Všichni v místnosti na Itachiho zírali s lehkým zděšením v očích. Modrovlasá žena byla v obličeji úplně bílá a úsměv, který až do té doby hrál na Sasoriho tváři, značně povadl a vypadal jaksi naškrobeně. Yahiko alias Pein se tvářil smrtelně vážně a bělovlasý předstíral, že raději ani neexistuje, ale že by mu to k něčemu bylo, to se zrovna říct nedalo. Jako první z nich se probral samozřejmě Akasuna, kterého nenapadlo nic jiného, než se situaci ještě pokusit na poslední chvíli zachránit a vytěžit z ní pokud možno co nejvíc ve svůj prospěch. Ve tváři nasadil sebejistou grimasu, ale černovlasý nebyl idiot. Moc dobře si byl vědom nervozity a strachu, které mu z očí přímo zářily a kazily tak jinak dokonalou masku přetvářky.

Rusovlasý se podrbal na zátylku a přátelsky se ušklíbl. "Itachi, rád tě vidím! Koukám, že jsi přece jen dorazil. Hidan mi tvrdil, že dva dny za sebou propařit nedokážeš, že už máš jistý věk, ale já věděl, že se ukážeš. Připojíš se k nám?"

Uchiha nakrčil obočí a zamračil se. Nebyl si sice jistý, proč přesně z něj druhý muž dělal úplného idiota, ale na takovouhle napodobeninu přátelství rozhodně skočit nehodlal. Tentokrát už ne. Hluboko v nitru mu pomalu, ale jistě bublal čpící vztek a jemu bylo jasné, že i přes své jindy dokonalé sebeovládání nebude trvat dlouho a jemu bouchnou saze. Ke křiku se uchyloval opravdu zřídkakdy a ve většině případů byl dost silný flegmatik, že jej jen tak něco nevytočilo, ale když už, tak to opravdu stálo za to a z černočerných hloubek mu metaly blesky.

"No já nevím, měl bych?" zeptal se na oko a zlost, která v něm kypěla, pomalu ale jistě začínala přecházet do agrese. Nyní už mu bylo jasné, jak moc se ve svých přátelích zklamal. Stavil si je na pomyslný piedestal a předpokládal, že když se on sám choval ke všem slušně a s náležitou úctou, že to samé budou dělat oni. To ale byla chyba. A nyní, když je všechny viděl před sebou a sledoval jejich děsem naplněné tváře, si uvědomil jedno jediné.

Nikdy nebudou stejní. Jim šlo jen a pouze o peníze, o to, uzavřít s ním dobrý obchod a pak jen brát. Ne dávat.

"Přemýšlím, jestli se mám posadit předtím, co ti dám přes hubu za to, že ses ke mě vloupal, nebo až potom. Co myslíš, Sasori?"

Výraz ve tváři druhého muže po těch slovech ztvrdl. Akasuna už se nenamáhal předstírat, že se nic nestalo.

"Myslíš, že bys mě přepral?"

Itachi se pobaveně ušklíbl. "Co tím chceš naznačit? To, že jsem hodný jak beránek a nejsem schopný, si vyřídit nevyřízené účty, nebo to, že jste čtyři na jednoho?" uchechtl se, "Být to jen ty, tak mi věř, že bych tě zkopal do kulatý krychle až bys odtud pelášil, až by ti za patama hořelo. Ale nejsem idiot. Moc dobře vím, jak strašně moc se Hidan snaží se ti zavděčit, abys mu konečně podržel, takže by klidně bez problému ignoroval fakt, jak dlouho se známe a nejspíš mě sejmul."

Sasori šokovaně otevřel pusu a chystal se něco říct, ale zabránil mu v tom Hidanův pobavený smích. Nechápavě se na něj otočil. "Tobě to snad ještě přijde vtipný?"

On jen pokrčil rameny. "Když to vezmeš kolem a kolem, v podstatě má pravdu."

Dlouhovlásek je ale ignoroval a pokračoval dál ve svém monologu. "Naštěstí pro tebe, Sasori, nejsem hulvát a i když mám teď vážně sto chutí, tě prohodit oknem, jsem si jistý, že tuhle situaci dokážeme vyřešit v klidu a v pohodě."

Rusovlasý se zvedl z gauče, přešel do prostředka místností a spráskl rukama. "Co máš sakra za problém? Vždyť jsi Deidaru vždycky nesnášel, opovrhoval jím a najednou jsi jak matka Tereza, nebo co? Jen tak jsi mu dal druhou šanci a začal s ním od začátku? Co musel udělat, abys na něj změnil názor? Vykouřil tě hned mezi dveřma a tys ho za to vzal domů? Protože tomu bych i věřil, umí kouřit totiž naprosto skvěle, nejsem jedinej, kdo ti to tady řekne, když přeblafl minimálně půlku party!" vyštěkl.

Itachimu se v ten moment zatmělo před očima a v okamžiku, kdy znovu procitl, byl od Sasoriho sotva na dva kroky, a kdyby ho Hidan, přesně jak předtím předpověděl, nezastavil, nejspíš by mu už dávno utrhl hlavu.

"Brzdi, kámo, se svojí teorií jsi nebyl daleko od pravdy," šeptl mu bělovlasý do ucha, když ho pevně držel za paži, skoro ji až drtil. Černookému bylo více než než jasné, že na tom místě bude mít do večera barevné modřiny, ale bylo mu to jedno.

Muž s oříškovýma očima, který jen tak tak uniknul rozsudku spravedlnosti, jen zavrtěl hlavou. "Nechápu tě. Proč se za něj teď tolik biješ? Co se stalo?"

"A já nechápu tebe," prsknul druhý, "Byl jsi jeho přítel a měl jsi stát při něm. A ty jsi ho místo toho využil a vykopnul."

Při posledních slovech se černovlásek vymanil z Hidanova sevření a udělal několik kroků zpět. Pak je všechny čtyři sjel káravým pohledem. "Co se stalo s vámi všemi, že jste mu tohle udělali?"

"A to, že on využíval nás pro svoje potěšení, bylo v pořádku?" promluvila poprvé za tu dobu Konan a zavrtěla hlavou, div jí papírová růže nevypadla z vlasů.

"Myslím, že sex a ponechání člověka na ulici je trochu rozdíl."

"Jak pro koho," vložil se do toho znovu Sasori, "Deidara byl hezká a příjemná společnost, ale v okamžiku, kdy přišel o všechno, hrozilo, že by nás stáhl s sebou. Chránili jsme jen sami sebe."

Itachi na moment zavřel oči a vydechl. Když je znovu otevřel, jen pokrčil rameny. "Nechránili jste sami sebe, ale vaše majetky. Místo toho, abyste ukázali, že jste lepší než on, jste ho odkopli a on kvůli vám skončil na ulici. Místo, abyste udělali něco pro člověka, který v té době potřeboval pomoct, jste před ním zavřeli dveře," vydechl, pak zvedl hlavu, narovnal se a zlehka se pousmál, "A víte co? I když jste všichni jen sebestředný svině, jen díky vám je Deidara teď tak skvělý člověk, jakým se stal."

Sasori několikrát zamrkal a dovolil si, trochu se uvolnit. Celou dobu stál u konferenčního stolku celý napjatý. I když věděl, že ve fialovočervenookém měl vždycky podporu, co se nějaké fyzické konfrontace týkalo, i tak šel z Itachiho docela strach, když byl takhle rozzuřený. V takovém stavu ho snad ještě nikdy neviděl. Dlaní si promnul obličej kývl hlavou. "Takže... jsme v pohodě?"

Uchihův pohled ztvrdl. "Nejsme. Stále ještě ses mi vloupal do bytu a to je něco, co bych od blízkého přítele nečekal. O tom, že ses zachoval jako bezpáteřní svině a v podstatě ode mě Deidaru vyhnal, raději ani nemluvě. A stále kvůli tobě strávil deset šílených měsíců na ulici. Ode dneška s veškerou platností ruším všechnu naší spolupráci. Z té smlouvy nic nebude," s tím se otočil a hodlal odkráčet. Měl toho plné zuby a byl neuvěřitelně unavený.

"P-počkej!" zarazil ho hnědooký, nyní úplně bledý v obličeji, "To přece nemůžeš! Tvůj otec-"

"- to přežije. Najdeme si nové partnery, se kterými budeme moci obchodovat. A i když je tatík stejně na prachy jako ty, vždycky pečlivě vyslechne mojí radu. Sbohem, Sasori," s těmi slovy se otočil a konečně, i když s těžkým srdcem, odkráčel z bytu.

Nezruší kontrakty jen s ním, ale se všemi, co s tím měli něco společného. Uzavře tak za sebou jednu dlouhou životní kapitolu. Teď už jen stačilo, načít druhou a pokusit se napravit škody, které způsobil ve svém vztahu s Deidarou.