|New York, Spojené státy americké | 

Gemini už dva týdny bydlela v jednom z největších měst kontinentu. Smrtijedi ji byli v patách i přes velkou louži a nikde se nezdržela déle než měsíc. Absolutně nechápala, proč se ji snaží Voldemort tak vehementně zabít.

I přesto všechno neslo skrývání pár pozitivum - naučila se perfektně krycí kouzla a maskování.

Bojům se vyhýbala. Raději utekla. Ne protože by bojovat nechtěla, ale protože nechtěla ublížit svému nenarozenému dítěti.

Byt, ve kterém bydlela byl malý a temný s jedním jediným oknem, které ji přinášelo pohled na měsíc. Vždy si vzpomněla na Remuse, kterému říkávala, že jeho chlupatý problém není prokletí, ale výjimečnost.

Gemini seděla na okenní římse a pozorovala oblohu. Nebyla sice vidět tak dobře jako v Anglii, ale to hlavní svítilo více, než všechna světla - Měsíc.

Hladila si své bříško. Gemini cítila, že se porod blížil. Přeci jen už uběhlo od října devět měsíců.

Doufala, že ji smrtijedi nenajdou, aby v New Yorku mohla ještě pár měsíců zůstat.

~

|1.8.1978|

Odbyla půlnoc a nastal nový den. Hnědovláska svírala v rukou svou dceru a hluboce dýchala. Anne Carina Lupinová, tak se miminko jmenovalo.

Tehdy Remusovi slíbila, že jejich děti budou mít dvě jména, jedno podle souhvězdí a druhé mudlovské (i přesto si stále nebyla jistá, kdo je otcem jejího dítěte), a to také splnila.

Musela se pousmát nad tím, jak moc se Carina podobala jí samotné. Tmavě modré oči, bledá kůže a světlé vlásky na hlavě, které zatím vypadaly jako chloupky. Největší radost ji dělal fakt, že žádné vlkodlačí rysy ani neměla.

,,Co s tebou?'' zeptala se tiše s úsměvem. ,,Je úplněk... tatínek nebude doma,'' zašeptala si sama pro sebe, protože malá Carina usnula.

~

|25.12.1978|

,,Dobrou chuť," popřála všem Lily, když nandala poslední kus masa svému hladovému manželovi.

,,Dobrou chuť," odvětili všichni s úsměvy.

S radostí se pustili do štědrovečerní večeře, kterou Lily s Madelaine celý den připravovaly.

,,To je lepší než v Bradavicích,'' oznámil Sirius s plnou pusou a Peter horlivě přikyvoval.

,,Díky,'' poděkovaly obě dvě naráz, až se rozesmály.

Po jídle si všichni sedli do obývacího pokoje. James zapálil oheň v krbu a svou ženu objal kolem ramen. Nastalo ticho, při kterém všichni jen spokojeně seděli a hleděli na plameny.

,,Kde je asi Gem, co?'' prolomil to ticho Sirius. Ostatní tím dost překvapil, moc často se společně o jejich kamarádce nebavili a nebyli na to hrdí. 

,,Sem se nevrátí, našli by ji," zareagoval jako jediný Remus. ,,Celkem ji začínám chápat,'' odvětil, ,,po tolika letech,'' ušklíbl se.

,,Nikdo z nás ji nezná tak dobře jako ty,'' povzbudil ho James.

,,To je pravda,'' souhlasil Tichošlápek. Vytáhl hůlku a jedním pohybem přiložil do ohně. ,,Je tu zima,'' oznámil.

,,A mě vedro,'' namítal Peter.

,,Tak si sundej svetr,'' mávl nad tím rukou.

,,To je dobrý,'' odvětil. Z jeho hlasu se dala vyčíst nervozita.

,,Jsi v pořádku?'' zeptala se ho Lily starostlivě.

,,Ano... ano jsem,'' přikývl.

~

Na prázdné ulici se objevila osoba v dlouhém kabátu s nasazenou kapucí. V rukou držela košík, ve kterém spalo malé miminko.

Gemini hledala jediný dům - ten, který patřil jejím nejlepším kamarádům a rodině zároveň - Siriusovi a Madelaine.

Procházela okolo domů a okny nakoukávala dovnitř. Spokojené rodiny seděly u sebe a byly šťastné. Usmála se, když si vzpomněla, že už to byly tři roky, co utekla z Malfoy Manor. S váhou problémy už sice neměla, ale nedostatek spánku ji doprovázel stále i s křikem a slzami.

Stála naproti obrovskému domu. Dost ji připomínal dům, který patřil Cruxovi (možná protože na jeho stavbě se podílela hlavně Mad).

Položila košík, na kterém byl i dopis, před dveře, políbila svou jedinou dceru na čelo, zaklepala a přemístila se za nejbližší roh.

,,Kdo to asi může být?'' podivil se Remus a zvedl se neochotně ze sedačky. Otevřel vchod do domu a jeho pohled spočinul na košíku.

,,Co to tu dě-'' vyrušil ho Sirius, ale zasekl se v půli věty, když uviděl košík. ,,Piknik?'' uchechtl se.

Hnědovlasý Lupin se sehl a odkryl teplou deku, která zakrývala obličej miminka.

,,Merline,'' zašeptal. Najednou se mu podlomily nohy a spadl na kolena.

,,Brácho,'' oslovil ho starostlivě Sirius, ,,jsi v pohodě?'' 

,,Byla tu... byla tu a jediné, co mi sem přinesla je naše dítě,'' zavzlykal.

,,Remusi,'' ozvala se Lily, která stála za nimi, ,,kdyby mohla byla by tu s námi i s tebou, ale nemohla.''

Rázem se ve dveřích objevila Madelaine. ,,Kdo je to?''

,,Moje dcera a tvoje neteř,'' oznámil Remus a bez dalšího slova ji podal dopis, který stále nebyl otevřený.

,,Anne Carina Lupinová,'' přečetla hnědovláska ze zadní strany.

,,Je tam ještě něco?'' otočil se na ni s pozvedlým obočím.

,,Je tu napsáno pro Remuse,'' odvětila, ,,neměla bych to číst.''

Remus přikývl. ,,Možná bychom měli jít dovnitř, protože mrzne a nebylo by dobrý, aby prohladla,'' oznámil a vzal do náručí svou malinkou dceru.

Ta otevřela svá modrá očka a zazívala. Zadívala se na Remuse a okamžitě začala mávat svýma ručičkama před jeho obličejem.

,,No ahoj,'' uchechtl se Remus a zamířil zpět do domu.

Položil dívenku na gauč, kde se nad ní sklonily Madelaine s Lily.

,,Merline,'' zašeptala rudovláska, ,,to je tak krásný dítě,'' rozplývala se.

Remus se lehce usmál. Zastrčil si dopis do kapsy od mikiny, z horní skříňky si vzal láhev ohnivé whisky a oznámil svým kamarádům mezi dveřmi: ,,Tak já si to jdu přečíst.''

Remusi,
doufám, že ses dozvěděl o mém těhotenství dřív, než se před prahem objevila Carina. Jak jsem ti jednou slíbila, tak jsem i splnila - naše dcera se má normální mudlovské jméno, tak i to po souhvězdí. Anne byla jasná volba, po tvé mámě. A jméno Carina se mi vždy líbilo.

Minule jsem ti psala, že se o ni postarám, dokud budu moct. Byla bych s ní bývala o mnohem déle, ale smrtijedi mi to nepřejí. Ale i přesto se můžeme radovat, Carina nemá žádné vlkodlačí rysy - bude normální. Momentálně jsem v Anglii, ale co přinese zítřek je ve hvězdách. Ale slibuju Remusi, že se ti vrátím.

Vím, ublížila jsem ti a nenávidíš mě - zlomila jsem ti srdce - nic z toho jsem neudělala naschvál. Věř mi.

Miluju tě, tvoje stále živá snoubenka, Gemini.

Rozbrečel se. Jeho slzy padaly na nažloutlý pergamen, kde se vpily do inkoustu.

Zadíval se na hvězdy. Všechno mu připomínalo dívku, kterou miloval a která mu porodila dceru. V jednu chvíli byla tak blízko, ale on ji promeškal.

Vztekem, který se v něm hromadil, hodil poloprázdnou láhev na omítku, na které se roztříštila a zbylý obsah rozlil všude kolem.

Z keřů před domem se ozývalo křupání klacíku.

Remus se v mžiku otočil a zeptal se: ,,Kdo je tam?''

Z křoví vyběhl docela drobný rys. Remus se divil, co dělá v téhle části Anglie. Zvíře se rozeběhlo k němu a zastavilo se těsně před ním.

,,To se mi zdá, že jo?'' zeptal se sám sebe nevěřícně. Několikrát zavrtěl hlavou a promnul si svá hnědá očka. ,,Já to chápu...,'' zamumlal, ,,v té whisky byla něco jinýho, než whisky,'' oznámil a lehce se bouchl rukou do spánku. ,,dobrej fór, Siriusi.''

,,Není to vtip,'' promluvila postava mladé ženy, která ještě před chvílí seděla na zemi jako kočkovitá šelma. ,,Ahoj,'' pozdravila ho nervózně hnědovlasá a unavená Gemini.

Remus na ni koukal s vykulenýma očima. Několik vteřin jen nevěřícně koukal na její znavený obličej, kterému dominovaly kruhy pod zarudlýma očima.

Až nakonec po celé minutě promluvil: ,,Ahoj?'' podivil se se zvýšeným hlasem, jak ho najednou přepadl vztek. ,,Byla jsi pryč tak dlouho! Nedala si o sobě vědět. Bál jsem se, jak o tebe, tak o naše dítě a ty po tom všem řekneš jen ahoj?!'' zakřičel na ni se slzami v očích.

Byl opilý. Tohle by ji střízlivý nikdy neřekl.

,,Remusi,'' oslovila ho tiše, ,,já se nepřišla hádat,'' oznámila a přistoupila k němu.

,,Nechoď ke mně,'' zamumlal hnědovlasý čaroděj a podstoupil od ní.

,,Co se ti stalo?'' podivila se Gemini.

Remus se zašklebil. ,,Spoustu se toho stalo,'' založil si naštvaně ruce na prsou. ,,Ty zmizíš - já se potom z jednoho blbýho dopisu dozvím, že jsi těhotná. Nedávalas o sobě vědět. Den co den jsem hledal, kolik lidí už smrtijedi zabili. Ty se tady potom zjevíš o Vánocích jako rys - to už vůbec nechápu - přineseš mi moji dceru, která je ti tak moc podobná a myslíš si, že budu v pohodě?'' pozvedl nevěřícně obočí.

Hnědovlasá Malfoyová sklopila hlavu. Věděla, že to bude velice složitý rozhovor.

,,Ty jsi mě zlomila, Gemini,'' zašeptal a nechal své slzy volně téct ze svých zoufalých očí. ,,Tolik by mě to neranilo, kdybych věděl, že mě nemiluješ, jenže ty ke mně tu lásku cítíš, tak mi řekni, proč jsi taková?'' 

,,Já ti nechci ubližovat,'' namítala Gemini, ,,tohle všechno už za chvíli skončí a zase budeme moct být spolu,'' chytila ho za ramena a pohlédla mu do očí, ,,vsichni spolu jako rodina,'' zašeptala.

,,Lžeš,'' vysmekl ze ji z dosahu, ,,ty jsi nikdy nestála o děti a rodinu.''

,,Remusi,'' vydechla vyčerpaně, ,,já tě nechci ztratit. Mluví z tebe alkohol, vyjadřoval by ses jinak, kdybys byl střízlivý.''

,,Já tebe taky ne,'' odvětil a prohrábl si frustrovaně vlasy, ,,ale kvůli tomu, že tě miluju mě ničí tvůj postoj ke mně!''

,,Remusi,'' zašeptala jeho jméno se slzami v očích.

Hnědovlasý mladík jakoby ji neslyšel. Stále mluvil to své.

,,O naši dceru se postarám,'' oznámil odhodlaně, ,,ale tebe nechci vidět, dokud z tebe nebude zase ta holka, která nebyla sobecká, ale milá,'' řekl jejím směrem a obrátil se zpět ke dveřím. ,,Odejdi odtud,'' řekl klidně, ale Gemini ho neposlouchala - byla ve strašném transu. ,,Je tak těžký prostě odejít?'' pozvedl Remus tázavě obočí a poté ukázal na křoví, že kterého vyběhla. ,,Vypadni!''

Gemini z toho až naskočila husí kůže. Tohle nebyl ten kluk, kterého znala. Byl opilý a zničený.

Měl pravdu, zlomila ho. Bezeslov se proměnila zpět ve zvíře a zmizela v keři.

Remus se proklínal za to, co řekl. Všechno řekl v zápalu vzteku a nepřemýšlel nad tím, že ji mohl díky pár slovům ztratit navždy. Bylo už ale pozdě svá slova odvolat. Tam někde venku běhala jeho milovaná Gemini, kterou od sebe doslova odehnal.

Mohla klidně umřít. Její dcera byla v bezpečí a na jejím životě už ani jejímu snoubenci nezáleželo.

Sundala si svůj zásnubní prsten z prsteníčku a naposledy si ho pořádně prohlédla.

Rozpřáhla se a hodila ho do jezera před ní. Pozorovala, jak se potápí z hladiny klidné vody. To, co mělo, znázorňovat jejich lásku skončilo na dně jezera, kdesi na druhé straně Anglie.

I přesto, že si to ani jeden kouzelník, jež patřil do té původní Nebelvírské party, nechtěl přiznat. Všechny tyto události odstartovaly konce jejich klidných a bezstarostných životů a přiblížily je o kousek blíž ke smrti, která stála na konci osudu každého z nich.

Konec prvního dílu

~