,,Přestaňte se dohadovat o tom, co stejně už nejde změnit,"povzdechla si Danny a maličko frustrovaně si sedla na jednu z pohovek v místnosti.
Proč to Bucky prostě nemůže nechat být?

Ano, v zajateckém táboře prožila nejhorší okamžiky svého života a i jen po těch několika měsících tam toužila po smrti víc než za celý život dvojitý špionky ale už se to stalo.
Nic co by řekli by stejně nezměnilo rozhodnutí vlády o tom se jí zbavit.

Steve se na ní znovu podíval ale tentokrát s mnohem větším odhodláním. Sbíral v sobě odvahu aby udělal něco co by si ve své době rozhodně nedovolil.

,, Víš, Danny, "začal mluvit když si klekl na jedno koleno před pohovku. Takhle měli oči na podobný úrovni.,,Já nejsem špion. Jsem jen obyčejný voják. Chlap co nosí svoje srdce na dlani a dělá to co si myslí, že je nejlepší. Nikdy jsem se nesnažil nic skrývat a proto jsem si myslel, že ti to zkrátka musí být nad slunce jasné. Myslel jsem si, že jsi jen chtěla chránit moje city a proto jsi mě nikdy otevřeně neodmítla. Jenže nyní mám pocit, že je za tím mnohem víc."

Odmlčel se aby se mohl nadechnout, protože toho měl na srdci ještě mnohem víc.
Přál by si aby Avengers měli dostatek taktu aby v tuhle chvíli opustili místnost, ale zná je dostatečně aby věděl, že bude mít štěstí když si k tomu nepřinesou popcorn.

Na pozadí slyšel jak se posouvají po místnosti aby našli strategicky nejlepší místa ale on se snažil soustředit jen na ženu proti němu, která vypadala, že hluboce analyzuje každé slovo co zatím řekl.

,,Chtěl bych mít něco originálního co říct, ale vše co mám teď v hlavě je jedno velké klišé. Jak tě ale znám, nejlépe mi poslouží staré a osvědčené, co na srdci, to na jazyku,"řekl s malým sebepodceňujícím smíchem. ,,Nebudu tvrdit,že jsem se zamiloval na první pohled, protože by jsi mohla tvrdit, že mě ovlivnil stav ve kterém ses nacházela. Místo toho řeknu, že jsem se zamiloval hned při prvním pohledu do očí.
Už v tu chvíli jsem peskoval své srdce ať nebije tak rychle, protože tahle silná a soběstačná žena by si o někoho jako já nezavadila ani pohledem."

Zakroutil nad sebou hlavou a pak natáhl ruku k té její.

,, Jenže ty jsi jako vždy, musela udělat přesně to co od tebe nikdo neočekává. Nejenom, že jsi mě vzala na vědomí ale věnovala jsi mi i svůj čas a důvěru.
V té době jsem ti začal propadat a s každým naším setkáním to bylo jen horší,"povzdechl si a prohrábl si vlasy v nervózním gestu. ,,Po séru jsem si říkal, že třeba budu mít šanci a pak jsem si za tu myšlenku v duchu nakopal. Nebyla jsi typ na který by udělali dojem svaly a výška. Ty máš totiž úroveň.
Takže jsem neměl stále nic čím bych si mohl zařídit alespoň jednu šanci."

,,Stevie,"oslovila ho chraplavě jako by jí emoce bránili správně mluvit.

,,Ne, nech mě pokračovat nebo už nikdy neseberu dostatek odvahy,"přerušil jí dřív než si to rozmyslí. ,,Tehdy na těch hranicích, když jsi mi recitovala a pak přišla s tou výzvou jsem měl jen jednu myšlenku. Až skončí válka, pokud to přežijeme, tak si tě najdu a společně začneme další život, Náš život.
Chtěl jsem aby jsi to byla ty kdo si o to řekne.
Chtěl jsem aby jsi byla můj první polibek po válce.
Chtěl jsem aby jsi byla má první přítelkyně.
Chtěl jsem s tebou strávit zbytek svého života bez ohledu na to v jaké formě.
Vím, že manželství není nic pro tebe ale na tom nezáleží. Nepotřeboval bych k tomu nějaký zbytečný papír nebo posvěcení církví, stačilo by mi jen vědomí že sis vybrala mě a že já jsem tvůj."

Soustředil se na to jak palcem přejížděl po hřbetu její ruky, že úplně zapomněl sledovat její tvář. Hlavně z toho důvodu mu uniklo jak po tváři jedné z nejobávanějších špionek jeho doby začali stékat slzy.  Nebyla to ale jen jedna nebo dvě, spíš jako by se zničehonic protrhli stavidla a vše naráz začlo téct.

Otevřela pusu, že něco řekne ale nic nevyšlo. Maximálně opravdu slaboučký vzlyk při druhém pokusu.

Steva by tahle vize po jeho přiznání rozhodně vyděsila k smrti, protože Danny ze zásady nepláče, ale její oči ho uklidňovaly. Neměli sice svůj obvyklý nevinný lesk, který měl každému vnuknout myšlenku, že je slaboduchá ale bylo v nich tolik emocí co neviděl za tu dobu co jí zná a všechny mu přišli kladné.

Když žádný z jejich pokusů něco říct nevyšel rozhodila ruce v gestu naprosté marnosti.
Pak je ale využila jinak, protože oběma pevně sevřela jeho hlavu a přitáhla si ho k polibku.

Byl méně elegantní než od ní očekával a chutnal slaně po slzách ale stejně to byl nejlepší polibek, který kdy měl. No a to z jednoho prostého důvodu, byl od ženy kterou z celého srdce miloval.

Steve jí naoplátku dal jednu ruku na bok a dlaň druhé ruky jí položil na krk aby neměla pocit, že je ten polibek jen jednostranný.

Mnohem dříve než si Steve přál byl zase odtažený na délku jejich paží a díval se jí přímo do očí.

,,Jsi nepoučitelný pitomec,"řekla stále ještě nakřáplým hlasem ale usmívala se na něj, což bral jako dobré znamení. ,,To mi ale nezabránilo v tom abych se do tebe taky nezamilovala.
Je mi jasné, že nás to nakonec může oba zničit ale jsem ochotná to risknout, pokud ty taky.
Nejsem zbabělec a život bez tebe byl tím nejtemnějším místem jaký jsem si dokázala představit. Takže pokud se příště rozhodneš umřít, budu tě těsně následovat."

,,Nechci..."snažil se Steve protestovat proti jejím slovům o smrti ale její tvrdý pohled co mu věnovala další slova rychle zatlačil zpět do jeho krku.

,,Ani to nezkoušej, Rogersi. Při životech jaký vedeme je láska až za hrob holá realita,"řekla příkře.,,Teď mě máš a ani v posmrtném životě se mě nezbavíš."

,, Děsivá představa,"zamumlal si pro sebe na pozadí Tony ale ani jeden z nich ho nevnímalm.

,,To beru,"řekl na to Steve s praštěným úsměvem.

,,A teď,"řekla poté s úsměvem kočky co dostala smetanu. ,,Chceš mi ukázat jak vypadají tvoje pokoje?"

Víc než tuhle narážku kapitán Amerika nepotřeboval.