Promiň zlato, ale dnes odpoledne nemám čas. Musím ještě cosi zařídit. Sejdeme se třeba večer. Líbám tě.

To už bylo potřetí za pouhý týden, co Sasuke napsal, že na mě nemá čas, že zase musí něco zařídit.

A co musíš zařídit? Třeba bych to mohl zařídit s tebou. Chybíš mi.

Napsal jsem mu hned. O pár sekund později mi pípla jaksi odmítavá odpověď.

Musím na úřady a vím, jak ty to tam nesnášíš. Zařídím to raději sám. Taky mi chybíš. Slibuju, že večer se u tebe zastavím.

Achjo, zase ty úřady. Poslední dobou se na ně vymlouvá pořád. A taky na svoje klienty. Pracuje ve firmě jako právník, takže má práce nad hlavu a já jsem rád za každou volnou chvíli, kterou se mnou může strávit. Jsme spolu teprve dva roky a já si pořád nedokážu nějak uvědomit, že já, Naruto Uzumaki, jsem klofnul Sasukeho Uchihu. Člověka, po kterém letěl snad kdekdo. Člověka, co dřív byl arogantní namyšlenej sebestřednej hajzl a děvkař. Jo, láska lidi mění.

Dobrá. Už se tě nemůžu dočkat.

Odepsal jsem jen. Na to už jsem odpověd nedostal. Nezbývalo mi nic jiného než čekat. Aspoň mezitím opravím testy ze školy. Pracoval jsem jako učitel tělocviku, matematiky a biologie na zdejší střední škole. Děcka mě měli rádi, respektovali mě. Nebyl jsem z těch, kteří jenom přednesli určitou látku a chtěli po děckách jen výsledky. Ne. Já se o ně skutečně zajímal. Chtěl jsem dělat ty hodiny zajímavé a zábavné. A zatím se mi to poměrně dařilo.

˚•˚•˚

V osm nula pět zazvonil zvonek. Vrhnul jsem se k nim a nadšeně otevřel. Do obličeje jsem si skoro vrazil puget rudých růží, které Sasuke držel v ruce.

,,Promiň to zpoždění, zlato," usmál se za nimi.

Vtáhnul jsem ho dovnitř a spojil okamžitě naše rty. Ten zmetek věděl, jak si mě získat.

Květiny jsem dal do vázy a vázu dal na jídelní stůl. 

Sasuke se mezitím usadil v obývacím pokoji. 

Donesl jsem na tácku dvě sklenky, láhev vína a zákusky.

,,Jo, takovouhle obsluhu si nechám líbit," usmál se znovu a zapnul televizi.

Pustili jsme si film, nalil jsem nám víno a přitulili jsme se k sobě.

,,Jaký jsi měl den?" zeptal se mě.

,,Ale jo, ušlo to. Zjistil jsem, co se týče tělocviku, že ty děcka jsou čím dál línější a neschopnější."zasmáli jsme se.

,,A co ty?" zeptal jsem se ho já.

,,Ale, řeším kauzu rozvodu a domácího násilí. Je to trochu zapeklitý. Najala si mě jedna ženská a ta tvrdí, že se chce rozvést protože ji manžel fyzicky i psychicky týral. No a chlap té ženské si najal kolegu a tvrdí mu, že se s ní chce rozvést, protože to byla ona, kdo ho fyzicky a psychicky týral."

,,Takže spousta práce a dokazování, kdo má pravdu," zhodnotil jsem.

,,Přesně tak. Rozvedou je, to je jisté, ale jde o to, komu přisoudí podíl viny. Myslím si ale, že u nich je to obojetné."

,,Jak to myslíš?"

,,No, dejme tomu, že se hádali, on ji vrazil facku, ona mu ji opětovala a už byli v sobě. Nebo naopak. O psychice ani nemluvě. Štěstí jen, že nemají děti, bylo by to o to náročnější."

,,Hmm, takže na mě nebudeš mít zase čas," uzavřel jsem a napil se vína.

,,Na tebe si ho udělám vždycky, lásko. Vím, že teď se to docela podělalo, ale víš, že mi jde o postup ve firmě. Chtějí mě jako partnera a proto mi nakládají víc práce, aby věděli zda to zvládnu. Postup ve firmě na tohle místo znamená mnohem víc peněz, méně případů, za to ale složitějších a více času pro nás." políbil mě.

,,Takže jak to tedy bude?"

,,No víkend je náš, to je jasné. To jsem ti slíbil a od toho neustoupím. Můžeme někam jet na výlet, když se ti bude chtít. Pondělí až středa se neuvidíme. Budu s klientkou, čtvrtek a pátek bych měl být v práci jen do tří, pokud se nic neodkladného nenaskytne a sobotu a neděli opět volnou. Jak to máš ty s rozvrhem? Je pořád stejný?"

,,V pátek odjíždíme na ten připitomělej vodák. Vracíme se až další týden v pátek."

,,Tak to je v hajzlu," posmutněl Sasuke.

,,Proč?" nechápal jsem.

,,Mrzí mě, že na sebe nemáme tolik času jako dřív,"

,,Snad se to časem zlepší... Už, aby si byl partnerem." obkročmo jsem si na něj na gauči sednul.
Sasukeho ruce okamžitě přistály na mém pozadí.

,,Mmm, co to děláte pane učiteli?" zavrněl.

Prohnul jsem se v bocích, aby se otřel o jeho pomalu rostoucí mužství.

,,Mmm, řekl bych, že vás svádím, pane Uchiho," zašeptal jsem mu do ucha a olízl mu lalůček.

Sasuke vzdychl a silněji mě chytl za zadek. Více si mě na sebe natisknul.

,,To se mi líbí," zavrněl znovu a opět vyhledal moje rty, ,,Chceš to tady nebo v ložnici?" zeptal se mě a vysvléknul mi tričko.

,,Tady i v ložnici," poručil jsem si šibalsky a uvolnil jsem mu kravatu.

,,Dneska spát nepůjdeme jo?" blesklo se mu v očích.

,,Spát půjdeme až v neděli večer," začal jsem mu rozepínat knoflíčky na košili a zároveň se mu rty přisál na krk.

˚•˚•˚

Musím uznat, že víkend plný sexu jsem si dlouho neužil. Na žádný výlet jsme nejeli, z bytu jsme nevytáhli paty. Šukali jsme jako králíci. Nemohli jsme se od sebe odtrhnout, nemohli jsme se jeden druhého nabažit. Přišlo mi to jako za starých časů.

,,Tak ve čtvrtek?" zeptal se mě Sasuke, když jsme se loučili mezi dveřmi.

,,Ve čtvrtek," kývnul jsem na souhlas.

,,Vyzvednu tě po práci ve škole, souhlasíš?"

,,To beru,"

,,Fajn, pak bychom mohli jít do kina a na večeři... A potom třeba ke mně nebo k tobě."

Přitáhnul jsem si ho za kravatu blíž.

,,To se mi líbí," políbili jsme se.

˚•˚•˚

Při hodině matematiky zacinkal telefon. Někomu přišla zpráva.

,,Sakra děcka, co jsme si říkali o těch telefonech? Aspoň si ztlumte zvuky, když už si musíte s někým pořád vypisovat." otočil jsem se od tabule a pohlédl do třídy.

,,Pane učiteli, ehm... To byl váš telefon," usadila mě hnědovlasá dívka v první lavici.

Přiskočil jsem ke stolu a podíval se na mobil. Opravdu mi přišla zpráva a opravdu jsem neměl ztlumené zvuky.

,,Sakra," zasmál jsem se, ,,sorráč, děcka," drbal jsem se na zátylku.

Třída se rozesmála tichým smíchem.

,,Dobrá, za toto nepravdivé nařčení vám dneska nedám žádný domácí úkol, berete to jako omluvu?"

Třídou se roznesl jásavý zvuk.

Už se toho čtvrtka nemůžu dočkat. A to je teprve pondělí.

Četl jsem o přestávce v kabinetu. Usmál jsem se. Taky mi chyběl.

Jsem na tom stejně. Nedokážu si představit, jak potom zvládnu ten týden bez tebe. Už takhle je to dost náročný.

Dva roky a pořád jsem do něj byl zamilovanej až po uši. Už jsem chápal takovou tu středoškolskou lásku, kdy spolu musíte trávit každou volnou minutu svýho života. V tom, dá se říci již dospělém životě, to není takové. Každý máte svou práci, každý máte jinak rozvrženou pracovní dobu. To, že jsou nějaké prázdniny vůbec neřešíte, jelikož se vás školní prázdniny už absolutně netýkají. Tedy až na mě. Volna mám jako učitel dost, a ještě k tomu placená. Hold výběr relativně dobrého povolání.

To zvládneš. Já to taky budu muset zvládnout. Nechce se mi tě sice nikam pouštět a hlavně ne na vodák. Vím, jak na tebe nějaké tvé studentky a studenti koukají a fakt se mi to nelíbí.

Zasmál jsem se. Ale potěšilo mě to. Žárlí na mě. Dříve mi dokonce nabídnul, abych tělocvik přestal učit. Nelíbilo se mu, jak se tam přede mnou nakrucovaly holky a já jsem musel předvádět nějaké cviky. Okamžitě jsem to zavrhl. Sport mě bavil a kolikrát mi vyčistil hlavu.

Víš, že jsem jenom tvůj. Nikoho jiného nechci. A uvědom si, že i kdybych se spustil někdy se svým studentem, vyrazí mě a už si jako učitel neškrtnu.

Odepsal jsem.

Chraň tě ruka Páně! Ani na to nemysli!

Opět jsem se zasmál. Zazvonilo na další hodinu. Vypnul jsem tentokrát zvuky, sbalil si potřebné učebnice a vyrazil do učebny na další hodinu.

˚•˚•˚

Pondělí, úterý a středu jsem nějak přežil. Se Sasukem jsme byli stále v telefonickém kontaktu. Po večerech jsme si i na pár minut zavolali a probrali to, co se uplynulý den stalo.

Lásko moc mě to mrzí, ale dnes to musím zrušit. Přišlo něco nečekaného.

Četl jsem ve čtvrtek odpoledne, hodinu před koncem. Posmutněl jsem. Nemůžu říct, že bych to nečekal. Kolikrát se to tak stalo, že jsme si něco naplánovali a nevyšlo to, protože Sasukeho odvolali k nějakému řešení nebo mu zavolal jeho nynější klient.

Co se dá dělat. Uvidíme se tedy snad příští týden.

Odepsal jsem jen. Nechtěl jsem mu udělat nějakou scénu. Nechtěl jsem se před odjezdem rozhádat.

˚•˚•˚

Týden uběhl jako voda. Opravdu jsem se s těma děckama bavil. Nikdo neudělal nějaký problém ani nějaký průser, který by se musel řešit. Byla jasně daná pravidla, která se respektovala. Věděli, že nemám problém s tím, že si navečer sednou ke sklence piva, vína nebo k panáku. Sám jsem se k nim přidal. Ale druhý den museli být čilí. Pokud to přehnali, jejich problém. Nějakou jejich kocovinu jsem absolutně neřešil. Nějaké odkládání odjezdu proto, že jim je špatně jsem netrpěl. Věděli to, respektovali to. Bylo to bez problému. Mám ty děcka prostě rád.

Když jsme vylézali kolem třetí hodiny z vlaku a loučili se, všimnul jsem si, že opodál stojí černé BMW.

,Sasuke,' pomyslel jsem si a moje srdce zaplesalo radostí, ,Měl být přece ještě v práci,'

Popadl jsem krosnu a tašku přes rameno a upaloval k autu.

,,Tak v pondělí, děcka!" mávnul jsem ještě na poslední skupinku s úsměvem.

Otevřel jsem dveře auta a nastoupil.

,,Ahoj lásko," uvítal mě Sasuke a okamžitě mě políbil.

,,Ahoj, myslel jsem, že máš být ještě v práci. Nečekal jsem tě," usmál jsem se a polibek mu opětoval.

Nikdo nás neviděl. Sasuke měl zatmavená skla.

,,Utrhl jsem se dřív. Chtěl jsem tě překvapit." řekl.

,,To se ti povedlo,"

,,Chceš jet ke mně? Něco tam pro tebe mám." blesklo se mu v očích.

,,Nejdřív musíme ke mně lásko, potřebuju se převléct a dát špinavé prádlo do pračky," namítnul jsem.

,,U mě máš přece taky věci. Vyprat si u mě není taky žádný problém ne?" pozdvihl obočí.

,,Hmm, to máš pravdu, tak jedem," kývnul jsem a znovu ho políbil.

Sasuke nastartoval motor, zařadil rychlost a pomalu se rozjel směrem ke svému bytu.

˚•˚•˚

,,Objednáme si něco k jídlu?" ptal se mě, když lovil klíče v kapse.

,,Můžeme," kývnul jsem.

,,A co by sis dal? Hádám, že si celý týden jedl jen ty instantní sračky,"

Zasmál jsem se.

,,Jo to je pravda. Mám chuť na pořádnej kus masa." vstoupil jsem dovnitř.

Do nosu mě okamžitě praštila lahodná vůně.

,,Ty vaříš?" podivil jsem se.

To se stávalo málokdy. Sasuke vařil výborně, ale dělal to málokdy. Při jeho hektickém stylu života si většinou hotové jídlo nechal dovážet.

,,No řekl jsem si, že bych zase po dlouhé době mohl něco udělat,"

Čichal jsem a nasával úžasnou vůni.

,,Dělám kuřecí prsa s mozzarellou, rajčaty a bazalkou. Americké brambory a v lednici mám už hotový šopský salát."

Sbíhaly se mi sliny.

,,Jdi do obýváku, něco tam pro tebe je, já se zatím skočím podívat na jídlo."

Zul jsem se, sundal si bundu a šel do obývacího pokoje. Na konferenčním stolku na mě čekal ve váze obrovský puget květin. Pod vázou byla černá semišová krabička. Vzal jsem ji do ruky a otevřel ji. Byl v ní nádherný tenký stříbrný náramek. Okamžitě jsem si ho zapnul na levou ruku.

,,Líbí se ti?" ozvalo se za mými zády.

Otočil jsem se s úsměvem a obejmul ho kolem krku.

,,Moc. Děkuju." políbil jsem ho.

,,Za pět minut to bude hotové. Máš hlad?"

,,Hroznej," na důkaz mých slov mi jako na povel zakručelo v břiše.

,,Tak se zatím skoč převléct a naházet prádlo do pračky," popohnal mě.

,,Rozkaz, šéfe," zasmál jsem se.

˚•˚•˚

,,Dobrou chuť," popřál mi Sasuke.

,,Tobě taky," pustil jsem se do jídla.

Bylo to fakt výborné. Snědl jsem to celé a ještě jednou si přidal. Sasuke jen nechápavě kroutil hlavou.

,,Nechápu, že jsi schopný tolik jíst a nepřibrat ani gram tuku," nalil mi sklenku vína.

Pokrčil jsem rameny.

,,Mám rychlé spalování. Učím tělocvik několikrát týdně a navíc... Sex taky spaluje kalorie." kouknul jsem se na něj svádivě přes okraj sklenky.

Sasuke nasucho polknul. Věděl jsem, jak něj.

,,Mmmh, to máš pravdu, asi bych pár kalorií spálit teď potřeboval," zavrněl sladce a odložil svoji sklenku na stolek.

Napodobil jsem ho. Hned jak jsem to udělal, stáhnul si mě pod sebe a hladově se přisál na moje rty.

,,Tak strašně jsi mi chyběl," šeptal jsem mu do rtů.

,,Ty mě taky," líbal mě na rty, na spánek, na bradu, na krk.

Jeho ruce tančily pod mým trikem. Přetáhnul mi ho přes hlavu a svoje rty přemístil na moje bradavky. Věděl, jak jsem na nich citlivý. A užíval si, jak se pod ním kroutím jak had. Rukou se mi dobýval do kalhot. Zcela jsem se oddával jeho dotykům a polibkům. Vzal mě do náruče a odnášel si mě do ložnice.

˚•˚•˚

Večer jsme se pohodlně usadili znovu v obývacím pokoji. Jo, až večer. Dřív jsme z ložnice nevylezli. Sasuke odešel do kuchyně pro nějaké občerstvení a další láhev vína. Na stole mu pípla zpráva. Nedalo mi to a ač mi to bylo proti srsti jen jsem rychle nakouknul, než displej zhasnul.

Sabaku no Temari, 20:15

Sasu, potřebuju tě tu. Okamžitě!

Stálo tam. Srdce mi začalo zběsile bušit. Jak potřebuju? Jak okamžitě? Kdo je to? Slyšel jsem jak se Sasuke vrací a rychle jsem se opřel o velký polštář na gauči.

,,Asi ti přišla zpráva," nadhodil jsem co nejvíc neúčastně.

Sasuke pozdvihl obočí. Položil tác s občerstvením na stolek a vzal si telefon do ruky.

,,Sakra! To snad ne! Musím jít, lásko, mrzí mě to." protáhnul naštvaně.

Myslel to vážně nebo to jenom hrál? Netušil jsem.

,,To jako vážně? Kdo je to?"

,,Klientka," řekl jen.

,,To tě musí nutně chtít teď?" dorážel jsem.

,,Asi se něco stalo, musím tam jet. Snad to nebude na dlouho," rozloučil se se mnou polibkem a nechal mě samotného.

Mračil jsem se. Opravdu ji to přijde tak neodkladné, že musí Sasukeho otravovat i v pátek večer? A co to oslovení? Sasu? Nesnáší, když mu takhle někdo říká. Bere to jenom ode mě.

˚•˚•˚

Po dvou hodinách jsem čekání vzdal. Byl jsem utahaný a šel jsem si proto lehnout k Sasukemu do postele. Ani nevím kolik bylo hodin, když mě vzbudilo bouchnutí dveřmi. O chvíli později jsem uslyšel otevírání dveří ložnice, chvilkový šramot a šum sundávaného oblečení. Potom se trochu postel prohnula pod váhou Sasukeho těla. Dělal jsem, že spím. Radši. Obejmuly mě silné paže a přitáhly si mě víc na polonahé tělo. Znovu jsem usnul.

˚•˚•˚

Ráno mě vzbudila příjemná vůně míchaných vajíček se slaninou. Rozlepil jsem jedno oko. Místo vedle mě bylo prázdné, ale na polštáři ležela rudá růže. Pousmál jsem se, ale zároveň mě trochu bodlo u srdce. Otevřely se dveře do ložnice. Stál tam on. Na tácu nesl snídani.

,,Dobré ráno," zašveholil jemně.

,,Mmmh, dobré," zabručel jsem a rozlepil i to druhé oko.

Posadil jsem se a oči jsem si protřel. Sasuke přišel k posteli a položil na mě tác se snídaní.

,,Čímpak jsem si to zasloužil?" zeptal jsem se.

,,Včera jsem přišel pozdě, chtěl jsem ti to nějak vynahradit," pokrčil jen rameny a políbil mě.

Posadil se vedle mě na postel. Růži dal na stranu. Oba jsme se pustili do snídaně.

˚•˚•˚

V pondělí ráno jsem seděl v kabinetu. Držel jsem v rukou telefon a díval se na něj. Vytočil jsem číslo.

,,Ahoj Naruto," ozvalo se.

,,Ahoj Sasuke, dneska musím zůstat ve škole déle. Supluju." oznámil jsem mu.

,,Sasuke polož ten telefon a pojď sem!" ozval se ženský hlas.

,,Teď to nemůžu řešit Naruto, zavolám ti až budu mít čas, dobrá? Pusu, pa." 

Tút tút tút.

Koukal jsem na svítící mobil jako vyvoraná myš na svět. On mi to típnul. Nikdy mi telefon netípal. Kdo byla ta ženská? Klientka? Kamarádka? Kolegyně?... Milenka? U poslední možnosti mě bodlo u srdce. To snad ne. Sasuke nevypadal na to, že by potřeboval milenku. Nepřišlo mi, že bych ho nějak zanedbával, spíše naopak. Ale v poslední době jsem od něj dostával spoustu dárků. Kytky, náramek, snídani, oběd... Teď mi to přijde jako kompenzace za jeho černé svědomí. Co se to sakra děje? Musím to zjistit. Nenechám se vodit za nos. A určitě ze sebe nenechám dělat idiota.

˚•˚•˚

Po vyučování jsem zamířil k Sasukemu. Bylo po páté hodině a doufal jsem, že už bude doma. Zaklepal jsem. Chvilku jsem čekal a když už jsem chtěl odejít, otevřely se dveře.

,,Naruto? Co se děje? Nečekal jsem tě tu," řekl udiveně Sasuke.

Milé přivítání.

,,Sasu? Kdo je to?" ozvalo se.

Stejný ženský hlas jako v telefonu. Moje oči potemněly a tvář ztvrdla.

,,Kdo je to?!" zavrčel jsem.

Nahrnul jsem se k Sasukemu do bytu. Vyhledal jsem toho vetřelce, co mi evidentně ničil vztah. Seděla na gauči v obýváku. Měla na sobě džínové kraťasy tak krátké, že ji v tom musela být vidět nejméně polovina zadku. Úplé černé tílko. Prsa tak trojky. Pevný kulatý. Byla bez podprsenky.

,Kdo ví jestli má vůbec kalhotky,' projelo mi nasraně hlavou.

Před sebou měla položenou sklenku vína. Druhá sklenka byla opodál. Flaška skoro dopitá. Před sebou měla nějaké papíry. Nevšimnul jsem si, co na nich bylo. Soptil jsem. Krev se ve mě vařila vzteky. Sjel jsem tu ženskou pohledem a zamířil do ložnice. Ze zásuvky a skříně jsem si začal vytahovat věci a házel je do tašky, kterou jsem tam měl schovanou.

,,Naruto? Co blázníš?" vstoupil Sasuke do ložnice.

,,Kdo... To... Je...?!" zopakoval jsem pomaleji svoji otázku, na kterou jsem předtím nedostal odpověď.

,,Temari," vypustil jen.

,,Ta Temari, která ti tuhle večer psala, aby si okamžitě přišel?!" vypěnil jsem.

Sasuke se zamračil.

,,Díval si se mi do telefonu?" zeptal se.

,,Jo, podíval jsem se!" vzteky jsem viděl rudě.

,,Ty mi snad nevěříš?"

,,Upřímně? Ne... Už ne..." zapnul jsem zip na sportovní tašce a přehodil jsem si ji přes rameno.

Chtěl jsem kolem něj projít, ale chytnul mě za ruku.

,,Naruto neblbni, není to tak jak to vypadá," začal.

,,A jak to teda je?! Řekni mi už sakra, co se děje!"

,,Nemůžu, je to složitý," zakroutil smutně hlavou.

,,Jo tak je to složitý, jo? Tak já ti to ulehčím. Je konec, Sasuke. Měj se a tu tvoji pizdu pozdravuj. Máš dobrej vkus, ale to si ostatně měl vždycky, pokud nepočítám sebe." s tím jsem se mu vytrhnul ze sevření a doslova utekl.

Prásknul jsem za sebou silně dveřmi. Bral jsem schody z druhého patra po dvou. Z očí mi tekly slzy.

,Hajzl! Děvkař! Zkurvysyn! Kdo ví, jak dlouho mi zahýbá!' lítalo mi hlavou.

Alright, I'm ready now
I ain't gonna fall back down now
Alright, I'll take it on me
All I ever ask is
'Are you gonna be my lover, tonight?'
and take it with me

Rozezněla se mým bytem vyzváněcí melodie mého telefonu. Byla to písnička Nevermind od Denise Lloyda. Střelil jsem pohledem po displeji. Zubila se tam na mě naše společná fotka se Sasukem, takže jsem ani nemusel číst, kdo volá. Už mi volal po šesté. Telefon přestal vyzvánět. Pak pípnul. SMS. Už třináctá. Píp. Čtrnáct. Znovu začal vyzvánět. Vzal jsem telefon do ruky a díval se se slzami v očích na tu fotku. Displej potemněl. Píp. Patnáct. Odemknul jsem ho a přečetl si zprávy.

Zvedni to.

Naruto prosím.

Okamžitě ten telefon zvedni!

Naruto...

Prosím tě nech mě to vysvětlit a zvedni to.

Zvedni do hajzlu ten zasranej telefon!

Přestaň dělat herečku a zvedni to.

Naruto, vážně mě neštvi a zvedni to. Promluvíme si. Všechno ti vysvětlím.

Ok.

Zvedni to!

Bože, seš tak paličatej! Koukej to už zvednout. Fakt mám strach jestli se ti něco nestalo. Jen to zvedni, ozvi se mi a klidně to pak zase típni, ale zvedni to!

Jak myslíš.

Baví tě, že se tě doprošuju?

Fajn.

Jedu k tobě.

Upřímně? Jo líbilo se mi, že se mě doprošuje. Jo, líbilo se mi, že má o mě strach. Ale byl jsem fakt nasranej. Nechtěl jsem ho vidět. Nechtěl jsem se s ním bavit. Ublížil mi. Teď by najednou chtěl něco vysvětlovat? Další výmluvy? Další lži? Zvonek. Bušení na dveře. Povzdychnul jsem si, ale z gauče jsem se nehnul. Snad ho to přestane bavit a vypadne. Najednou jsem uslyšel rachocení klíče v zámku.

,Kurva! Že já debil mu dal klíče.' pomyslel jsem si vztekle.

,,Naruto?!" ozvalo se.

Kroky. Do obýváku vlítnul Sasuke.

,,Děláš si ze mě kurva prdel?! Volal jsem ti, psal ti a ty nejseš schopnej mi zvednout telefon?!" vyjel na mě.

I on byl nasranej. Bylo to na něm vidět. Jenže on na rozdíl ode mě, neměl bejt proč nasranej.

,,Támhle máš sbalenou tašku. Vem si ji, klíče mi tu nech na stole a vypadni." přikázal jsem relativně klidným hlasem.

,,Děláš si ze mě srandu?"

,,Vypadám snad na to?" otázal jsem se nazpět.

,,Naruto... Sakra... Nech si to vysvětlit, prosím," naléhal.

,,A co mi chceš říct, hmm?! Najednou by si vysvětloval, ale když jsem byl u tebe, řekl si, že mi to říct nemůžeš! Stihnul sis cestou sem vymyslet nějakou lež? Já na nic takovýho nejsem zvědavej!"

,,Neměl si mi lézt do mobilu,"

,,Jo tak najednou je to moje chyba, nebo co?! Děláš si srandu?! Nehodí se ti do karet, že jsem přišel na to, že vyšukáváš někde jinde?!" pěnil jsem.

Postavil jsem se. Stáli jsme naproti sobě.

,,Nikde nevyšukávám!" zavrčel a zatnul pěsti.

,,Ne?! Tak co měla znamenat ta zpráva?! Hmm?! Určitě k tobě klientka bude chodit skoro nahá! Málem ji kozy vylítly zpod tílka!" už jsem opravdu křičel.

,,Naruto sklapni a nech mě to vysvětlit!" teď už zvýšil hlas i Sasuke.

To u něj nebylo moc obvyklé. Většinou řešil věci v klidu. Málokdy se nechal vyprovokovat k tomu, aby vůbec zvýšil hlas. Proto mě to docela překvapilo a vyvedlo mě to lehce z míry.

,,Nehodlám poslouchat nějaký sračky! Řekl jsem, aby sis vzal tu tašku, nechal mi tu klíče a vypadnul!" chtěl jsem okolo něj projít a tu tašku mu mrsknout do rukou on mě, ale chytnul za ruku.

Vytrhnul jsem se mu a jemně do něj strčil. Na to nebyl zvyklý a evidentně v obraně do mě strčil taky. Strčil do mě ale ve větší síle než možná chtěl. Já zavrávoral a spadnul. Hlavou jsem se praštil do stolu.

,,Do prdele! Lásko, jsi v pořádku? Tohle jsem nechtěl! Já-já... Omlouvám se, odpusť mi to, prosím!" kleknul si ke mně vyděšeně.

Chytnul jsem se za hlavu. Bolelo to jako čert. Do očí se mi nahrnuly slzy.

,,Sasuke vypadni, než na tebe zavolám fízly," zavrčel jsem nebezpečně tak, jako nikdy v životě.

A Sasuke mě konečně poslechnul.

,,Mrzí mě to, zlato. Prosím tě dej mi aspoň vědět, jestli si v pořádku. Až si budeš chtít promluvit, dej vědět, budu čekat. Miluju tě." s tím odešel.

Klíče si vzal s sebou a tašku s věcmi tu nechal.

,Kurva to je bolest,' sáhnul jsem si na poraněné místo a na konečcích prstů jsem ucítil cosi teplého.

Podíval jsem se na prsty a uviděl krev.

,Musím do nemocnice,'

˚•˚•˚

Naštěstí to nebylo nic vážného, ale pro jistotu si mě tam nechali přes noc na pozorování a ránu mi zašili dvěma stehy.

˚•˚•˚

Jsi v pořádku? Neozval si se.

Přišla mi druhý den zpráva. Ignoroval jsem ji. Jen ať se bojí. Za chvíli začal vyzvánět telefon. Hovor jsem odmítnul. Sasukeho číslo jsem si zablokoval. Zablokoval jsem si ho i na sociálních sítích, jako byl Facebook a Instagram. Na Facebooku jsem byl opět nezadaný. Smazal jsem veškeré vzpomínky na něj. Zklamal mě tak moc, že to nejde ani popsat slovy. Myslel jsem si, že se změnil, ale asi jsem se mýlil. Asi byl pořád stejnej jako kdysi, jen já byl zaslepený láskou a měl dva roky na očích ty pověstné růžové brýle.

˚•˚•˚

- O týden později - 

,,Prosím tě, Naruto... Vy jste se se Sasukem pohádali?" 

Ino vstoupí ke mně do kabinetu.

,,Rozešli jsme se," opravil jsem ji.

,,Aha, to pak dává smysl," pokývala hlavou.

,,Nechápu,"

,,Píše mi, volá mi. Ptá se na tebe. Že tě prý nemůže kontaktovat, protože si si ho všude zablokoval. Máš se mu ozvat... Opravdu má o tebe strach."

,,Nemám zájem se s ním bavit, ono ho to přestane bavit za chvíli."

,,To nevím, říkal, že je to už týden, co jste spolu mluvili naposled," odvětila Ino a utáhla si culík, ve kterém měla sepjaté dlouhé blonďaté vlasy.

,,Hele... Neznáš nějakou Temari?" zeptal jsem se jí nakonec, nemohl jsem si vzpomenout na příjmení.

,,Myslíš Sabaku no Temari?" pozvedla obočí.

,,Bingo! Přesně tu mám na mysli,"

,,Znám... Proč se na ni ptáš?"

,,Myslím si, že mě s ní Sasuke podváděl," uvedl jsem.

Ino se rozesmála. Na celé kolo. Docela mě to nasralo. Nevěděl jsem, co si o tom mám myslet.

,,Jsem rád, že jsem tě takhle pobavil," řekl jsem ironicky.

,,Naruto," smála se, ,,Temari je lesbička... Jakože stoprocentní lesbička... Ta chlapy absolutně nesnáší... Teda pokud s nimi nemusí uzavřít nějaký obchod." smála se.

,,Obchod?" vykulil jsem oči.

Ino se konečně přestala smát.

,,Temari je realitní makléřka a designérka interiérů," vysvětlila mi.

Polilo mě horko. Proto ty papíry na stole, kterým jsem nevěnoval tolik pozornost. Pamatuji si, že na nich byly nějaké plány.

,,Do prdele," zaklel jsem.

,,Co se děje?" podivila se Ino.

,,Já... Já... Ino prosím tě, myslíš si, že by si za mě mohla vzít zbytek dne? Musím si něco zařídit."
Ino se potutelně usmála a kývla.

,,Mám to, ale u tebe," namířila na mě ukazováček.

,,To je samozřejmost. Moc ti děkuju."popadnul jsem tašku přes rameno a vylítnul z kabinetu.

,,Pozdravuj Sasukeho!" uslyšel jsem ještě za sebou se smíchem.

˚•˚•˚

,,Advokátní kancelář Hatake, Nara a Uchiha, co pro vás mohu udělat?" ozval se mi do sluchátka příjemný ženský hlas.

,Takže ho už povýšili,' uvědomil jsem si.

,,Dobrý den, hledám pana Uchihu. Je nyní v kanceláři."

,,Pan Uchiha je nyní na dovolené. Vrací se až příští týden, pokud mi necháte své jméno, vzkáži mu, že ho sháníte." odpověděla mi.

,,Ne děkuji, zastavím se za ním. Vím, kde bydlí. Moc děkuji, na shledanou."

,,Hezký den, na shledanou,"

Pospíchal jsem k Sasukemu.

˚•˚•˚

Zabouchal jsem na dveře. I já jsem měl klíče k Sasukeho bytu, ale chtěl jsem, aby mi otevřel on sám. Netrvalo dlouho a dveře se otevíraly. Ustrnul jsem v úžasu. Sasuke měl na sobě tepláky a vytahané triko. Pod temně černýma očima snad ještě černější kruhy. Byl bledý a zdálo se, že i pohublý.

,,Naruto?" vydechnul v úžasu.

Skočil jsem mu se slzami v očích kolem krku.

,,Byl jsem takovej krypl! Moc mě to mrzí Sasuke, moc mě to mrzí všechno... Všechno!" vzlykal jsem mu do prohlubně mezi ramenem a krkem.

Cítil jsem, jak kolem mě ovinul ruce a pevně mě objal. To jsem potřeboval. Potřeboval jsem ho cítit.

,,Ino mi to vysvětlila," řekl jsem a pohlédl mu do očí.

Zavřel za námi dveře. Pozdvihl obočí.

,,Řekla mi, že je Temari realitní makléřka a designérka interiérů... A že je to zarytá lesba." otíral jsem si slzy do ruky.

,,Konečně si, alespoň někoho vyslechnul, když ne mě," podotknul Sasuke.

Přesunuli jsme se ruku v ruce do obývacího pokoje. Docela jsem zíral. Všude byl bordel. Poházené oblečení. Poházené krabice od jídla. Poházené prázdné flašky od alkoholu. Špinavé nádobí. Posmrkané kapesníčky. Naše fotoalbum.

,,Promiň, nevěděl jsem, že se stavíš. Uklidil bych tu."

,,Páni," vydechnul jsem jen.

Asi ho ten rozchod pěkně rozhodil. Vůbec jsem Sasukeho nepoznával. Byl puntičkář. Nesnášel bordel. Vše muselo být vždy tip top.

,,Já to pořád nechápu, ale," ignoroval jsem ten bordel.

Pak mu to tu pomohu dát do pucu, když bude mít zájem.

,,K čemu makléřka a designérka?"

,,Mělo to být překvapení, proto jsem ti to nechtěl hned říct, kdybych věděl, že budeš takhle reagovat, řekl bych ti to hned a nenechal to zajít takhle daleko," svěřil se mi smutně a sesunul se ke mně na gauč jako hromádka neštěstí.

,,Tak už mi sakra vysvětlíš, proč sis tu ženskou najal?!" docházela mi trpělivost.

Byl jsem napjatý k prasknutí.

,,Protože jsem nám koupil dům, ty hlupáku!" rozhodil Sasuke rukama.

,,K-Koupil?... D-Dům?...N-Nám?..." vykulil jsem oči.

,,Jo, koupil jsem nám dům,"

,,Proto ty tajnosti?" slzy se mi opět hrnuly do očí.

,,Jo. Mělo to být překvapení. Chtěl jsem ti ho ukázat první prázdninový den."

,,A ne trochu drahý překvapení?"

,,No... Trochu to stálo, hodně jsem šetřil. Bral si schválně v práci směny navíc. Chtěl jsem ti ukázat, jak moc mi na tobě záleží." něco držel v kapse.

,,Co to tam máš?" zvědavě jsem se díval.

Sasuke se smutně usmál.

,,Tohle?" vytáhl krabičku, ,,tohle mělo být překvapení číslo dvě," otevřel ji.

Byl tam prsten. Evidentně zásnubní. Teď už mi slzy začaly téct proudem. Nedokázal jsem je zastavit.

,,Jsem takovej vůl, všechno jsem to posral," vzlykal jsem a schoval jsem si obličej do dlaní.

,,Myslíš... Myslíš si, že by si mi mohl dát ještě šanci?" uslyšel jsem tichý smutný šepot.

Podíval jsem se na Sasukeho skrz prsty.

,,Slibuju, že už žádný tajnosti... Žádný velký překvapení," zapřísáhnul se.

,,Na šanci bych se tu měl ptát spíš já, nemyslíš?" odpověděl jsem otázkou.

Sasuke zavrtěl hlavou.

,,Choval jsem se jako žárlivej idiot. Myslel jsem, že mě podvádíš. Že jsem tě přestal bavit."

,,Hlupáčku, jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo," usmál se na mě černovlásek.

,,Tak moc tě miluju, Sasuke," vzdychnul jsem a objal jsem ho.

,,Můžu se tě na něco zeptat? Sice to mělo být jinak, ale co už,"

,,Zeptej se mě na cokoliv chceš,"

Sasuke se mi vymanil z objetí. Sesunul se vedle gauče a poklekl na jedno koleno. Do ruky vzal otevřenou krabičku s prstýnkem. Zakryl jsem si v úžasu rukama pusu.

,,Naruto Uzumaki," odkašlal si, ,,vezmeš si mě za muže?"

Asi si už dokážete domyslet, jak zněla moje odpověď.