlavou, "V kolik se na tebe můžu těšit?"

"Vyzvednu tě v sedm."

***

"Mám takový návrh," začal při brzké večeři starší dlouhovlásek, když zrovna krájel perfektně propečené hovězí maso, které se jeho společníkovi tentokrát vážně povedlo. Kousek napíchl spolu s bramborou na vidličku, ladně ji strčil do úst a chvíli žvýkal. Když konečně polknul, pokračoval: "Vím, že ti není zrovna dvakrát příjemné, když pátky chodím na schůze s partou..."

Dei se na něj zvědavě zadíval a lehce kývl hlavou. Docela ho zajímalo, co z něj vyleze. "Byl jsi tam jen jednou," namítl.

"Ano, potom jsem měl moc práce," zalhal Uchiha. Pravdou bylo, že s blondýnem opravdu rád trávil čas. "Tak mě tak napadlo... Co kdybysme tentokrát něco podnikli? A nemyslím dřepění na gauči a pojídání brambůrků, ale co si zajít třeba do kina?"

Při posledních slovech se na něj jen letmo zadíval, než vrátil pozornost zpátky k talíři. Rozhodně nechtěl vypadat, že na něj nějak tlačí, nebo tak něco. Bylo mu jasné, že na takové věci zatím nemusel být ještě připravený, ukazovat se s někým na veřejnosti, a taky-

"No," podrbal se Deidara nervózně na temeni hlavy a z toho, co se chystal vypustit z úst, ho trochu rozbolelo břicho, "Popravdě zítra nemůžu. M-Mám rande."

Itachi na moment strnul, potlačil touhu nakrčit obočí a zamračit se, proto jen příbor sevřel trochu pevněji než předtím a znovu se pustil do krájení pokrmu. "Vážně? To je skvělé," donutil se říct a stisk ještě zesílil, takže v okamžiku, kdy oddělil sousto od většího zbytku masa, projel nožem přes porcelán tak silně, až kov nepříjemně zaskřípal. Stejný tlak, jako příbor vytvářel na nádobí, se o vteřinu později objevil i uvnitř jeho hrudi. Zdálo se mu to, nebo se v jídelně výrazně oteplilo? "Znám toho člověka?"

Nakrájený kousek si rychle strčil do pusy, aby nějak zaměstnal obličejové a žvýkací svaly, ale najednou si nemohl pomoct. Ať ho v ústech převaloval jak chtěl, z dokonalé chuti se náhle stal nechutný, sypký popel.

Dei se rychle nadechl a zamrkal, než se jemně usmál. "Nevím, možná? Vypomáhá v nadaci stejně jako já. Párkrát jsme si vyšli na procházku a bylo to docela fajn," pokrčil rameny, snaže se působit v klidu, avšak ve skutečnosti se snažil uklidnit silně bušící srdce, "Jmenuje se Shisui," řekl nakonec a zděšeně sledoval, jak v ten okamžik Itachimu zaskočil kousek jídla. Hlasitě kašlal, snažil se nadechnout a hlavně, nezadusit se.

"Cože jsi to říkal?" zachraplal s nevěřícným výrazem ve tváři, když se konečně uklidnil a v hlavě si představil připitomělý xicht svého otravného, vzdáleného příbuzného.

Krásnou neděli :3

Deidara v sobě za dlouhého přemýšlení vyřešil dilema týkající se Itachiho. Dlouhovlásek dával vždycky dost jasně najevo, co si o bližším kontaktu s ním myslí, takže všechny ty pochybovačné myšlenky nakonec hodil za hlavu a další den přijal  Shisuiho pozvání na rande.

Shisui ale není nejspíš jediný, kdo by s plavovláskem rád trávil čas. Itachi za ten necelý měsíc zjistil, že ve skutečnosti je Dei mnohem lepší společník než si myslel a že je s ním vážně rád. Proto ho napadne, vzít ho další den do kina.

Z veškerého nadšení a plánů ho ale velice brzy jeho host a spolubydlící rychle vyléčil. Jaká bude Itachiho reakce na to, že si Deidara hodlá vyjít právě s jeho příbuzným?

Moc děkuji za všechny komentáře a hvězdičky :3 Jste prostě nejlepší :3

Vaše Majo