„Draco, nechceš se ještě projít?" Zeptala se Hermiona. „Klidně. Tak pojď." Řekl a přemístil je. „Draco, já říkala projít." Řekla Hermiona.  „Kde to jsme?" Zeptala se. „V Prasinkách." Řekl Draco. „A co tady děláme." Divila se Hermiona. „Řekněme, že vzpomínáme." Řekl Draco a táhl Hermionu někam do neznáma. „Draco, kam to jdeme?" Zeptala se Hermiona a Draco se usmál a řekl: „Sem." „Draco." Šeptla Hermiona, když si to uvědomila. „Je pravda to, cos říkala ve vlaku zrzce?" Zeptal se s úsměvem a Hermiona přikývla a začala ho líbat. „Pořád chutnáš po jahodách." Řekl Draco a Hermiona se usmála. „Jdeme?" Zeptala se a ani nečekala na odpověď a přemístila je na Příčnou. „Projdeme se. Žádné přemisťování." Řekla Hermiona a Draco přikývl. „Hermio, tady jsme se viděli poprvé." Řekl a Hermiona tázavě nadzvedla obočí. „Vážně?" Zeptala se. „Tady jsem stál a prohlížel si Nimbus 2000, když jsi za mnou přišla a ptala se, kde je obchod madam Malkinové." Řekl Draco a Hermiona ho objala. „Já jsem se do tebe  zamilovala hned jak jsem tě viděla. To jsem si však nemyslela, že se ke mně budeš chovat...no, tak jak ses ke mně choval." Řekla Hermiona a on ji objal. „Promiň." „Bylo to pro moje bezpečí." Řekla a dala mu pusu na tvář. „Já jsem se do tebe zamiloval už tehdy, když jsi se na mě podívala." Řekl s úsměvem a políbil ji. „Tak pojď domů, mně se chce spát." Řekla Hermiona a Draco si ji nevěřícně prohlédl. „Jo, spala jsem ve vlaku, ale jen napůl." Řekla Hermiona a Draco ji vzal za ruku a šli spolu k jejich bytu. „Draco, taky ti přijde, že na jedenáctou je tu celkem dost lidí?" Řekla Hermiona a Draco si povzdechl. „Tohle je Příčná ulice, tady není nikdy úplně vylidněno." Řekl a Hermiona přikývla. „Budeš mě do té postele muset donést, já jsem moc unavená." Řekla Hermiona smutně. „To je vtip?" Zeptal se Draco a Hermiona zavrtěla hlavou, takže ji Draco vzal do náruče a nesl směrem k ložnici. „Díky, Draco." Usmála se Hermiona a přikryla se. Když tady byli naposledy tak povlékali a bylo to poprvé, co Draco něco takového dělal. „Dobrou noc, princezno." Řekl Draco a políbil ji do vlasů. „Dobrou,Draco." Zamumlala Hermiona a v tu ránu spala.

***

Ráno se Hermiona probudila už v pět, jelikož včera spala ve vlaku a ještě přes noc. Nejdřív byla dezorientovaná, jelikož se neprobudila v ložnici v Bradavicích, ale potom si uvědomila, že se tam už nevrátí a že je vlastně doma. Podívala se vedle sebe a tam ležel její blonďatý Zmijozel. Potom si uvědomila, že je vlastně pořád ještě oblečená, takže se rozhodla jít se převlíct, aby se neřeklo... Vzala si na sebe legíny a mikinové bílé šaty, vlasy si sepla skřipcem a na nohy vzala její oblíbené teplé ponožky. Na make-up dneska nějak neměla náladu, takže si dala jako vždy lesk na rty a šla udělat snídani. No jo, jenomže to tak úplně nešlo, jelikož neměli nic nakoupené,a tak se Hermiona rozhodla, že půjde nakoupit. Sice bylo půl šesté, ale než tam, dojde bude šest a obchod bude mít otevřeno. Napsala Dracovi dopis, že jde na nákup, aby neumřeli hlady, a potom se vydala po Příčné ulici rovnou k obchodu. A přesně jak si myslela, dorazila v šest hodin a dvě minuty k tomu.

***

Domů přišla, když bylo sedm, takže nečekala, že Draco bude vzhůru a taky že nebyl. Hermiona vyndala z kapsy zmenšené tašky a ty zvětšila. Nakoupila tři plné tašky, až na to, že jen dvě byli s jídlem. Ta druhá byla s oblečením, protože nějak musela zaplnit to prázdné místo v šatníku. A že ho tam bylo celkem dost. Potom vyndala z tašek všechno jídlo a pěkně mu vybrala nějaké místo. Co se týkalo oblečení, tak na to použila pulírexo,  dala ho do šatníku a pustila se do snídaně. Byla sobota, takže na plánu byla vajíčka, kterých Hermiona koupila celkem dost. Chvíli přemýšlela, co by s nimi měla udělat a nakonec zvolila vajíčkovou omeletu. Pustila si potichu rádio, připravila pánev a rozmíchala vajíčka.  „Dobré ráno." Řekl Draco, který se jen tak, z čista jasna objevil na schodech a pozoroval Hermionu, která právě obracela omeletu. „Dobré ráno, lásko." Usmála se, přišla k němu a políbila ho. „Sluší ti to." Řekl a Hermiona se usmála a s tichým díky se vrátila zase k pánvi. „Draco, vyndej mi prosím tě rajčata." Řekla Hermiona a ukázala na ledničku, ze které Draco vytáhnul sáček rajčat. „Díky." Usmála se a již umytá rajčátka dala na talíř s omeletami. „Tak dobrou chuť." Usmála se Hermiona na svého přítele a začala krájet své umělecké dílo. „Je to dobrý." Řekl Draco s plnou pusou a Hermiona se usmála, ale potom si povzdechla. „Sežvýkat a mluvit." Řekla a on se zamračil,ale nic neřekl a jedl dál. „Chutnalo ti to?" Zeptala se Hermiona starostlivě a Draco přikývl, takže se Hermiona s úsměvem vydala ke dřezu. „Naučíš mě to?" Zeptal se Draco, který se záhadným způsobem objevil vedle ní. „Co myslíš?" Zeptala se Hermiona a podívala se na Draca. „Jo aha. Ty myslíš mýt nádobí?" Řekla s úsměvem a on přikývl. „Dobře....no prostě, vezmeš třeba talíř, houbičku na tu dáš bublinky," Řekla Hermiona s úsměvem. Takhle tomu prostě říkala. „A začneš omývat ten talíř a když je čistý, tak ho utřeš a uklidíš." Řekla a Draco chápavě přikývl a pustil se do mytí talíře. „Super." Usmála se a dala si ten příšerný pramínek vlasů, který jí neustále lezl do obličeje za ucho. „A takhle se myje i zbytek." Řekla a on přikývl a pustil se do mytí, takže se Hermiona usmála a došla si pro papír, aby napsala Ginny a Pansy dopis. Musí se přece domluvit na ty šaty.

***

„Hele Draco, nechceš naučit vařit?" Zeptala se Hermiona s úsměvem, protože si byla jistá, že určitě bude chtít. „Jasně." Řekl a v tu ránu byl nastoupený v kuchyni, takže se Hermiona zvedla a začala ho učit vařit. Nejdřív mu vysvětlila co k čemu slouží, jelikož si byla jistá, že by byl Draco schopný mlátit maso válečkem a když si byla jistá tím, že už všechno zná, začali s vařením. A nakonec se z toho povedla úžasná hrášková polévka a výborné ugrilované kuřecí maso s bramborovou kaší. Byl to boj, jelikož byl Draco až tak šikovný, že se mu povedlo začít brambory mixovat ještě předtím, než by mixér zakryl. Hermiona velice pomáhala tím, že ujídala brambory, ale přecejen se jim jídlo prostě povedlo. „Hermiono, od teď si jídlo vaříme spolu. Chutná mnohem líp, když si ho uděláš." Řekl a Hermiona s úsměvem přikývla a v hlavě vzpomínala na to, jak tohle říkala, když poprvé uvařila krupicovou kaši. Takovéhle nadšení jí vydrželo asi rok, ale potom už jí to trochu přestalo bavit. Nicméně byla ráda, že má Draco radost.

***

„Mio!" Ozvalo se od schodů, které vedli do bytu. „Pansy! To jsem ráda, že tě vidím." Řekla Hermiona a objala Pansy. Už se neviděli týden a obě dvě si strašně moc chyběly. „Pojď dál. Dáš si čaj, vodu, mlíko, kafe, mrkev?" Zeptala se Hermiona a Pansy se usmála. „Jenom vodu prosím." Usmála se a posadila se na gauč. „Tak prosím. Povídej. Jak jste to s Blaisem vyřešili s tím bydlením?" Zeptala se Hermiona a posadila se k Pansy. „Bydlíme u něj." Řekla Pansy a rozhlédla se. „Máte to tady... vážně velké. A kde je Draco?" Řekla Pansy a Hermiona se usmála. „Je to tu velký. Draco šel nakoupit, měl by tu být tak za čtvrt hodiny." Řekla Hermiona a Pansy přikývla. „Hermio, kde tady máte záchod?" Zeptala se Pansy a Hermiona se usmála a dovedla ji k záchodu. „Budeš mě tu muset provést." Řekla Pansy a zmizela na záchod, takže Hermiona odešla zpět do obýváku. „Tak fajn. Tady je záchod, tady koupelna a tady šatna." Začala Hermiona a ukazovala na jednotlivé dveře v chodbě. „Tady je obývák, propojený s kuchyní a jídelnou jak vidíš." Vysvětlovala Hermiona a Pansy se vždycky pořádně rozhlédla. „A támhle je balkon." Řekla Hermiona a ukázala na velké dveře. „Tak a teď jdeme nahoru." Zavelela Hermiona a Pansy vykulila oči. Čekala to tu velké, ale že až takhle... „Takže tady je ložnice a tady pokojíčky." Řekla Hermiona a ukázala na dveře. „Jo Pans a pojď se podívat." Řekla Hermiona a vzala Pansy do šatny. „Dala jsem si předsevzetí, že tuhle šatnu naplním, i kdyby byla nekonečná." Řekla Hermiona a Pansy si prohlédla obrovskou šatnu. „Tak to máš celkem těžké předsevzetí, ale jestli chceš, mile ráda ti s ním pomůžu." Usmála se Pansy, když se najednou ozval zvonek. „To je Ginny." Řekla Hermiona, a tak šly s Pansy dolů. „Ginn." Řekla Hermiona a objala Ginny. „Hermio! Já tě tak ráda vidím." Usmála se Ginny. „Ahoj Pansy." Řekla Ginny a objala i svou Zmijozelskou kamarádku. Jednou Zmijozel, vždycky Zmijozel. Stejně tak je to i s Nebelvíry, Havraspáry a Mrzimory. „Ty brďo, vy to tady máte velký." Vydechla Ginny a Hermiona se usmála a pro jistotu jí po bytě provedla, jelikož si byla dost jistá tím, že Ginny dřív nebo později stejně bude chtít vidět celý byt. „Dáš si vodu, čaj, kafe, mlíko, mrkev?" Zeptala se Hermiona a Ginny poprosila čaj. „Kdepak máš Draca?" Zeptala se Ginny. „Jo, to by mě taky zajímalo." Řekla Hermiona s úsměvem a ukousla si mrkev. „Tak nám řekni, jaký šaty by sis představovala." Řekla Ginny a Pansy přikývla. „Chci šaty co budou mít-" začala Hermiona a ony jí bedlivě poslouchaly.

***

„Ahoj Mio, promiň, potkal jsem Narcissu a nemohl se jí zbavit." Řekl Draco a Hermiona se usmála. „To je dobrý. Mohl jsi jí sem pozvat, už jsem jí dlouho neviděla." Řekla Hermiona a Ginny se zašklebila, jelikož si vzpomněla na tu fuj chvilku, kterou v Bradavicích viděli. „Ach Merline, Ginny." Povzdechla si Hermiona a Ginny se nevinně usmála. Hermiona vstala a šla se s Dracem přivítat. „No... takže, Hermiono, půjdeme vybírat ty šaty? Sice máme ještě čas, ale přecejen bych chtěla, abys byla připravená." Řekla Pansy a Ginny souhlasně přikývla. „Fajn. Tak jdeme." Usmála se Hermiona, políbila Draca na rozloučenou a všechny tři vešly ven a mířily k Příčné ulici. Hermiona trvala na procházce, jinak by se Pansy a Ginny nejradši přemístili. „Tak co, Hermiono jaké to je bydlet s Dracem?" Zeptala se Ginny a Hermiona se usmála. „Vlastně boží. Hrajeme kouzelnické šachy, řachavého Petra a další hry, myjeme nádobí, vaříme, uklízíme a tak dále." Řekla Hermiona s úsměvem a Ginny s Pansy se na ní tázavě podívaly. „Co jsi to udělala? On uklízí a vaří a ehm...myje nádobí?" Řekla Pansy a Hermiona přikývla. „On chtěl tyhle věci naučit, tak jsem mu pomohla a-" řekla Hermiona a luskla prsty. „Ten prstýnek je stejně kouzelný." Usmála se Ginny a Hermiona na ní. „A jsme tu." Řekla radostně Pansy a ukázala na obchod, do kterého zalezly, aby Hermioně vybraly šaty na svatbu.

Ahoj! Jsem tady. Dneska takhle brzy, jelikož mi nějak nešlo spát. Tak jsem začala psát a je z toho tahle kapitola. Doufám, že se bude líbit. Vaše Déňa Grangerová 💙❤️💚💛