Cesta do věže byla tak antiklimatická jak jen mohla být. Danny během letu neřekla ani půl slova. Nekomentovala jak se město změnilo ani kolik z moderních technologií viděli. Prostě se ho pevně držela a jen sledovala. Po přistání se od něj samozřejmě co nejdřív odtáhla a vyčkala až jí ukážu cestu dovnitř. Výtah samozřejmě byl už v jejich době, i když ne na takové úrovni a tak očekával alespoň nějakou, malinkou poznámku.

Začínal mít podezření, že si spolkla během cesty jazyk a on si toho ani nevšiml.

Dveře výtahu se otevřely na společném podlaží a odhalili prázdný prostor, který byl v tuto dobu extrémně neobvyklý. S množstvím lidí ve věži bylo statistiky nepravděpodobné aby se tam člověk ocitl sám.

Jeho host si místo zběžně prohlédl než neomylně zamířil do kuchyně. Otevřela lednici, která v žádném případě nemohla být podobná té z roku 1945, a hned jí začala rabovat.

,, Máš hlad?"zeptal se možná absurdně ale sledovat jí jak vykládá z lednice vše co šlo jíst bez vaření mu přišlo absurdnější.

,,Víc jak sedmdesát let jsem neměla v ústech nic pořádného," odpověděla prostě a zakousla se s chutí jakou naposledy viděl v dokumentárních filmech o oblastech trpících hladomorem.
Prvních pár věcí snědla tak rychle,že to nejspíš nestihla ani ochutnat a Tony každou chvíli očekával, že si vykloubí čelist aby toho mohla sníst víc.

Její apetit se mohl rovnat tomu co měli super vojáci, Hulk, Thor nebo dokonce Barton ale rozhodně nebyl srovnatelný s žádnou ženou,kterou kdy viděl jíst.

,, Jarvisi, kde je zbytek týmu?"zeptal se Tony když viděl, že jeho host ani v nejmenším nezpomaluje tempo jakým likvidovala vše co si vyndala.

,,Agenti Barton a Romanovová se ještě nevrátili ze své mise. Doktor Banner už od včerejška na něčem pracuje. No a kapitán Rogers se seržantem Barnesem sledují v kinosálu dokument o vyjícím komandu,"odpověděla AI.,,Každou chvíli to bude ovšem končit a oni by měli přijít za vámi, pane."

To bylo nejlepší vysvětlení, pro současný stav společenského patra. Každý měl něco lepšího na práci.
Tony si ani nevšiml, že jeho malý rozhovor upoutal pozornost jeho hosta dokud si neodkašlala.

,,Potkala jsem toho původního,"řekla až příliš klidně než si ho opět prohlédla. Tentokrát byla ale důkladnější a on neměl svůj oblek. ,,Myslela jsem si,že by to mohla být jen náhoda. Ale tohle se už přehlédnout nedá."

Odmlčela se a dívala se mu pevně do očí jako by očekávala nějaký zlom. Že se bude najednou chovat úplně jinak než do teď.

,,Na první pohled jako by jsi mu z oka vypadl, ale chování máš po ní,"pokračovala čímž mu regulérně vyrazila dech.,,Tak tu chudinku nakonec uhnal."

,,Znala jsi mou matku?"zeptal se šokovaný až do morku kostí. Každý stále mluvil o jeho otci a o tom jak jsou stejní ale nikdo si nevzpomněl na jeho matku.

,,Maria Collins Carbonell,"řekla s malým přikývnutím. ,,Byla to žena, která mohla dosáhnout mnoha věcí ale vzhledem k tvému šoku hádám, že jí ten podvraťák nakonec stáhl ke dnu a udělal z ní jen svou paničku na okrasu aby dokreslil ten dokonalý obrázek co prodává.''

Měl tolik otázek, které by rád položil. Tolik věcí co o své matce chtěl vědět a tolik chtěl poznat její stránku neovlivněnou jeho otcem ale nikdy neměl příležitost.

Už se nadechoval k první z nich, když se dveře výtahu otevřeli a odhalili dva super vojáky uprostřed vážné diskuze o něčem co bylo v tom dokumentu špatně nebo se vůbec neobjevilo, tak jako obvykle.

Když ale zvedli pohled strnuli v půlce kroku.

Výraz ve tváři kapitána Ameriky byl komplikovaný ale jeho nejlepší přítel takový problém neměl. Úsměv na tváři Jamese Barnese byl z takových, které Tony viděl jen na fotkách ze začátku války. Doslova to rozdělilo jeho tvář a celkově ho to rozzářilo.

,,Danny!"vykřikl nevěřícně.,,Mám halucinace nebo jsi obelstila smrt tak jako všechny?"

Nedostala ovšem šanci odpovědět, protože v další chvíli už jí pevně svíral v náručí způsobem,kterým neobjal ani Rogerse.

,,Je fajn, vědět že máš stále slabost pro můj úsměv, Bucky,"řekla pobaveně a objetí opětovala.

,,Co děláš v tomhle století?" zeptal se když se od sebe nakonec odtáhli. ,,Člověk by očekával, že si po válce budeš užívat života z peněz co armáda vyplatila za mír."

,,To by byla strašná nuda,"odfrkla si ale James tomu očividně vůbec nevěřil. Podíval se přes její rameno Tonymu do očí.

,,Kde jsi jí našel?"zeptal se vážně a veškerý humor z jeho hlasu vyprchal. Pídil se po informacích přímo u zdroje.

,,Jeden ze starých otcových projektů té doby mě zaujal a já se vydal po jeho stopách,"odpověděl Tony nakonec po dlouhém přemýšlení. ,,Našel jsem jí ve staré laboratoři tak hluboko, že by jí nikdo nenašel pokud by jí vysloveně nehledal."

,,A kde jí našel Howard?"zeptal se po příliš dlouhé odmlce. ,,Neměla s tvým otcem zrovna nejlepší vztahy, takže pochybuju, že by se nabídla dobrovolně."

,,Ale přesně tak to bylo,"odpověděla za něj až příliš klidným hlasem. ,, Nabídla jsem se pro pokus aby se zjistilo jestli člověk může přežít zmražení. Chtěl tak přijít na to jestli mohl kapitán Amerika ten pád vůbec přežít."

,, Samozřejmě,"povzdechl si Barnes otráveně a zakroutil hlavou. ,, Howard nejspíš ani nepočítal s tím, že to přežiješ. Bral to jako snadné vítězství. Měl pokusného králíka na kterém mu nezáleží aby otestoval hypotézu, která mohla ovlivnit celý svět."

,,Ano, zhruba tak nějak by se to dalo popsat,"souhlasila s hořkým úsměvem.

,, Howard tě ale určitě nenašel sedět pod stromem v parku aby ti nabídl, že z tebe udělá rampouch,"odporoval vážně.

,,Ne, to opravdu nebyl náš scénář,"přiznala až příliš klidně.

Kapitán jejich rozhovor celou dobu v tichosti sledoval ale výraz jeho tváře se s každým jejich slovem stával nečitelnější.
Kdyby se nejednalo o ikonu spravedlnosti nejspíš by to mohlo někoho vyděsit.
Připomínal bombu těsně před výbuchem.

,,KDE TĚ HOWARD NAŠEL?"zeptal se ostře tónem, který od něj nikdy nikdo neslyšel.  Cedil každou jednotlivou slabiku mezi zuby s pohledem upřeným do jejich očí.

Kdyby byl terčem toho pohledu Tony asi by se už krčil a urychleně odpovídal ale ona se naopak víc narovnala v zádech a s neochvějnou jistotou mu čelila.

,,Kde myslíš, že mě našel, Stevie?"