|DUBEN|

,,Merline," zaskuhrala Lily a složila si hlavu do dlaní, ,,já to nezvládnu!"

,,Učíš se na to už od září," odvětila Gemini s dvěma koláči v rukou. Měla takové chutě, že by vyjedla celou bradavickou kuchyň i s hrnci. ,,Já si četla za celý rok možná tak jen učebnici lektvarů a to jen proto, že jsem se nudila."

,,A jak chceš udělat zkoušky?" podivila se Lily.

,,Budu sypat triky z rukávu," oznámila s pokrčením ramen a oprášila si z rukou moučkový cukr, jež byl na koláčích, které snědla.

,,Vtip?" zasmála se nervozně.

,,Ani ne," zavrtěla nad tím hlavou.

,,Prosím o ticho!" zakřičel Albus Brumbál, aby všechny přerušil při výtečné snídani. ,,Na dnešní den připadají zkoušky OVCE,'' oznámil s úsměvem, ,,byl bych proto velice rád, aby se sem do Velké síně studenti sedmých ročníků dostavili před devátou hodinou ranní,'' sjel všechny stoly pohlednem a znovu se usmál. ,,To je vše.''

,,Víte, co tohle všechno znamená?" položil Sirius všem jednoduchou, přesto smutnou otázku.

Všichni na něj kývli, aby rovnou odpověděl.

,,Že tohle za měsíc skončí a na nás připadne ta hnusná realita," řekl tiše a prohrábl si frustrovaně vlasy.

,,Gemini, kde my vlastně bydlíme?" otočila se na svou sestru Madelaine.

,,Pár dní pod mostem a nebo budeme v hotele, dokud něco někdo z nás nesežene," oznámila a složila si hlavu do dlaní.

,,A proč si vlastně nechtěla dědictví po otci?" zeptala se ji zvídavě.

,,Řeknu řeknu ti to ve zkratce,'' oznámila a s unaveným výrazem na ni pohlédla, ,,složila jsem neporušitelný slib - já přísahala, že už nikdy na Malfoy Manor nepáchnu a Lucius, že se nikdy nebude podílet na smrti lidí, které mám ráda."

,,Co že jsi?!" vykřikla až se na ně celá síň otočila.

Gemini nad tím protočila očima. ,,Jedině takhle vím, že se na Cruxově smrti Lucius nepodílel, nebyl to dokonce ani můj otec, protože ten zemřel jen pár týdnů po něm,'' pokrčila nad tím rameny, ,,byl to někdo jiný."

,,Jak to víš?" zamračila se Madelaine.

,,Prostě to vím,'' mávla nad tím rukou.

~

Gemini byla v knihovně. Její přátelé oslavovali úspěšné OVCE, ale ona neměla vůbec na nic náladu.

Seděla v nejzadnější části. Byla unavená, ale nechtěla usnout, protože znovu by ji pronásledoval její otec.

Víčka se ji klížila, ale stále odolávala.

Poslouchala rozhovor dvou prváků. Dle jejich slov se jim v Bradavicích líbí a těší se domů na prázdniny.

Najednou se ze slov začalo stávat drmolení, až nakonec propadla Gemini do říše snů.

Dva prváci, jejichž rozhovor ještě před malou chvílí Gemini poslouchala, ji dlouho pozorovali.

Sem tam sebou hnědovláska škubla, sem tam něco zamumlala.

,,Co jí je?'' otočila se tmavovlasá dívenka na chlapce v Nebelvírské uniformě za ní.

,,Tahle holka se baví se Siriusem, toho znám,'' oznámil jako kdyby se tím snad chtěl chlubit.

,,Měli bychom ji vzbudit,'' pověděla mu rozhodně, ,,vypadá, že má nějakou noční můru.''

Hnědovláska sebou škubala na všechny strany a mumlala nesrozumitelná slova.

,,Halo...,'' dloubla do ní dívenka, ,,vstávej!''

,,Prosímtě, takhle bys neprobudila ani morče,'' odfrkl si hnědovlasý chlapec. Přistoupil ke Gemini a zacloumal s jejími rameny. ,,Notak... vzbuď se!''

Nebelvírka rázem otevřela své modré oči a začala zhluboka dýchat.

,,Jsi v pořádku?'' zeptala se ji tmavovláska.

,,Co?'' podívala se na ni mladá Malfoyová zmateně.

,,Jestli jsi v pořádku?'' zopakovala svou otázku s milým úsměvem.

,,Jo...,'' přikývla, ,,asi jo.'' 

,,Nevypadáš tak,'' namítala a založila si ruce na prsou.

,,Hele,'' uchechtla se Gemini a nasadila znovu svůj sebevědomý výraz, ,,kdo jste vůbec vy dva?''

,,Tví zachránci,'' odvětil pyšně chlapec.

Dívenka vedle něj nad tím protočila očima. ,,Já jsem Anastasia Quentinová,'' představila se s úsměvem, ,,jsme ve stejné koleji, ale tys mě asi nikdy nevšimla,'' řekla tiše.

,,Logicky se v sedmnácti nebavím s dětmi,'' oznámila a oba dva si pořádně prohlédla, ,,nic proti,'' zvedla ruce nad hlavu v obranném gestu. ,,Gemini Malfoyová,'' usmála se na ni a potřásla si s její drobnou ručkou.

Anastasia sjela pohledem na její prstýnek. ,,Dlouho už asi nebudeš, že?'' 

,,Na tom nezáleží,'' mávla nad tím rukou a podívala se na hnědovlasého chlapce.

,,Já jsem Mark Sunday,'' představil se také a potřásl si s ní rukou.

,,Těší mě,'' usmála se na něj. ,,Ráda bych tu zůstala, ale musím jít, takže...,'' oznámila a začala se pomalu zvedat.

,,Nemáme jít s tebou?'' zeptali se nejistě práci.

Gemini se zamyslela. ,,Ono vlastně proč ne,'' pokrčila nad tím rameny a pokynula hlavou směrem k východu z knihovny, ,,pojďte.''

Těžko říct, jestli přišlo malé Anastasii ticho, které mezi nimi panovalo trapné nebo si prostě chtěla podívat. Jednoduše ze sebe vypálila: ,,Já jsem mudlorozená, ale nevadí mi to,'' a hned na to se zeptala hnědovlásky po boku: ,,A ty?''

Gemini se uchechtla. ,,Moje příjmení mluví za vše.''

,,Promiň,'' omluvila se ihned, ,,já zapomněla.''

,,Nevadí,'' usmála se na ni Gemini, ,,je dobře, že ti to nevadí. Budeš mít hned krásnější život.''

,,Já to má půl na půl,'' ozval se Mark z druhé strany, ,,táta je čaroděj a mamka mudla. Někdy si přijde zbytečná, protože taťka celé dny sedí ve své kancelářeli na ministerstvu a domu se jezdí jen vyspat,'' řekl s jasným zklamáním v hlase.

,,A na jakém odboru?'' zeptala se ho Malfoyová s pozvedlým obočím.

,,Uplatňování kouzelnických zákonů.''

,A jak že se jmenuje?''

,,Paul Sunday,'' odvětil Mark. ,,Proč?''

,,Znám ho,'' odvětila po chvíli přemýšlení. ,,Můj otec mi o něm vyprávěl,'' oznámila s úšklebkem, ,,samé hnusné věci, takže to bude určitě fajn člověk.''

Mark se spolu s Anastasií zasmál.

,,Můžu něco říct?'' pozvedl hnědovlásek tázavě obočí.

,,No jasně,'' přitakala Gemini.

,,Nikdy bych neřekl, že se budu smát vtipům Malfoye.''

,,Jo to asi nikdo,'' pokrčila nad tím rameny a znovu se zasmála.

~

Malfoy Manor se rozezněl řev. Ovšem teď to nebyl křik zesnulého Abraxase Malfoye, nýbrž jeho staršího bratra Dyktise.

Chodil sem a tam po jídelně, zatímco jeho dcera seděla u stolu na židli se shrbenými rameny a sklopenou hlavou.

Jeho manželka a švagrová seděly naproti mlčící Afrodité a poslouchaly řev linoucí se z jeho úst.

,,Jak si to jako představuješ?!'' zeptal se už po několikáté Dyktis. ,,Je ti teprve sedmnáct let. Ani jsi nedodělala školu,'' pohlédl na ni s úšklebkem, ,,ale oznámíš nám, že jsi těhotná?''

Blondýnka se na něj podívala se slzami v očích. Instinktivně se držela za své bříško, ve kterém rostlo její nenarozené dítě, kdyby jejímu otci přeskočilo a začal být agresivní.

,,Vdávat se budeš, až po škole, takže mi laskavě vysvětli, jak si to jako představuješ?'' bouchl Dyktis rozzuřeně pěstí do stolu, až se jeho dcera otřásla.

,,Já-já nevím,'' zamumlala.

Starý Malfoy se šklebil na všechny strany. ,,V kolikátém jsi měsíci?'' zeptal se o trochu klidněji.

Afrodité se zhluboka nadechla. ,,Šestém,'' hlesla.

Ninen naproti ní si odfrkla. ,,Pevně věřím, že to dítě je jen a pouze Rabastanovo,'' oznámila s přivřenýma očima.

Blonďatá Malfoyová přikývla. ,,Čí by jinak bylo.''

Kdyby jen její rodiče věděli pravdu. Ano, mohl to být Rabastan, ale nebyl. Dítě splodila před šesti měsíci v Bradavicích s někým úplně jiným, než je její snoubenec, ovšem to se nesměl nikdo dozvědět.

Dyktis svou dceru probodl pohledem. ,,Svatba bude už v létě,'' oznámil rozhodnutě.

Afrodité najednou polila studený pot. ,,Co? To ne!''

,,Chceš mi snad odporovat?'' zvýšil její otec hlas.

Blondýnka znovu sklopila pohled k zemi a zavrtěla hlavou. ,,Ne....''

,,Ještě dnes kontaktuji Lestrangeovi,'' oznámil a zamířil ke dveřím do chodby, ,,a uspořádáme zásnubní večírek.''

Poté se otočil na podpatku a vyšel ven z jídelny.

Jeho žena Ninen ho následovala. ,,Zklamala jsi mne, Afrodité,'' pronesla před tím, než zmizela z místnosti.

Francis se na svou neteř podívala s lítostivým pohledem. Vstala od stolu a došla k ní.

,,Uvidíš, že za pár let budou ti dva rádi, že mají vnoučata,'' oznámila a pohladila plačící Afrodité po vlasech.

,,Je-jenomže to dítě není Rabastanovo,'' zavzlykala.

,,Ale myslí si to, ne?'' pozvedla tázavě obočí.

Blondýnka nad tím pokrčila rameny. ,,Vyspala jsem se s ním krátce po tom, co se tohle všechno stalo, takže ano,'' zamumlala.

,,No tak vidíš,'' snažila se ji Francis povzbudit, ,,co oči nevidí, srdce nebolí.''

Afrodité se na ni podívala s vděčným pohledem. ,,Děkuju, tante,'' zašeptala.

~

Gemini rychle otevřela svá víčka a okamžitě se posadila. Po čele ji tekl pot, který se setřela dlaní a začala zhluboka dýchat.

Přejela si prsty po svém rostoucím bříšku a rozhlédla se kolem sebe. Byla ve své ložnici a v postelích vedle ní spokojeně oddechovaly její spolubydlící.

Spala v hábitu, nejspíš usnula dřív, než se stačila převléknout.

Už to nezvládala. Celých šest měsíců jen přemýšlela nad tím, kdo je vůbec otcem jejího dítěte. Ale když nad tím přemýšlela v tuhle chvíli, nechtěla to ani vědět.

Byla to jen ona a její dítě. Žádný otec.

Pomalu vstala a podívala se na postel své kamarádky. Lily spokojeně oddechovala zahrabaná v polštářích a dekách.

Gemini po hmatu vzala svou tašku s věcmi, kterou měla sbalenou už několik měsíců a hůlku.

Potichu se vypařila z ložnice a sešla do společenské místnosti, kde se posadila do křesýlka.

Začala přemýšlet nad tím, jestli je tohle všechno správné. Byly to jen sny, nic z toho se nemuselo nikdy stát. Nicméně ji stále nějaký vnitřní brouk napovídal, aby odešla, pryč z Bradavic, pryč z celé Anglie.

Vzala do právě ruky brko a na pergamen začala psát slova na rozloučenou.

Remusi,
pokud tohle čteš jsem už pryč. Předtím, než si začneš klást otázky, ti musím něco říct. Proč jsem byla poslední dobou náladová a celkově jiná, proč zase vypadám tak jako předtím? Na to existuje naprosto jednoduchá odpověď, ale já jsem ti přesto nebyla schopná za celé ty měsíce říct. Jsem těhotná. Sirius říkal, že bys byl nadšený a já sama to vím, ale bála jsem se sama sebe. Slibuju, že se o naše dítě postarám, jak nejlépe budu jen moct.

Vraťme se ale k důvodu, proč jsem odešla. Noční můry, které doprovází můj spánek mě nutí být vzhůru a když už spím, ne dlouho. Jsem unavená ze všeho, co se kolem mě děje. Dala bych za život obyčejného mudly všechno co mám a ještě víc. Ty sny mi ukazovaly strašné věci, bála jsem se jich a jako každý Malfoy z boje zbaběle utekla místo toho, abych se tomu postavila.

Další důvod je má rodina, šla by po vás všech, protože vás miluju a vaše smrt by mi ublížila. Když budu pryč, půjdou po mně a ne po vás, tím pádem ani po tobě. Neber to jako sobeckost. Opravdu jste to jediné na čem mi teď záleží.

Nemůžu po tobě chtít, abys na mě zapomněl během týdne, ale buď šťastný. Já se nebudu ukrývat navždy, vrátím se, až mě bude nejvíc potřeba.

S láskou tvoje snoubenka na útěku, Gemini.

Její slzy dopadaly na pergamen, díky čemuž se inkoust na některých místech rozpíjel.

Následně ho zmuchlala stejně jako své eseje a zápisy (za ty roky se to stalo jejím poznávacím znamením) a vydala se zpět se schodům do ložnice. Ovšem místo leva se dala doprava k chlapeckým ložnicím.

Pomalu otevřela dveře té Pobertovské. Ze všech postelí se ozývalo pravidelné oddychování a spokojené brblábí.

Přistoupila k té Remusově. Na noční stolek položila papírovou kuličku, na kterém byl napsaný dopis na rozloučenou.

Políbila ho na čelo, načež se Remus lehce ze spaní usmál.

,,Sbohem,'' zašeptala a pohladila ho po tváři.

Vrátila se zpět do společenské místnosti, kterou si ještě jednou celou prohlédla.

Zadívala se na krb, u kterého strávila se svými kamarády spoustu času, včetně toho s Markusem.

U oken se poprvé líbala s Remusem.

A vchodem, kterým prošla poprvé před sedmi lety jako jedenáctileté děvčátko s nadějí na nový život, vyšla jako sedmnáctiletá mladá a zlomená žena s malým tajemstvím rostoucím v ní samotné a jedinou myšlenkou - přežít.

Procházela temnými a prázdninými chodbami. Snad na každém rohu se ji v hlavě vybavila vzpomínka.

Vždycky, když viděla nějaký přístěnek vzpomněla si na Rabastana.

První láska sice netrvá věcně, ale vzpomínky na ni ano.

Když jeden takový sklad s koštaty otevřela, musela se pousmát. Hlavou ji problikla asi ta nejhezčí vzpomínka, která ji s oným černovlasým Zmijozelem pojila.

Gemini vyběhla z hodiny přejmenování s Havraspárem snad jako první a naprosto ignorovala profesorku McGonagallovou, která zadávala úkol.

V hlavě měla jediný cíl a to přijetí včas na schůzku se svým přítelem.

Rabastan stál opřený o sloup a zasněně koukal ven na krajinu rozprostírající se před ním.

Blondýnka k němu potichu docupitala, aby si ji nevšiml a přejela mu dlaní po zádech.

,,Ahoj, Gemini,'' pozdravil ji mladý Zmijozel a dlouze ji políbil, ,,jdeš pozdě,'' oznámil a podíval se na své stříbrné hodinky.

Gemini se uchechtla. ,,To říkáš jen proto, abych si všimla, že máš nové hodinky nebo proto, že jsi naštvaný, že jdu pozdě?''

,,Obojí,'' odvětil a za boky si ji k sobě přitáhl blíž. ,,Co tě tak zdrželo?'' pozvedl tázavě obočí.

,,McGonagallová,'' odvětila a pohlédla mu do očí, ,,nutně mi musela vysvětlit, že školní tresty jsou od toho, abych si zapamatovala, že prohřešky, kvůli kterým jsem je dostala dělat příště nemám.''

Rabastan se potěšeně usmál. ,,A týkal se nějaký mě?''

Gemini se zamyslela. ,,Neříkala nic o ničení přístěnků na košťata,'' pokrčila nad tím rameny, ,,takže ne.''

Mladý Lestrange se zasmál a přitáhl k sobě blondýnku, která byla o hlavu menší, než on blíže ke svému tělu.

,,Tak to bychom měli napravit,'' zašeptal a dlouze ji políbil.

Gemini mu vjela rukou do jeho upravených vlasů, která jedním pohybem rozcuchala.

Ani jedem z nich nechápala, co je tak moc k sobě přitahovalo. Byli opaky sami sebe, ale i přesto jim to klapalo.

Rabastan se ani nestihl nadát a už byl Gemini táhnut do nejblížšího přístěnku.

S přiblbým úsměvem na rtech zabouchla dvířka od skladu na košťata a vydala se ven na pozemky.

Obloha byla bez mraků, takže Gemini viděla hvězdy a dorůstající měsíc.

Chodila dlouho, než se dostal k hranici Bradavických pozemků. Zde také končila nemožnost přemístění.

Naposledy se podívala na místo, které ji bylo tolik let domovem a díky kterému poznala své úžasné přátele.

Tady skončilo její dětství a začala dospělost plná trnů.

Pod roužkou noci zmizela z Bradavic i celé Anglie.

~