Zhruba týden po rozhovoru s Barnesem Tony probíral věci co mu zbyly po otci a narazil na opravu zvláštní věc.

Projekt jménem ledová kudlanka byl pohřben tak hluboko ve všech informacích a podkladech, že kdyby cíleně nehledal věci z toho období snadno by to přehlédl.

Na touhu jeho otce, aby ten projekt už nikdy nikdo nenašel, odkazoval nejenom nedostatek informací o něm ale také umístění.

Zkrátka jedna velká záhada a to bylo něco čemu Tony Stark nikdy nedokázal odolat. Aby se nemusel zdržovat vzal si svůj nejnovější oblek Ironmana a aniž by někomu něco řekl vyrazil do starého válečného bunkru SSR, který byl vyškrtnut téměř ze všech oficiálních dokumentů zhruba v době kdy Howard Stark začal spolupracovat se Shildem.

Cesta byla rychlá ale dost času zabralo prolomit nejmodernější zabezpečení té doby. Tony by to možná podcenil, kdyby nešlo o jeho otce, který v té době stále ještě zkoumal staré zbraně hydry.

O troje zamčené dveře a dlouhý tunel do podzemí později našel něco co se dalo popsat jen jako nelegální laboratoř.

Do skály tam byla vytesaná místnosti sotva dostatečně velká aby pojala všechno vybavení, které tu nejspíš potřeboval. Nebyly tu žádná okna a světla časem téměř úplně přestala fungovat. Kdyby něco víc než laboratoř to připomínalo kryptu. Obzvlášť s velkým kovovým sarkofágem uprostřed jehož jediný průzor stále pokrývala námraza.
Takže Tony nedokázal poznat kdo nebo co se skrývá uvnitř.

Nakonec nad jeho zvědavostí zvítězil jeho vnitřní vědec a prvně prošel všechny podklady, které leželi na jediném stolku v místnosti. Pod velkou vrstvou technických parametrů byla i složka pokusného subjektu.

,,Tillie Ute Weber,"přečetl nahlas jméno, které mu rozhodně nesedělo k označení kudlanka stejně jako zjednodušený životopis. Jedna z Hitlerových sekretářek, která pracovala i pod Johannem Shmidtem a jeho otec jí vytáhl ze zajateckého tábora.

,,Nevím proč si tě otec rozhodl uchovat, ale asi je na čase Sněhurku opět probudit."řekl si spíš pro sebe než se pustil do procesu rozmrazování.

Něco v něm mu říkalo, že je to moc dobrý nápad.

Po třech hodinách jednoho z nejsložitějších procesů do kterého se pustil bylo rozmrazování konečně hotovo a on se mohl podívat do tváře té ženy.
Měla tmavé vlasy střižené tak krátké, že to Tony přisuzoval spíš očistě před stylem. Nejspíš to udělali když jí otec vytáhl z tábora aby se zbavili všech... věcí co nezlikviduje mráz.

To byl asi jeden z důvodů proč na sobě neměla žádné oblečení. Další byl asi ten, že jeho otec byl perverzní.

Musel počkat než se její krevní oběh zas nestartuje než to otevřel ale stejně jí pak bude muset předat zdravotnickému personálu ve věži.

,, Který je rok?"zeptala se chraplavým hlasem z dlouhého nepoužívání a dívala se mu přímo do tváře.

Žádný náznak rozpaků z jejího neoblečeného stavu navzdory době ze které přišla. Kapitán by se tedy rozhodně minimálně rozpačitě červenal kdyby byl v této situaci ale tam by velkou roli hrálo opačné pohlaví, jinak si jako voják zvykl na nedostatek soukromí.

,,2018,"odpověděl jí a chtěl pokračovat ale přerušila ho ostrá slova v jazyce, kterému jen sotva rozuměl.

,, Potměšilý parchant,"zavrčela podrážděně. ,,Vsadím se, že kapitána vytáhli už v osmdesátých letech a Starkovi zkrátka připadalo vtipné mě tu držet pár dalších desetiletí."

,, Vlastně Kapitána vytáhli teprve před několika lety a Howard Stark se jeho nálezu ani nedožil,"odpověděl maličko zaraženě,protože většina lidí o jeho otci mluvila jen v dobrém.

,, Štěstí pro něj,"odfrkla si s ušklebkem. ,,Kdyby se Howard dožil jeho probuzení asi by mu Rogers trochu poupravil vyzáš až by zjistil co provedl. A to nemluvím jen o tom,že vytáhl teserakt z vody."

,,Myslel jsem, že byly přátelé?"zeptal se tentokrát opravdu zmateně.

,, Existují věci, které ani takový charakter jako Steve Rogers nedokáže odpustit,"odpověděla upřímně než se od něj odvrátila a začala v hledat něco do čeho by se zahalila.
Starý Tony by využíl příležitosti aby si prohlédl její tělo ale ten nový si všiml něčeho jiného. Množství jizev, které mapovali její kůži a čerstvé zranění na jejím boku. I na poměry té doby bylo ošetření velmi laxní.

,, Slečno Weberová,"zkusil jí oslovit a vysloužil si jen opravdu jedovatý pohled, který ho připravil o všechny další slova.

,,Tak mi říkají jen nacisté a to ty doufám nejsi,"řekla ostře zatímco si oblékala nějaké hodně staré pracovní kalhoty a laboratorní plášť.

,,Ne, jsem..."odmlčel se protože nevěděl jestli je dobrý nápad odhalit své spojení s otcem. ,,Jsem Tony."

,, Jelikož jsi mě rozmrazil asi bych mohla říct, že mě těší,"řekla nezaujatě než se k němu konečně otočila. ,, Jmenuji se Delilah Mantis, kódové označení kudlanka, ale spojenci mi říkají Danny."

,, Dobře, Danny,"začal znovu a i když jeho vlastní asistentka byla silná samostatná žena, nedokázal si tuto ženu představit jen jako sekretářku v nacistickém Německu. Obzvlášť když má dvě jména.

,, Přestaň mě oslovovat a vem mě ke kapitánovi!"zavelela tónem, který nepřipouštěl diskuze.

To bylo pro Tonyho jak rána na solar. Bylo zvláštní si představit jak spolu koexistují v jedné místnosti tato žena a Steve. Už jen proto, že oba měli očividně ve zvyku udílet rozkazy.

,,Asi mi nic jiného nezbyde,"povzdechl si nakonec a rozhlédl se. ,,Je tu ještě něco co by sis chtěla vzít sebou?"

,,Už nikdy tohle místo nechci vidět,"odpověděla neochvějně bez přemýšlení a zamířila k hlavním dveřím z laboratoře.

Očividně byla s tou odpovědí natolik spokojená aby vyrazila ven vstříc novému světu.

Možná se zamyslel víc než měl v plánu, protože když byl opět při smyslech nebylo po ní ani památky.

Být tu autem, klidně by si vsadil, že by odjela bez něj ještě dřív než by se stačil vydrápat zpět nahoru.

Na druhou stranu očividně měl něco co chtěla. Informace o pobytu Kapitána Ameriky. Kdykoliv jindy by se zdráhal, se zdravou mírou obezřetnosti a mírnou paranoiou, vzít osobu kterou zná sotva pár minut na jejich domovskou základnu ale něco v ní ho nutí jí věřit.

Možná to je její zjevné pohrdání jeho otcem, i muž co ho zabil o něm nedokázal říct nic špatného, ale teprve čas ukáže jestli udělal osudovou chybu nebo ne.