„Tak se pod to podepíšeme a můžeme mu to poslat." Usmál se Draco a Hermiona na něj. „Ukažte." Řekla Ginny a podívala se na papír. „No vida! To vypadá dobře. Tak se tam pěkně podepište. Chtěla bych vidět ten jeho výraz, až to bude číst." Usmívala se šibalsky. „Já taky." Povzdechl si Draco. „Draco, ale nemusíš to dělat, jestli nechceš." Řekla Hermiona a on zavrtěl hlavou a řekl, že je mu to jedno. „Tak jo." Usmála se na něj Hermiona a mávla nad dopisem hůlkou. „Co jsi s ním udělala?" Zeptal se. A ona neodpověděla. „Co jsi s tím ubohým dopisem  udělala?" Zeptal se. „Tak trochu jsem ho začarovala." Usmála se. „To mi něco připomíná..." Usmál se a ona přesně věděla, co myslí. „Že by devatenáctého září devatenáct set devadesát osm?" Řekla s úsměvem. „Přesně to." Usmál se.

19. září 1998
Pamatujete si ještě?

Tys vážně řekla, že zbožňuješ mojí vůni?" Řekl tehdy ještě osmnácti letý Draco a začal se smát . „Jo." Řekla kapku uraženě Hermiona, která měla v tu dobu vlasy teprve po ramena. „Takže si to ujasněme. Ty miluješ mě,moje košile a teď zbožňuješ mojí vůni?" Řekl pobaveně. „Tak víš co? Dostaneš ještě jeden dárek." Řekl a ona se na něj udiveně podívala, když zamířil ke své skříni a vyndal z ní jednu svojí košili,na kterou potom zamířil hůlkou a něco zamumlal. Pak si ji vzal,došel k Hermioně a košili jí podal se slovy: „Tak prosím, princezno." „Co jsi s ní udělal?" Zeptala se a její oči byly upřeny na něj. „Řekněme, že jsem ti ji trochu očaroval." Řekl a šibalsky na ni mrknul. (pozn. au. Na Hermionu,ne na tu košili.) „Budeš pozorovat moje sny?" Zažertovala a on se na ni podíval pohledem, který ji trochu znejistil. „To víš, že ne. Ale špatné by to nebylo." Řekl a ona se zasmála. No vážně, představte si zasněného Malfoye. „Fajn... takže,co jsi to s tou ubohou košilí provedl." Zeptala se Hermiona a on se usmál. „No... řekněme, že ti bude pořád tak báječně vonět." Řekl vážně a ona se usmála a políbila ho. „Opravdu jsi mi právě věnoval svojí košili?" Zeptala se Hermiona pobaveně a usmála se. „Koukám, že ano Grangerová. A bude ti určitě slušet." Usmál se a ona se začervenala.

„Tak fajn vy dva, vzpomínat se dá i jinak, než takhle." Řekla Ginny a přitom koukala na líbající se Dramione. „Tak si ten dopis přečteme ještě jednou." Řekl Draco a spustil:
„Ahoj otče,
tvůj dopis nás nemile překvapil,
ale píšeme ti, abychom tě ujistili,
že rozchod ani potrat nemáme v
plánu. Pro mě za mě si mě vyděd. Jediné co potřebuju je Hermiona.
Nezajímá mě, co si o tom myslíš,
ale bylo by o tebe hezké,
kdybys to alespoň trochu respektoval.
Se srdečným pozdravem                 Draco a Hermiona (brzy Malfoyová) :)

„Krása." Usmála se a chytla Draca za ruku. „Hermiona Malfoyová. To budeš mít ale krásné jméno." Usmál se. „Nádherné." Usmála se políbila ho, nad čímž se Ginny pousmála. Musela uznat, že jim to slušelo.

***

„Hele vy dva, tak mě napadlo, máte nějaké společné zážitky...z dřívějších ročníků? Myslím nějaké hezké." Řekla Ginny jen tak, když s Harrym,Dracem, Hermionou a spícím Jamesem seděli pod rozkvetlým stromem nedaleko Černého jezera. „Vlastně... nějaké ano." Řekla Hermiona se smutným úsměvem. „Proč tak smutně?" Divila se Ginny a podívala se na Draca, který se tvářil stejně jako ona. „Vlastně...nikdy jsem vám to neřekla. My jsme se s Dracem poznali trochu dřív, než v Bradavicích." Řekla Hermiona a začala vyprávět.

Minulost

Bylo odpoledne 1. srpna devatenáct set devadesát jedna a jedenácti léta Hermiona Grangerová si to vykračovala po Příčné ulici. Hledala jakýsi obchod na hábity u Madam Malkinové. Bohužel nemohla ho nikde najít. „Ahoj, promiň, jedeš do Bradavic?" Zeptala se nějakého blonďáka, který se k ní otočil. „Jedu." Řekl s úsměvem. „Bezva. Nevíš kde bych našla obchod madam Malkinové?" Zeptala se. „Jsi tu asi poprvé, viď?" Řekl a pořád se usmíval. „Jsem." Řekla se stydlivým úsměvem. „V pohodě. Pojď, doprovodím tě, stejně ještě nemám hábit." Řekl a ona šla za ním.
„Jsme tady." Řekl a ukázal na krámek. „Díky za pomoc." Řekla. „Rádo se stalo." Řekl a podržel Hermioně dveře. „Díky." Řekla s úsměvem. „Jo mimochodem, jsem Hermiona Grangerová." Řekla s úsměvem a podala mu ruku. „Malfoy. Draco Malfoy." Řekl a potřásl si s ní rukou. „O vás Malfoyových jsem četla. Prý opovrhujete mudly a mudlorozenými čaroději, ale nevypadá to, že bych ti nějak vadila." Řekla a on se na ní vystrašeně podíval. „Tvoji rodiče jsou mudlové?" Zeptal se a ona přikývla.
„Jsi šmejdka! Proč jsi to neřekla rovnou?! Hábit si vyřiď sama. Ahoj." Řekl a ona tam zůstala stát se slzami v očích. Měl to být její první čarodějný kamarád... „Dobré odpoledne miláčku, jedeš do Bradavic?" Zeptala se madam Malkinová a Hermiona přikývla, načež si jí dáma odvedla sebou.

A je to tady. 1. září. Dnes poprvé jede do Bradavic, do té školy o které snila už od doby, kdy jí dorazil dopis.
Řekla si, že asi bude dobře, když už půjde do vlaku. Její rodiče zeď dovnitř nepustila, takže se s nimi už rozloučila.
Vešla do vlaku a hledala volné kupé,
když tu najednou zahlédla svého kamaráda z Příčné ulice. Otevřela kupé a on si stoupnul, takže se k němu rozběhla a s radostí ho objala. On se zřejmě nikdy s nikým neobjímal, jelikož to vypadalo, že neví, jak se jí má dotknout.
„Hermiono, běž pryč." Zašeptal a ona se na něj tázavě podívala. „Nesmíme být kamarádi." Řekl a jí se nahnaly slzy do očí. „Jdi pryč!" Řekl už trochu hruběji a ona zavrtěla hlavou. „Prosím, nedělej mi to těžší, než to je." Řekl a ona si utřela slzu. „Jdi pryč." Řekl znovu. „J-já myslela, že jsme kamarádi." Řekla šeptem a on se na ní podíval a zřejmě se chtěl pokusit jí obejmout. Pak se ale zastavil, chvíli přemýšlel a nakonec nasadil úšklebek, který mu už zůstal. „Vypadni! Ty mudlovská šmejdko!" Řekl a ona se s pláčem rozběhla pryč. „Sbohem, princezno." Povzdechl si a dal se taky do breku. Jak tohle vůbec mohl vypustit z úst. ‚Neměl jsem jinou možnost, otec by jí mohl ublížit.' uklidňoval sám sebe. To už dorazili do Bradavic a on věděl, že ať se bude snažit sebevíc, už nikdy její kamarád nebude.

Přítomnost

„To je ale smutné! Ne hezké." Řekla Ginny a v očích se jí zaleskly slzy.
„Bohužel Ginny, tohle je krutá pravda." Řekla Hermiona a přitulila se k Dracovi blíž, stejně jako Ginny k Harrymu. „Promiň princezno, neměl jsem jinou možnost." Řekl a Hermiona přikývla. „Já vím, že ne." Řekla a políbila ho na tvář. „Proč jsi mi to neřekla?" Zeptal se Harry. „Nevím, prostě jsem to nějak nepovažovala za důležité. Nebo považovala. Jistě považovala, ale nevěděla jsem, že by tě mohlo zajímat." Řekla a Harry přikývl.  Chápal jí, ale jenom trochu. „Lásko, netrap se tím, miluju tě a je mi jedno, co se stalo." Řekla Hermiona, když se podívala na smutného Draca. „Moc se ti omlouvám." Řekl a vypadalo to, že se každou chvíli rozpláče. „Dělal jsi to, co jsi považoval za dobré. Já se na tebe nezlobím." Řekla a on ji objal. Vůbec neřešil, že se na něj kouká Harry a Ginny. Že teď poznávají i jeho opravdovou stránku... Bylo mu to fuk. Dal Hermioně polibek do vlasů a pošeptal: „Za každou slzu, která vypadla z tvého nádherného oka kvůli mně, se ti strašně omlouvám. Kéž bych mohl vrátit čas." Řekl a ona si povzdechla a přitiskla se k němu víc, jelikož ji už zase stáhl do toho pevného objetí. Tentokrát však ucítila ve vlasech jednu,dvě, tři kapky.
Hladil ji po vlasech, na které jí spadla další slza. „Lásko, neplakej. Už začínám slzet taky." Řekla a on se od ní trochu odtáhl, takže měla pohled do jeho úžasných oči, ze kterých teď tekla další slza. „Draco." Řekla a tentokrát ho objala ona. „Promiň. Jsem ten nejhorší člověk na světě. Nechápu, jak mě může někdo jako ty rád." Řekl a ona mu rukou přikryla pusu. „Nejsi nejhorší člověk na světě. Jsi nejlepší člověk na světě. Nemáš se za co omlouvat. A já tebe nemám ráda. Já tě miluju. Odjakživa tě miluju. Tak mi tady nevykládej nesmysly." Řekla a objala ho znovu. „Co když pro tebe nejsem dost dobrý?" Řekl najednou. „Pokud tohle vyslovíš ještě jednou, tak tě prokleju. Máš pravdu, nejsi pro mě dost dobrý. Jsi pro mě ten nejlepší." Řekla a políbila ho. „Hermiono, já pro tebe ale nejsem ten pravý. Jsem bývalý Smrtijed,jsem bastard, zrůda, idiot. Nesmíš si mě vzít! Přece nemůže moje příjmení pošpinit tvojí dobrou pověst. Zkazím ti život." Řekl a Hermiona si utřela slzu, stejně jako Ginny, která to všechno z povzdálí sledovala. Harry nemohl věřit vlastním smyslům. To bylo poprvé, co viděl a slyšel pravého Draca Malfoye. Toho, kterého skrýval před světem pro bezpečí Hermiony.
„Draco, máš pravdu, jsi idiot. Proč o sobě takhle mluvíš?! Žádný bastard ani zrůda nejsi. A to, že jsi byl Smrtijed proto, že ti to nařídil otec,pro mě nic neznamená. Jsi moje všechno. Už o sobě takhle prostě nikdy nemluv, ano? A ani o sobě takhle neuvažuj! Já-já ti to zakazuju. Slib mi, že si takhle už nikdy neřekneš.“ Řekla Hermiona a utírala si další a další a další slzu. „Princezno, neplakej. Už je to zase kvůli mně, vidíš?" Řekl a ona ho objala tak silně, až si myslel, že ho udusí, ale protože zřejmě nechtěl odejít sám, přitiskl jí k sobě tak pevně -až si i ona myslela, že je tohle její poslední minutka- a nechali volný průběh slzám, které se draly z jejich očí ven. „Miluju tě, Draco." Zašeptala. „Já tebe taky, Hermiono." Pošeptal jí do vlasů. „Harry, podívej se na ně. Pojď, necháme je tady samotné, ať nezkazíme tuhle pěknou chvilku." Pošeptala Ginny Harrymu, kterého políbila, potom došla pro kočárek a celá rodina Potterových vyrazila k Bradavicím, zatímco budoucí Malfoyovi seděli pod stromem a plakali a objímali se.

Ahoj! Takhle navečer jsem se rozhodla, že tedy vydám ještě jedni kapitolu. Nevím proč,ale tahle kapitola mě nějakým způsobem dojmula, takže si teď utírám slzy. Jsem ráda za vaši podporu a děkuju už za 3K přečtení. Mám vás moc ráda. Vaše Déňa Grangerová 💙❤️💚💛