Toto témq může být pro některé lidi velice citlivé a pokud s něčím nesouhlasíte, prosím, dejte mi vědět
.
.
Po dlouhé době se vracím s trochu smutnějším tématem a tím je s€bevražedné tendence. Člověk trpící sebevražednými tendencemi a myšlenkami je často doprovázen jinými mentálními problémy a tím pádem může být řešení velice odlišné. Každý tyto myšlenky a tendence prožívá jinak a každému pomáhá něco jiného, někdo si těmito myšlenkami ještě nemusel projít nebo nikdy neprojde. Je důležité příznaky s€bevražedných tendencí neignorovat a danému člověku pomoci jakmile to jde, lidé trpící s€bevražednými tendencemi už si často nejsou schopni pomoci a můžou je tyto myšlenky komoletně pohltit. Dále chci zmínit velice důležitý fakt, i kdybyste daného člověka neměli rádi, pomozte mu protože je dost možné, že nikdo jiný to za vás neudělá. Nevyužívejte situace a nekopejte do něj.

Jak ale poznat že se člověk trápí s těmito myšlenkami?

- Jiné mentální potíže (úzkost, deprese, s€bepožkozování,...)
- Časté panické záchvaty, záchvaty obecně
- Vtipkování o smrti
- Zbavování se věcí
- Změna nálady (často se člověk snaží být milejší atd.)

Pokud tyto příznaky u někoho vysledujete, pokuste se s ním promluvit či si popovídat s někým z jeho rodiny či jeho přáteli. Buďte opatrní a respektujte, pokud vám daný člověk nebude chtít nic říct. Někdy není lehké o tomto tématu mluvit 

Pokud vy samotní trpíte s€bevražednými myšlenkami či tendencemi, nevzdávejte se a nezapomeňte že i když se to tak může zdát, vždy tady bude někdo kdo se o vás bude zajímat a kdo vás bude mít rád. Život dává ale i bere, pokud vám teď něco sebral, jsem si jistá, že vám na oplátku zase něco dá. Pokud si potřebujete popovídat nebo dostat některé emoce z krku, budu tady vždy pro vás. Nebojte se ostatním říct co vás trápí. Zasloužíte si žít a jste chtění. Smrt se může zdát uklidňující avšak i tento svět má stále co nabídnout. Pokud byste měli nutkání něco udělat, kontaktujte někoho, v takové chvíli je jedno koho, ale řekněte to někomu.

Pokud máte chuť spáchat s€bevraždu, dejte si ruku na hruď, pomalu a hluboce se nadechujte a vydechujte, pusťte si veselou/ oblíbenou písničku a zavřete oči. Představte si jak všechny vaše problémy odplouvají. Nemyslete na budoucnost ani mynulost. Zaměřte se na vaše dýchání. Pokud vám nic nepomůže, kontaktujte pomocné linky a svěřte se někomu 

Příběh:
Se s€bevražednými myšlenkami jsem se již seznámila. Jak sama v sobě tak i v ostatních. Často si lidé z těchto věcí dělají srandu ale reapita je mnohem vážnější. Ani nevím kdy to začalo u mě, šlo to ale s rukou v ruce se s€bepoškozováním. Pamatuju si když jsem byla na táboře, vtipkovala jsem neustále o s€bevraždě. Každá moje věta měla upomínku na s€bevraždu a kdykoliv se poskytla šance, vtipkovala jsem o vyskočení z okna, hráli jsme hru kde jsme se měli svázat za ruce a já si zavázala hlavu atd. Když na to vzpomínám, byla jsem na tom fakt špatně a dělala jsem ještě horší věci. Sama jsem se hnala k šílenctví. Bylo to zvláštní, když jsem se rozbrečela, hysterčila jsem a vyhrožovala svou smrtí. Nikdo tenkrát nikoho nekontaktoval, však jsem byla na táboře a nikdo se neodvážil nikomu nic říct. Ale tenkrát ti lidé, moji přátelé pochopili, že jsem si nedělala srandu. Začali se chovat... Jinak, dívat se na mě jinak. Možná i se špetkou nenávisti. Sama nevím. Ale tato situace mě seznámila s mojí nejlepší kamarádkou kterou jsem zatím kdy měla. Pociťovala stejné věci a právě tento tábor z nás udělal přátele. Ale i přesto, i přesto že jsem našla přátele a někoho kdo by se o mě zajímal, věci se jen zhoršovali. Došlo to až k pokusu. A dalšímu a dalšímu. Některé nebyly ty ten typické pokusy. Spíše něco jako "čekání na smrt". Nerozhlížela jsem se na přechodu, schvápně jsem si brala více prášků než jsem měla, dělala jsem nebezpečné věci. Věci za které se stidím jelikož jsem neohrožovala jen sebe, ale i ostatní (nečekaně když tohle píšu). Po měsíci jsem se ale rozhodla že už to na mě bylo moc. Řekla jsem si o pomoc. A bylo to asi to nejlepší, co jsem za tu dobu udělala
.
.
Jste cenní, jste chtění, jste skvělí, jste to vy, jse úžasní, jste silní

Pokud máte něco co byste chtěli čtenářům zdělit či se podělit o vlastní zkušenosti, můžete mi napsat a domluvit se. Dále se také chci zeptat, zda by se mi neozval někdo trpící schizofrenií a nepomohli s vydáním další kapitoly. Konečně se chci dostat k tématům o kterých tato kniha měla být. Abych mohla pomoci co nejvíce lidem a dostat vědomosti potřeba k psaní další kapitoly, ráda bych se poradila s lidmi kteří mají zkušenosti a objasnili by časté lži a nedorozumění o této poruše