Když Itachi toho dne konečně dorazil domů, neměl už vůbec pomyšlení na to, začít něco dělat. I když byl na všechny z bývalých přátel velmi rozzlobený, stále je znal většinu svého života a vážně mu nedělalo dobře, že to takhle všechno dopadlo. Usmyslel si, že hned v pondělí brzy ráno zavolá otci a všechno se mu pokusí pořádně vysvětlit. Když na Sasoriho a ostatní hulákal, koloval mu žilami adrenalin, díky kterému tohle všechno mohl udělat. I tak mu ale bylo jasné, že Fugakovi se rozvázání smluv s ostatními bohatými klany moc líbit nebude. Nu, přece nebude plakat nad rozlitým mlékem a nějak bude muset vymyslet, jak mu to všechno podá. Táta sice bude nějakou dobu naštvaný, ale to, co říkal Sasorimu, byla v podstatě pravda. Co se týkalo práce a jejich rodinné společnosti, vždycky velice dal na jeho názor. A pokud bude mít pocit, že Itachi má ke zrušení svazků pádné důvody, určitě se na jeho stranu velice brzy přikloní.

Jakmile to šlo, zalezl už podruhé za ten do koupelny, avšak místo sprchy tentokrát zvolil trochu pohodlnější variantu. Naložil se do horké vany, kdy mu voda dosahovala téměř po okraj. Hlavu i celé tělo měl schované v tlusté vrstvě pěny s orientální vůní, kterou vybral Deidara při jednom z jejich společných nákupů. Itachi si moc dobře pamatoval, že když spolu poté seděli na gauče, linula se z jeho zvláčnělé pokožky příjemná vůně, které mu téměř omamovala všechny smysly stejně jako nyní. Na moment zavřel oči, relaxoval a snažil se vstřebat všechny zážitky několika posledních dní.

Když vylezl a pořádně si osušil a rozčesal dlouhé lokny, dal si ještě střídmou večeři, než konečně po celém dni stráveném střízlivěním, vztekáním se a stresováním konečně zapadl do postele. Měl ještě sto chutí zkusit znovu zavolat Deiovi, ale tak nějak tušil, že když mu to nezvedl odpoledne, nezvedne mu to ani teď večer. Doufal jenom, nebo si spíš přál, že blondýnek dostane rozum a jeho návrat domů proběhne zcela bez problémů.

***

Další den Uchiha udělal nejprve vše, co bylo potřeba. Za ten měsíc byl zvyklý, že vždycky uklízel Deidara a ještě předtím, než si ho vzal k sobě, měl vždy nějakou paní, která mu chodila poklízet a uvařit. A teď musel dělat všechno úplně sám. Nejprve se vrhnul na kuchyň, kde si jako první vzal na starost špinavé nádobí, které protentokrát musel vydrhnout ručně, jelikož zaschlá špína se v myčce odstraňovala jen velice těžko. A on za poslední dva večery opravdu neměl vůbec náladu na to, aby ještě po jídle myl nějaké nádobí.

Když měl hotovo, chystal se povléknout čisté povlečení v ložnici. Vyšel na chodbu přímo ke dveřím do svého pokoje a už už sahal po klice, když periferním viděním zahlédl, že ty do Deidarova uměleckého pokoje byly ještě stále pootevřené. Nejdříve to chtěl nechat být, ale pak se zhluboka nadechl a rozhodl se, přece jen to tam prozkoumat. Od doby, co mu jako dárek pořídil malířský stojan, tam nebyl. Ta místnost mu patřila úplně stejně jako každá jiná v bytě, ale on se rozhodl, nechat druhému dlouhovláskovi alespoň trochu soukromí.

Dlouhými, alabastrovými prsty se opřel do dřevěné desky a zatlačil. Pokoj vypadal úplně stejně, jako když to tam viděl naposledy. Jen na zemi u stojanu s plátnem bylo rozházeno několik barev. Itachi si povzdechl a vyrazil k oknu, aby to tam trochu vyvětral, když si všiml, že dveře od skříně, jež stála hned vedle okna, byly zlehka pootevřené.

S hořící zvědavostí je úplně otevřel, klekl si a začal si prohlížet namalované obrazy. V okamžiku, kdy se podíval na první z nich, jeho srdce se zběsile rozbušilo. Byl na něm on! Rychle se koukl na další a další a další, ale vždy se stejným výsledkem. Na všech byl on, Itachi Uchiha. Silně stiskl dlaně v pěst a zavřel oči, jak se snažil se uklidnit. I tak se mu ale žilami a vlastně celým tělem rozléval příjemný, hřejivý pocit. Deidara ho maloval. Jistě, sice všechny obrazy pak schoval, aby je náhodou nenašel, ale stále, maloval jen a jen jeho.

Rychle sáhl do kapsy, vytáhl telefon a vytočil Deidarovo číslo. Vyčkával a poslouchal monotónní vyzvánění, a doufal, že mu to zvedne. Prostě mu to všechno potřeboval říct. Jak šel za ostatními, jak je obvinil a jak s nimi všemi naložil. Že s nimi skončil a hlavně - potřeboval mu říct o všech těch pocitech, které se mu pomalu, ale jistě rodily v srdci. Ať však volal, jak dlouho chtěl, nakonec skončil se stejným výsledkem jako předchozího den. Plavovlásek mu to ani jednou nezvedl.

"No, aspoň mi to nevytípl," zamručel.

Nechal obrazy volně ležet ladem, zvedl se a vyrazil do obýváku, kde začal přecházet po místností sem a tam. V nitru, kde se mu před několika málo okamžiky rozlévaly příjemné pocity, nyní cítil sílící úzkost. Co když již zcela propásl možnost, to s ním urovnat? Co když Deidara právě teď seděl v Shisuiho náruči a nechával se prohrabávat ve svých nádherných, zlatavých a voňavých vlasech?

Další telefonní číslo vytočil dřív, než stihl napočítat dvakrát jednadvacet a tentokrát doufal, že mu to dotyčný vezme. A vzal.

"Koho nám to sem čerti nesou?" ozvalo se pobaveně z druhé strany.

Itachi se zamračil. "Vtipný jako vždy, že, Shisuii?" zavrčel.

"Ale notak, nečerti se hned. Vždyť jak je to dlouho, co jsme spolu mluvili naposledy?" uchechtl se druhý černovlásek.

Ne dost dlouho, pomyslel si dlouhovlasý, ale nakonec v sobě tu narážku udusil. "K tomu, proč volám."

"Hádám, že kvůli Deidarovi."

Mladší Uchiha nasucho polkl a ve zběsilém přecházení sem a tam se zastavil. "Jo... Několikrát jsem mu volal, ale nezvedá mi to. Chtěl jsem jen uvést všechno na pravou míru a poprosit ho, aby se vrátil domů."

Na druhé straně se na několik okamžiků ozývalo hrobové ticho, než si Shisui odkašlal. "Jo, hele, k tomuhle-"

"Hele jestli spolu něco máte, tak mi to sice asi vadit bude, ale nic s ním nenadělám. Ale je blbost, aby u tebe hned začal bydlet, vůbec ho neznáš. Navíc bych to s ním velice rád urovnal."

"Nic spolu nemáme, jestli tě to potěší," odfrkl si Shisui, "A nemyslím si, že by se hned chtěl vracet zpátky k tobě. Když jsem ho vyzvedl, byl dost rozladěný a ještě pořád se z toho, co se stalo, dostává. A řeší nějaké další záležitosti."

Jaké další záležitosti? chtěl se zeptat, ale místo toho řekl: "Pověděl ti, co se stalo?"

"Jen z části," přiznal starší muž, "ale i tak mi to stačilo. Hele i když jsem na něj měl zálusk a zčásti i proto, abych tě trochu pozlobil, tak ho tady do ničeho nenutím. Má se dobře a zůstává z vlastní vůle. Ale... Jashine, budeme předstírat, že jsem to neřekl, ano? Ale zkusím se u něj za tebe přimluvit."

Itachi vykulil oči. "A proč bys to jako dělal?"

Druhý se znovu uchechtl. "Protože i když jsi občas jako osina v zadku, Itachi, stále jsi můj vzdálený příbuzný a já ti nepřeju nic zlého. Dneska nebo zítra s ním promluvím a dám ti vědět. Do té doby mu dej čas a nespamuj ho jako stalker, nebo si od tebe moc neodpočine. Jasný?"

Volající malou chvíli mlčel, než nakonec jemně kývl hlavou na souhlas. "Díky, Shisuii."

"Jo, fakt nemáš zač. Teď si kvůli tobě budu muset hledat novýho nabíječe. Zatím se měj!" řekl ještě a ukončil hovor.

Itachi sundal ruku od ucha a ještě naposledy se podíval na displej, kde ještě před chviličkou byla Shisuiho fotka. Vůbec se mu nechtělo věřit, že k němu byl takhle milý, ale na druhou stranu byla pravda, že jejich vztahy byly vždycky dobré a vyhrotily se až kvůli nadaci. Třeba tohle znamenalo, že i oni dva měli ještě nějakou naději.

Uklidil mobil zpět do kapsy od kalhot a šel pokračovat úklidu. Nevyřčený slib, který mu dal, hodlal dodržet. Možná, že vážně bylo lepší, blondýnka pořád neotravovat a nechat mu trochu prostoru, aby mohl přemýšlet

Teď už mu nezbývalo nic jiného, než čekat, jak u něj druhý Uchiha s přemlouváním pochodí.

Krásnou neděli!

Itachi se začal po kocovině a výstupu ve společném bytě dávat trochu dohromady. Při úklidu se mu ale podařilo narazit na všechny ty obrazy, které Dei namaloval a na nichž byl vyobrazený právě on. V ten okamžik si začal pořádně uvědomovat, že to, co se rodí v jeho srdci, nejsou jen přátelské pocity.

Bohužel Deidara mu ale stále nebere telefon. Proto ho velice překvapilo, že Shisui mu ho vzal a dokonce slíbil, že se za něj přimluví.

Říkal Shisui pravdu? Je opravdu lepší člověk, než si Itachi myslel, nebo má nějaké vedlejší úmysly?

Moc děkuji za všechny vaše reakce :3 Jsem strašně nadšená, že se vám tahle povídka tolik líbí :3 A to už se pomalu blížíme ke konci, děcka :3

Uvidíme se ve středu.

Vaše Majo :3