Muahaha, tetička Majo zvládla zápočet bez chyby, takže má dobrou náladu :3 Dnešní kapitolka je tak trochu navíc, ale to vám došlo :3 Enjoy :3

Před deseti měsíci

Potemnělou místností, kterou narušovalo pouze světlo z venkovních aut, případně jiných, rozsvícených bytů, se ozývalo slastné sténání doprovázené mlaskáním nahé, rozpálené kůže o kůži. Dvojice milenců se oddávala pradávným, vášnivým, milostným hrám a pomalu se blížila ke svému vytouženému konci v podobě orgasmu. Plavovlasý mladý muž klečel na všech čtyřech, prsty zaryté do měkké matrace s vystrčeným zadkem a nechal se bez dechu vyšukávat jako prvotřídní prostitut. S každým další přírazem, při kterém se mu dvě velká, semenem nalitá varlata otřela o zadek, hekl a roztřásl se po celém těle. Tvář měl staženou do křeče rozkoše a pokaždé, když zavrtěl zadečkem, aby partnerovi dopřál ještě více uspokojení, se lascivně kousl do rtu.

Bělovlasý muž jej pevně svíral za boky a prodíral si cestu jeho těsnými, horkými útrobami stále rychleji a rychleji. Doslova drtil jeho pokožku, až mu bylo jasné, že mu na ní zůstanou fialové modřiny, ale to mu pro tu chvíli bylo úplně ukradené! Jediné, o co mu šlo, bylo pořádně se vystříkat! Ještě několik okamžiků vyprcával tu dokonalou, vyholenou prdelku, než ucítil, že už to dlouho nevydrží. Zaklonil hlavu, nadrženě zasténal a mohutnou pravačku přesunul na štíhlý, světlý penis, který se jeho milenci s nafialovělým žaludem pokrytým kapičkami preejakulátu houpal mezi stehny. Pevně, ale jemně, jej sevřel a několikrát přetáhnul předkožku, aby toho malého, necudného blondýna udělal.

"Kurva, j-jo! T-takhle to mám rád!" vzdychl plavovlásek a v reakci na perfektní honění začal proti druhému samovolně přirážet, až měl pocit, že má jeho péro snad až v žaludku.

Deidara si prokousl spodní ret a skrze sevřené zuby naposledy hlasitě zasténal, než z jeho penisu začala vystřikovat bílá, vazká tekutina a skrápěla tak prostěradlo matrace. To Hidanovi stačilo. Slastný výkřik a sevření útrob dopomohlo k tomu, aby s posledním pohybem konečně došel k orgasmu. Na okamžik se zakloněnou hlavou a zavřenýma očima strnul, než z plných varlat konečně vyždímal úplně všechno, co mohl. Když se konečně vysunul, pustil jeho bok, levačkou se sevřel v dlani a plesknul velice slibně obdařeným, stále ještě nepovadlým mužstvím blonďáka přes zadek.

"Dneska to bylo skvělý," mrkl na něj a zazubil se, až se mu bílé zuby ve světle jdoucím z venku zaleskly, "Měli bysme to dělat častěji."

S posledními slovy zavrněl, lehl si na záda, pořádně se protáhl a zívnul, sleduje blondýna, jak pomalu přichází k sobě, sahá na noční stolek po roličce toaletního papíru a snaží se z prostěradla pod sebou vyčistit všechno své semeno.

Ústa se mu opět roztáhla do širokého úsměvu, když si druhý konečně lehl vedle něj. "Už jsem myslel, že dneska s tebou nic nebude, podle toho, jak tě Itachi zase vytočil," uchechtl se.

Deidara se zamračil. Opřel se o opěradlo postele, stáhnul si z rozcuchaného ohonu gumičku, párkrát si prohrábl vlasy a s myšlenkou, že později bude muset v koupelně vyhrabat hřeben a pořádně se učesat, si je zase svázal zpátky do provizorního culíku. Pak se na Hidana, svého dnešního milence, úkosem podíval.

"Právě jsme si skvěle zašukali. Vážně to musíš kazit kecama o Uchihovi?!" zeptal se ostře.

Druhý jen pokrčil rameny. "Tak sorry. Nevěděl jsem, že ti to tak vadí," zamručel a v očích se mu šibalsky zalesklo.

Světlovlásek protočil očima. "Vadí. A věděl, tak ze mě nedělej vola," odsekl, přetočil se na břicho, aby si protáhl končetiny, které měl z polohy zezadu pořádně rozlámané. Jako malé dítě se lokty opřel o postel a dlaněmi si podepřel bradu. "Stejně nechápu, co sem furt leze..."

"My ostatní s ním problém nemáme," odvětil jen Hidan. Pak se shýbl k zemi pro lehkou deku a překryl si s ní intimní partie, "Navíc teď pracuje na nějaký dobročinný akci a snaží se, aby se na tom podílelo co nejvíc z nás."

"Co za kraviny si vymyslel tentokrát?" nakrčil obočí a vtěsnal se Hidanovi pod deku, "Zase nějaký útulky? Nebo matky samoživitelky?"

"Ne, nic z toho," zamračil se muž s červenofialovýma očima. I když s Deidarou šukal vážně rád, jeho názory byly... no, lehce pofidérní, "Založil nadaci pro válečné veterány, kteří nejsou schopni se o sebe postarat. Jelikož spousta z nich trpí depresemi, má nějaké postižení a nemá nikoho, na koho by se mohla obrátit, skončí nakonec na ulici. A těm chce pomoct."

Modrooký se hnusem oklepal. "Takže po nás jako chce, abysme dávali těžce vydřený prachy špinavejm bezďákům, který nebyli schopný se o sebe postarat, a radši všechny prachy prochlastali?" vyjevil se, "Tak na to mu kašlu. O takovou špínu se starat nehodlám."

"Nikdy nevíš, jak skončíš."

"No takhle rozhodně ne," zamítl rázně Dei a natáhl se na noční stolek pro telefon, který v ten okamžik začal vyzvánět jeho oblíbenou melodií, "Jo, tati? Co potřebuješ?"

***

Současnost

Když Itachi spolu s příšerně vypadajícím, ne zas tak dávným známým konečně vystoupili z taxíku a rychlým krokem se vydali do jednoho z vysokých, obytných mrakodrapů, řidič za nimi ještě několik okamžiků znepokojeně zíral, všechna okénka vozu stáhnutá dolů, aby se tak vyvětral ten příšerný zápach, který se z jednoho z nich linul. Teprve až po pár sekundách, když konečně mohl svobodně dýchat čerstvý vzduch, se přiměl nastartovat auto a zmizet co nejdál z tohoto zpropadeného místa, snad jako kdyby si to ti dva měli nakonec ještě rozmyslet, a chtít odvézt někam jinam. Na směšné nápady bohatých pánů byl zvyklý, ale tohle... To byl teda vážně masakr.

Když se černovlasý spolu se svým netradičním společníkem konečně dostali až do jednoho z nejvyšších pater a vystoupili z výtahu, ocitli si v malé chodbě pouze s jedinými a jistě velice drahými, bezpečnostními dveřmi, vedoucími do Uchihova bytu. Jiné na patře nebyly. V této bohaté čtvrti bydlela především samá smetánka, která by si při představě, že se bude o podlaží dělit s někým cizím, jen vysmála realitnímu makléři do obličeje.

Itachi šel rovnou za nosem, vytáhl klíče a o chvíli později po celém dlouhém dni konečně vstoupil do útrob bytu. Mezi futry se ještě na okamžik zarazil, podíval se na to, co zbylo z Deidary a trochu nakrčil nos. "Boty si sundej tady."

Dei jenom pomalu kývl na důkaz, že rozumí a rychle ze sebe skopal obuv, která už stejně byla na několika místech děravá. Pak následoval Itachiho dovnitř.

Uchiha si hodil sako na věšák, pečlivě si sundal šněrovací polobotky a pak se konečně otočil ke svému páchnoucímu hostu. Pravačkou ukázal na nejbližší dveře a nasadil vážný, buissnismenský výraz. "Tam je koupelna. Uvnitř můžeš použít všechno, co si zamaneš, hlavně se dej trochu dohromady. Ve skříňce nad umyvadlem je náhradní zubní kartáček. Je tvůj. Taky tam najdeš holicí strojek a pár žiletek. Pod umyvadlem jsou schované ručníky a ve sprše je spousta přípravků na mytí. Najdeš tam taky vanu, ale byl bych rád, kdybys jí napoprvé celou nezasvinil, takže prosím, dneska se osprchuj."

Blondýn s mastnými, zacuchanými vlasy sklonil hlavu a sevřel ruce v pěst. "Díky," vydechl jen s lehkým, skoro až neznatelným, podtónem vděku.

"Oblečení, které máš na sobě, hoď na zem. Až budeš ve sprše, dojdu pro něj, hodím ho do pytle a vyhodím."

A nejspíš taky spálím, pomyslel si Itachi, když k němu průvan v bytě zanesl další dávku zápachu.

"Připravím ti něco mého. Nejspíš ti to bude velké, ale na začátek to stačí," uvedl na pravou míru a rozešel se dál do bytu, a aniž by se otáčel, ještě dodal: "A pak si promluvíme."

Dei se na chodbě ocitl zcela sám. Pomalu, jako kdyby snad nevěřil tomu, že to, co se děje, je pravda, se vydal ke dveřím, které mu jeho nemesis ukázala. Opatrně a bosky mozolovitými, odřenými chodidly našlapoval po prochladlé podlaze. Ponožky se mu rozpadly už dávno. Zlehka, snad jako kdyby se bál, že se to celé rozdrolí jako sen, on se probudí a zjistí, že je zpátky na ulici, položil dlaň na kliku a srdce se mu z posledních Uchihových slov zběsile rozbušilo.

Co by mu asi tak měl říct?

Krásný čtvrtek!

Jak už bylo nahoře naznačeno, dnes se mi ve škole dařilo, a tak jsem si řekla, že udělám radost i vám :3

Stále se pohybujeme na hraně minulosti a přítomnosti. Deidarova povaha nebyla dřív úplně ta nejlepší a podle Hidanových myšlenek to vypadá, že je mu dobrý jen na to jedno. Avšak... nezaslouží si to trochu, vzhledem ke svému chování?

V přítomnosti se Itachimu podařilo nacpat ho do taxíku, i když řidič nebyl nijak extra nadšený. Doma mu poskytl veškeré pohodlí, co se hygieny týkalo. Dokáže z něj pak na oplátku vytáhnout nějaké informace? Bude Dei vůbec ochoten mluvit?

Moc děkuji všem za hvězdičky a komentáře :3 Jste prostě ti nejlepší z nejlepších :3

Btw. toto byla moje první HidaDei scéna :D V životě jsem na ně četla jen asi dvě povídky, ale nikdy nic nenapsala. Co na ty dva spolu říkáte? Ano, ne, nebo možná? :D

Vaše Majo