Vánoce už byly dávno pryč. Sníh roztál, studenti se vrátili do školy a najednou tu bylo jaro roku devatenáct set devadesát devět. Ano správně, rok devatenáct set devadesát osm už byl skoro čtyři měsíce minulostí. (Pozn. au. Záměrně jsem přeskočila Silvestr,ale nemějte obavy, ještě se k němu vrátíme,ale až jindy. 😉) Vztah Hermiony a Draca jenom vzkvétal a miminko Potterových se mělo za necelý měsíc přijít na svět. Ginny už pár těch nocí nemohla spát,jednak kvůli kopání,druhak proto,že si nemohla lehnout tak jak se jí dobře usínalo. Hlavní ale bylo to, že se už tolik nebála s že se už na miminko těšila. Profesoři dokonce navrhli, že Ginny může být celý den v ložnici a oni jí budou učit samostatně a to se jí náramně hodilo, takže to přijmula. Draco se dokonce nabídl, že jim pomůže s hlídáním,aby na sebe Ginny s Harrym měli čas a aby si vyzkoušel,jak mu to bude slušet s miminkem. A Hermiona ač bylo teprve dvacátého osmého března už plašila kvůli zkouškám O.V.C.E. , ale naštěstí trochu míň, než kvůli zkouškám N.K.Ú. , protože se věnovala tak moc Dracovi a ještě nenarozenému miminku. Ptáte se,jak se mohla věnovat nenarozenému miminku? Celkem jednoduše. Ginny nutila jíst zdravě, vymýšlela,kam dají postýlku,kam přebalovací pult,kam dají věci pro miminko a jakou barvu koupí,aby byla i pro holku i pro kluka, jaký koupí kočárek,a tak dále,a tak dále.

***

„Hermiono, přece nedáš postýlku do rohu." Řekl Draco, který spolu s Ginny seděl na posteli a sledoval svou kudrnatou princeznu,jak vymýšlí,kam dá postýlku,aby k ní Ginny i ona mohla dobře, takže celý pokoj byl vzhůru nohama. „Máš pravdu. Sakra tak kam to mám dát?" Ptala se Hermiona. „Třeba tam jak byla na začátku,tam to bylo v pohodě." Řekl Draco a Hermiona dala postýlku mezi její a Ginnyinu postel. „No vidíš." Usmála se Ginny. „Tak fajn. Ginny, už jste vybrali s Harrym ten kočárek?" Ptala se dál Hermiona. „Pracujeme na něm." Řekla Ginny a Draco se začal smát. „Co je?" Zeptala se Hermiona. „Zrzko, myslíš si, že je moudré už pracovat na dalším?" Řekl a smál se ještě víc. „Ty seš fakt jak puberťák Malfoyi." Povzdechla si Ginny a vstala. „Sakra Ginny, vždyť už to máte mít dávno vybrané!" Řekla Hermiona a s povzdechem si zajela rukama do vlasů, zatímco Draco jí zaujatě pozoroval. Byla tak sladká, když byla na nervy. „Tak fajn. Draco,co kdybychom teď šli na procházku, potřebuji trochu oraz." Řekla Hermiona a usmála se, načež Draco přikývl a vyrazili z Nebelvírské věže pryč.

***

„Hermio,co bys řekla tomu, že bychom si taky udělali mimčo?" Zeptal se Draco a Hermiona se opět malém utopila vlastní slinou a Draco do ní opět začal bušit. „Draco vážně? O Vánocích svatba a teď mimčo?" Řekla Hermiona a Draco se na ní zklamaně podíval. „Takže nechceš miminko?" Řekl smutně a Hermiona na něj vyvalila oči. „Samozřejmě chci miminko,ale není trochu brzy přemýšlet nad miminkem? Je teprve březen a...no zkrátka a dobře teď nad tím ještě nebudeme přemýšlet,ano? Ale  teď se tě teda na budoucnost zeptám já. Kde chceš po škole bydlet?" Zeptala se Hermiona nakonec a Draco strnul.

Ovšemže nemůže počítat s tím, že budou bydlet na Malfoy Manoru. Hermioně se tam stala ta příšerná jizva s nápisem Mudlovská šmejdka a on se tam už vrátit nechce, jelikož už na to místo nemá nejlepší vzpomínky. A navíc i kdyby přece jen chtěli bydlet v Manoru,tak jeho otec by asi nedovolil,aby Hermiona chodila po jeho sídle. A vůbec...tak počkat!

„Hej Draco! Jsi v pohodě?" Ptala se po několikáté Hermiona. „Jo jasně já jsem se jen zamyslel. Říkala jsi něco?" Řekl Draco rychle a Hermiona na něj koukala jako na blázna. „Ptala jsem se jestli už máš představu o tom, kde budeme bydlet?" Řekla Hermiona. „No... předpokládám, že na Manoru nebudeš chtít bydlet, takže budeme muset něco na konci roku vybrat." Řekl a Hermiona se usmála. „Takže...vážně spolu?" Zeptala se Hermiona. „Když budeš chtít." Pokrčil Draco rameny a Hermiona ho políbila. „Samozřejmě." Usmála se znovu a pak už si to kráčeli k Bradavickému hradu.