|1.9.1971|

,,Luciusi, opatruj se," chytil Abraxas svého syna za rameno a s něčím, co se jen trochu podobalo úsměvu, ho obdaroval.

,,Ano, otče."

,,Jsme na tebe pyšní synu," ozvala se jeho matka, Francis Malfoyová.

,,Naviděnou," rozloučil se s nimi a odešel do vlaku i se svými věcmi.

Světlovlasý muž se poté otočil na dívku, která paralizovala pohledem špičky svých bot. ,,A co se týče tebe. Jsi starší, dávej na něj pozor, je to to nejcenější, co máme, jasné?" oznámil ji Malfoy se zdvihnutým ukazováčkem.

Jako by snad dvou minutový rozdíl mezi námi něco znamenal. Pomyslela si Gemini.

,,Ano, otče," přikývla a s hlasitým polknutím sebrala ze země své zavazadlo.

,,A nezapomeň na to, že jsi Malfoyová! Chovej se tak, jak máš," přidala se ke svému muži její matka. ,,Lidé by za krev, která proudí ve tvých žilách i vraždili.''

Jakoby se to už nedělo. Pomyslela si.

Gemini přikývla, s dalším kývnutím se rozloučila a odešla do expressu, který pískal na všechny strany, neboť nastal čas odjezdu.

V prvním kupé, které našla byl její bratr a dvě dívky ve stejném věku jako ona.

,,Gemini?" oslovila ji jedna z děvčat.

,,Ano, a ty jsi?" pozvedla lehce obočí. Bylo zbytečné se ptát, její vizáž a postoj mluvil za vše.

Rod velmi podobný tomu jejímu a přece jen jiný.

,,Bellatrix Blacková,'' představila se s pohrdavým úšklebkem na tváři, který o jejích vlastnostech lecos vypovídal. ,,Tohle je moje sestra Narcissa," ukázala na drobnou tmavovlásku za ní.

,,Těší mě," lehce stiskla Bellinu ruku.

,,Mně taky," pokusila se o úsměv, který ovšem vypadal mnohem falešněji, než čokoládový puding Francis Malfoyové.

Ano i ona občas vařila, ovšem jen proto, aby si připomněla svůj původ a svou rodnou Francii. Ne, protože by snad chtěla nakrmit hladové krky svých dětí a manžela.

,,Tak já půjdu," otočila se, ale Bellatrix ji chytila za zápěstí, čímž ji zastavila.

,,Kam bys chodila?" podivila se.

,,Hledat jiné místo," odpověděla ji.

,,Proč?" nadzvedla zmateně obočí.

,,Nic proti Bellatrix, ale s lidmi jako jsi ty se musím bavit pořád, to tě po čase omrzí," pokrčila nad tím rameny.

Než se nadála, dívka před ní zabouchla dveře od kupé takovou silou, že skla, která v nich byla, málem vypadl.

Sama Gemini se divila, kde se v ní taková odvaha brala. Možná, když jí za zády nestál její otec, byla jednoduše sebevědomější.

~

,,Ahoj, můžu si přisednout?" zeptala se čtyř chlapců.

Prvnímu z nich zdobily obličej kulaté brýle a černé vlasy, které, jak se zdálo, vedly svůj vlastní život.

Druhý měl na obličeji spoustu modřin a jizev. A i přesto vypadal velice pohledně.

Třetí ji připomínal Bellatrix, stejná vizáž, postoj, až na ten úsměv, ten byl opravdový.

A ten poslední byl takový tlustý hoch s minimálně třemi bradami, který byl ale, jak se zdá, šťastný.

,,Jasně," přikývl ten s brýlemi.

,,Díky," poděkovala a posadila se vedle něj.

První otázky na sebe nenechaly dlouho čekat. ,,Jak se jmenuješ?" zeptal se.

,,Gemini."

,,A dál?" vyzvídal.

,,Malfoyová," řekla tiše. Ano i přesto, že toto jméno vzbuzuje respekt, ho měla Gemini problém říct.

Všichni tři chlapci odvrátili pohledy jinam, až na toho s černými vlasy a pronikavě bouřkovýma očima.

,,Aha,'' poškrábal se brýlatec na zátylku.

,,Nejsem jako oni," protočila nad tím očima, když viděla jejich reakce. Neměla ráda, když od ní lidé odvracely pohledy. ,,Jak se jmenuješ ty?" změnila téma, které nebylo nikomu z nich příjemné.

,,James Potter, těší mě," podal ji ruku, kterou následně stiskla.

,,Mě taky," usmála se.

,,A ty jsi?" zeptala se chlapce s jizvami na obličeji.

,,Já jsem Remus, Remus Lupin," představil se, narozdíl od ostatních na něm bylo vidět, že je spíše uzavřený do sebe. Byl introvert.

,,Gemini,'' usmála se i na něj a otočila se na tlouštíka.

,,Já jsem Peter Pettigrew,'' usmál se. Vypadal jako, kdyby se na Vás usmívalo malé prasátko. Těžko říct jestli roztomilé vzhledem k drobkům na jeho košili a upatlané puse.

,,Těší mě,'' usmála se na něj. Ruku mu nepodala, byla špinavá a ocucaná, jak si je Peter olizoval, aby na ní nezbyl ani kousek nugátového krému. A ty?" zeptala se toho povědomého chlapce.

,,Já jsem Sirius-''

Dívka se ušklíbla, taková jména si dávala jen jedna rodina. Čirou náhodou už dva zástupce tohoto rodu potkala. ,,Ty jsi Black, že jo?" skočila mu do řeči.

,,Připomínej mi to," zkřížil si ruce na prsou a zadíval se do uličky.

,,Promiň, ale jsi opravdu hodně podobný Bellatrix," mávla nad tím rukou.

,,Ty ji znáš?"

,,Jo, před pár minutami mě vyhodila z kupé, nebo spíš já jsem odešla dřív, než to stihla.''

~

Ve Velké síni právě probíhalo slavnostní zařazování. Mladí kouzelníci, kteří netrpělivě čekali, až Minerva McGonagallová křikne jejich jméno, sledovali své vrstevníky.

,,Blacková, Bellatrix!" zvolala McGonagallová.

,,ZMIJOZEL!"

Její sestra Narcissa se též dostala do koleje s hadem ve znaku. A byla na to náležitě pyšná.

,,Black, Sirius!" rozeznělo se po síni. Chlapec hluboce polkl a vydal se k trojnožce.

Po dlouhé chvíli, při které bylo v síni hromové ticho se Moudrý klobouk rozhodl: ,,NEBELVÍR!"

Zmatení studenti Nebelvíru potleskem přivítali svého nového spolužáka, který byl zřejmě trochu jiný, než jeho rodina.

,,Evansová, Lilyan!" přečetla profesorka jméno z pergamenu.

,,NEBELVÍR!" zakřičel moudrý klobouk.

Rudovláska se s radostí připojila ke koleji, o které si toho tolik přečetla a tiše i doufala, aby mohla nosit uniformu s červenozlatým odznakem.

,,Longbottom, Frank," hnědovlasý chlapec vypadal na první pohled velice mile a kolej, do které ho klobouk zařadil, to jen potvrdila - Nebelvír.

,,Lupin, Remus," profesorka se na něj usmála, čímž ho rozhodila, protože po celou dobu měla velice přísný výraz.

,,NEBELVÍR!"

Sirius mu už od stolu s úsměvem mával.

,,Malfoy, Lucius.''

Blondýn se posadil a profesorka mu dala na hlavu klobouk, který po pár vteřinách zakřičel: ,,Zmijozel!"

Lucius se podíval na svou sestru pohrdavým výrazem, přesně tím, jakým se na ni díval její otec - Abraxas Malfoy.

,,Malfoyová, Gemini."

Blondýnka si oddechla, když neuslyšela své prostřední jméno Hydrus, těžko říct, proč ho tak nenáviděla, možná proto, že ji tak říkávali její rodiče, nebo také, že překlad jména z latiny znamená malý vodní had, už jen to se ji hnusilo, štítila se jich.

,,Děvče, ty máš snad od každé koleje něco. Když chceš dokážeš být lstivá, stejně jako Zmijozel. Na druhou stranu odvaha a sebevědomí také nepostrádáš, stejně jako Nebelvír. Chytrost a inteligence Havraspáru a Mrzimorská loajálnost k příteli. Tohle bude složité, špatné rozhodnutí by tě mohlo poznamenat," ozval se hlas v její hlavě, který patřil Moudrému klobouku. ,,Do které koleje bys nejvíce chtěla?" zeptal se ji.

,,Tam kam patřím,'' zašeptala neslyšně.

Po dlouhém tichu, které vládlo, jak v místnosti, tak v její hlavě se rozhodl: ,,NEBELVÍR!"

Již podruhé za večer se místo potlesku ozvaly překvapené výdechy a teprve potom až jásot, který ji přivítal do nové etapy jejího života.

~