„Mio! Počkej!" Volal Draco za Hermionou, která přidala do kroku. „Princezno!" Volal dál,ale ona nic. „Hermiono!" Řekl Draco a dal se do běhu za ní. „Hermiono počkej." Řekl Draco, když byl u Hermiony a chytil jí za ruku. „Nesahej na mě!" Vykřikla Hermiona. „Mio, nenechala jsi mě to vysvětlit!" Zvýšil Draco hlas a Hermioně stekla další slza. „Tak povídej a pusť mě." Řekla Hermiona a vytrhla svou ruku z jeho. „Fajn. Ale neutečeš." Řekl Draco a Hermiona přikývla. „Mně nikdy na čistotě krve nezáleželo,vypadalo to tak jenom proto, že jsem se snažil být jako ten,kdo mě vychovával, nebo-li otec." Řekl Draco a při posledním slově se zamračil. „Vždycky mi tloukl do hlavy, že mudlové a mudlorození kouzelníci jsou...no zkrátka špatní." Při těchto slovech se zamračila Hermiona. „Ale ty jsi mě přesvědčila o opaku. Ale ne tenhle rok,i když teď jsem přesvědčený na sto procent,ale už předtím. Byla jsi chytrá, hodná, hezká a mně ses líbila už tenkrát,ale jediný kdo o tom věděl,byl můj tajný idol,Blaise,Pansy a Theodor. A jelikož jsem nevěděl,jak ti ukázat, že existuju,tak jsem zvolil metodu urážení. To bylo samozřejmě špatně,ale já jsem si to uvědomil až poslední den pátého ročníku. A v šestém jsem ti to nemohl říct." Řekl a při posledních větách se podíval Hermioně do očí. „Tenhle rok jsem se do Bradavic vrátil s tím, že ti to řeknu,ale bál jsem se toho, že se mi vysměješ. A pak jsem si uvědomil, že máš Weasleyho...no a potom jsem slyšel ten tvůj rozhovor s Ginny a byl jsem štěstím bez sebe, takže jsem přemýšlel,jak ti to říct a nakonec se objevil ten ples a já měl příležitost. No a zbytek už znáš." Dokončil Draco svůj dlouhý monolog. „Takže si to shrňme,tys mi říkal mudlovská šmejdko, protože jsi mě chtěl upozornit na to, že existuješ a když jsi mi chtěl říct, že jsi do mě zamilovaný,tak se tu objevil Voldemort a tys mi to neřekl, protože bys mě vystavil nebezpečí a bál ses výsměchu."  Dokončila Hermiona své shrnutí. „Tak to bylo." Přikývl Draco. „Ach Draco." Zašeptala si Hermiona a vrhla se Dracovi kolem krku. „To stejně nemění nic na tom, že jsi mi neodpověděl." Řekla a odtáhla se. „Přemýšlel jsem,jak to tenkrát ten někdo říkal... myslím, že takhle: Krev je stejná, nezáleží na tom,zda je mudlorozených, čistokrevných nebo kouzelníků dvojí krve. Pořád má stejně červenou barvu." Řekl Draco a Hermiona se usmála a znovu ho objala. „Mio,padá sníh, nepůjdeme-" začal Draco,ale větu nedokončil, protože Hermiona právě spojila jejich rty. A tak tam stáli a líbali se ve sněhu, zatímco v hradě už končila snídaně.

***

„Draco,teď už se z toho nevykroutíš, prostě tam půjdeme na večeři." Řekla Hermiona Dracovi v ložnici. „Když mně se nechce." Stěžoval si Draco. „Jedna večeře ti nic neudělá Draco." Řekla Hermiona a snažila se zapnout si svoje černé šaty. „Buď tak laskav." Přiťapala Hermiona k Dracovi a ukázala si na záda. „Děkuji." Usmála se, když jí zip zapnul a dala mu letmou pusu. „Není zač." Řekl a Hermiona se pustila do česání svých kudrnatých vlasů, které nakonec nechala rozpuštěné a vzala si čelenku. „Tak můžeme jít. A chraň tě sám Merlin,jestli si mě před Velkou Síní zase odneseš do kuchyně." Řekla Hermiona a potom šli ruku v ruce k Velké Síni.

Hermioniny šaty 🖤

Ahoj! Další kapitolu čekejte odpoledne! Vím, že poslední dobou píšu kapitoly kratší,ale moc nestíhám. (Škola) Tak se omlouvám. Mějte se krásně! Vaše Déňa Grangerová 💙❤️💚💛