Když Itachi i s Deidarou dorazil za stálého líbání do ložnice, téměř okamžitě muže ve své náruči hodil na postel. Plavovlásek se hřbetem dlaní opřel o matraci a ústa se mu roztáhla do širokého úsměvu, když zjistil, že druhý muž na nic nečeká a zalézá si k němu. Jezerně modré hloubky se mu rozzářily, naplněné možná, že až přehnaným očekáváním, ale nemohl si pomoct. Bylo to už tak moc dlouho, co se ho někdo dotýkal a jemu bylo jasné, že ať se stane cokoliv, bude to pro něj velice intenzivní. Stačilo si to jen představit, aby se mu začaly kroutit palce u nohou a celé tělo se mu rozbrnělo příjemnými pocity.

Jakmile si Itachi zalezl k němu na postel, popadl ho za tričko, jehož látku pevně sevřel mezi prsty a přitáhl si ho k sobě blíž, aby se mu mohl přisát na rudá a již lehce zarudlá ústa. Jakmile se jejich měkké polštářky dotkly, tělem se mu rozlil neuvěřitelně silný pocit napětí, očekávání a touhy. Z čista jasna pocítil silné pocit nutkání, být druhému ještě blíž, a tak mu dlaněmi opatrně, ale přesto chtivě zajel pod tričko. Bříška prstů se mu okamžitě rozvibrovala, jako kdyby do nich dostával milion slabých ran elektrickým proudem. Rukou něžně přejel přes prozatím zakryté břišní svalstvo druhého muže a zlehka pod náporem vášnivě zasténal.

Bylo tak úchvatné, konečně se někoho dotýkat. Dotýkat se právě Itachiho.

Druhý se od něj na moment odlepil a zhluboka dýchaje se zeptal: "Nebudou ty tvoje léky nějak bránit, eh-"

"Výkonu?" nakrčil obočí Deidara, chytil ho za kříž a natlačil ho na sebe, aby znovu pocítil, co s ním celá ta situace dělala. Sám vzrušeně přivřel oči, když ucítil, jak se mu o upnuté kalhoty otřela tvrdá vyboulenina a měl co dělat, aby nahlas nezasténal. Zaklonil hlavu, prohnul se v zádech, aby se o něj ještě jednou drze a labužnicky otřel, a potěšeně zavzdychal. "N-nemyslím si."

Uchiha, kterému se točila hlava stejně jako jemu, jen kývl hlavou, zahákl prsty za okraj svého trička, stáhl ho ze sebe a odhodil ho někam od místnosti. Pak se natáhl a pomohl Deidarovi s tím jeho, aby se na něj o sekundu později mohl přitisknout.

Oba prudce zalapali po dechu, když se jedna nahá, horká kůže dotkla druhé a jejich ruce a prsty se rozutekly po celém těle. Navzájem se hladili, kam dosáhli a užívali si příjemnou a opojnou blízkost. Blondýnek se po malé chvilce s bušícím srdcem odhodlal vměstnat malou ručku mezi jejich rozpálená těla. Zlehka, úplně nepatrně, přejel svému milenci po tvrdé vyboulenině v rozkroku a nahlas zasténal, když ho před tvrdý textil kalhot stiskl v dlani. K uším se mu o vteřinu později dostalo poděkování v podobě zafunění a drobného hryznutí do nateklého rtu.

Dei se do polibku pousmál a začal ho přes tuhou látku třít, hřbetem dlaně přejížděl po jeho klínu a střídavě jej masíroval prsty. Jeho vlastní přirození se pod boxerkami napínalo k prasknutí a hrozilo, že jen z toho pocitu, z té dokonalé situace a tvrdosti v jeho ruce, se brzo udělá do vlastních kalhot. To nemohl dopustit!

Na moment přestal ve svém snažení, odlepil se od Itachiho a s roztřesenými prsty vyrazil k vlastnímu poklopci, přičemž se černovláskovi hluboce zadíval do očí. Ten moc dobře pochopil a sám si začal rozepínat kalhoty.

O několik okamžiků později naproti sobě seděli zcela nazí a navzájem se prohlíželi. Pro někoho by to možná mohlo být trochu trapné, ale jim to tak v ten okamžik nepřipadalo. Snažili se vtisknout si celý obraz toho druhého hluboko do paměti, vrýt si ho až do nejzákladnějších hlubin mozku. Blondýnek pomněnkově modrýma očima mapoval celé Itachiho tělo, po nádherně černé, diamantové hloubky, přes havraní vlasy, které se mu na něm vždycky tak strašně moc líbily, krásné, bledé a vypracované tělo, po štíhlý dlouhý penis s růžovým žaludem, který jen zval k tomu, aby jej ochutnal, okusil jeho chuť, hrál si s ním a škádlil ho. To ale nebylo to, co v tu chvíli chtěl.

Sklopil hlavu, zadíval se vlastní, jen o trochu kratší přirození s vystouplou, modrou žílou a stiskl se v malé ručce. Pořádně se chytil u kořene a začal pomalu a jemně stahovat předkožku. Několik okamžiků koukal na to, jak mu jeho nádobíčko mizí v ruce a zase se objevuje, hleděl na kapičky preejakulátu, než se pohledem vrátil zpátky k Itachimu. Zorničky se mu překvapením rozšířily a ze rtů se mu vydral nadržený vzdech, když zjistil, že jeho spolubydlící a nejspíš i budoucí partner dělá úplně to samé.

Držel se za péro a štíhlými boky si přirážel do dlaně.

Deidara nasucho polkl a na moment dostal neuvěřitelnou chuť, jeho ruku odstrčit, celého ho pohltit do úst a vykouřit mu ho tak, že by z varlat vystříkal všechny svoje zásoby semene, potřísnil jeho jazyk a možná, že trochu i obličej, ale na to bylo času dost.

Přesunul se blíže k pelesti a k polštářům, natáhl se na záda, roztáhl nohy, aby měl starší muž lepší výhled a zatímco si ho dál v pravidelném, ale stále pomalém tempu honil, druhou rukou sjel k napínajícím se koulím a začal je zkušeně masíroval. Na moment zavrátil hlavu, než ji zase zvedl zpět do původní polohy a několikrát na druhého lascivně zamrkal.

"N-nemáš tu nějaký gel?"

Tmavovlasý několikrát zamrkal, aby se probral z letargie a kývl hlavou. Jemně se pousmál, když mu došlo, co blondýnek zamýšlel. Ještě několikrát se stiskl v dlani, než se natáhl k nočnímu stolku. Z prvního šuplíku vytáhl tubu lubrikačního gelu a trochu si vymáčkl do dlaně. Pak ho zahodil někam za sebe a pomalu se k druhému přisunul, tak, aby mu byl co nejblíž.

Zadíval se mu do těch dokonale modrých studánek a zatímco bral do pravačky obě jejich přirození, sledoval, jak se druhému rozsvítily oči překvapením a neskonalou slastí, když se ho po tolika měsících dotkl někdo jiný, než on sám. Několik okamžiků na oba jako kámen tvrdé údy rozmazával chladivý gel, než se na blonďáčka téměř celý položil a každou ruku položil z jedné strany

Dei se zachvěl. Nemohl uvěřit tomu, co se právě dělo, ale v okamžiku, kdy se jeho milenec konečně rozpohyboval, se mu všechny myšlenky zcela vypařily z hlavy a jediné, na co se soustředil, bylo hlasité sténání a vzdychání. Pořádně ještě víc roztáhl nohy a i když to kvůli dané poloze moc dobře nešlo, snažil se co nejvíc přirážet proti němu. Jejich penisy se o sebe s každým dalším pohybem otíraly, jejich žaludy, z nichž každou chvíli vytékalo stále větší množství preejakulátu se o sebe svou samotovou hebkostí jemně třely a jejich plná, stažená a k vyprázdnění připravená varlata se lehce dotýkala.

Zatímco se nezměrnou rychlostí blížili ke krásnému a uvolňujícímu vrcholu, stále se vášnivě líbali, dokazujíce jeden druhému, že to, co se v místnosti dělo a hlavně to, co se stalo mezi nimi, je správně.

O několik okamžiků později se pokojem rozlehlo dvojí spokojené, uvolněné zavzdychání.

***

Ráno přišlo dřív, než by se plavovláskovi líbilo. Téměř okamžitě, co se jeho obličeje dotkly první ranní paprsky toho dne, nespokojeně se převalil z jednoho boku na druhý, snaže se znovu zabrat a užít si krásný, sobotní spánek, ale slunce s ním očividně nesouhlasilo a otravně na něj svítilo dál. Deidara se naposledy zavrtěl, než konečně otevřel víčka a tiše zívl. Lehce natočil hlavu na stranu a zadíval se přímo na spícího černovláska, který vedle něj potichu pochrupoval a jak to tak vypadalo, vstávat rozhodně nehodlal.

Dei na něj několik okamžiků bezvýrazně zíral, než se jeho ústa roztáhla do širokého úsměvu, až ukázal krásně bělostné a lesklé zuby. Stále nemohl uvěřit tomu, co se včera stalo. Několik sekund, těsně předtím, než se jeho mysl rozloučila s příjemným spánek a konečně se probudila do reality, si myslel, že se mu to snad jenom zdálo, ale opak byl pravdou.

Ani na moment ho nemrzelo, že se spolu nemilovali tradičním způsobem. To, co spolu včerejšího večera prožili, bylo neuvěřitelně intimní. Na pravý sex bylo času dost. Oni měli času dost.

Opatrně, aby ho nevzbudil, vstal a vyrazil k Itachiho skříni, kdy se vybral jednu z vyžehlených, bílých košil a přehodil ji přes sebe. Ledabyle ji zapnul na dva knoflíčky a vyrazil do kuchyně, připravit kávu. Udělal dva hrníčky té nejčernější, kterou měl jeho milenec rád a šel je postavit na jídelní stůl. Pak se vydal do obýváku, postavil se přímo před prosklenou zeď a podíval se na krásný, narůžovělý východ slunce. Mlčky, aniž by snad řekl jedno jediné slovo, sledoval ptáky, kteří se z protějšího mrakodrapu bezstarostně rozlétly na oblohu a koutky úst se mu jemně pozvedly.

Mohl tam stát snad deset minut, snad hodinu, když se kolem něj omotaly dvě dlouhé, nahé a pevné paže a před očima se mu objevil hrníček s již o něco vlažnějším kofeinovým nápojem.

Srdce mu v ten okamžik radostně poskočilo, když se muž za ním opřel o jeho hlavu a pořádně, jako kdyby ho snad nikdy nechtěl pustit, ho sevřel v náručí. Z ničeho nic se jeho nitrem prohnala silná vlna melancholie a dojetí, která způsobila, že se mu v očích zaleskly slzy vděku, až byl rád, že na něj druhý nemůže vidět.

Roztřesenými prsty pomalu sebral hrnek, který mu nabízel a klepaje se po celém těle, se pousmál.

"Itachi?"

"Mhmm?" zabručel Uchiha zcela spokojeně.

"Díky... Díky za v-všechno," promluvil, avšak na konci se mu zcela zadrhl hlas a slzy, které se tak moc snažil zadržet, mu samovolně začaly stékat po tváři.

"Ne," zašeptal černovlásek, ještě víc se k němu přitiskl a i on se zadíval na východ slunce, který mimo nový den značil taky zcela nový začátek v jejich vztahu, "To já děkuju."

KONEC

Tááák a další povídka je u konce! I když měla "jen" 28 kapitol, stala se hned po Tanci mojí další nejdelší povídkou. Musím říct, že se mi s ní vůbec neloučilo snadno, protože na příběh Itachiho a Deidary jsem si za těch několik měsíců strašně zvykla, ale holt všechno jednou končí.

Chtěla bych moc poděkovat všem, kteří povídku četli a ještě více těm, kteří si udělali pár vteřin času, aby mi věnovali hvězdičku či komentář. Moc vám za to děkuji, jste prostě ti nejlepší čtenáři :3

Doufám, že se vám povídka líbila a že se k ní třeba někdy i s radostí znovu vrátíte :3

Jelikož dnes vyšli dvě kapitoly této povídky, na Trosečníky se můžete těšit ve středu, kdy pak budou už krásně vycházet každou středu a neděli, jak jste zvyklí.

A stejně jako Itachi s Deidarou - děkuji za všechno!

Vaše Majo