„Draco...já tě miluju!" Vypískla Hermiona nadšeně, když vyběhla na kopec.„To asi nevím Grangerová... vždyť já tebe taky." Řekl a ona se usmála. Celý on. Hermiona se posadila na deku a Draco si sednul k ní,vzal košík a vyndal jeho obsah na deku. „Počítáš s tím, že na večeři se nevrátíme, viď?" Zeptal se, když si všiml, že se na něj nechápavě dívala. „Vlastně ne...ale když myslíš,tak ti budu věřit." Usmála se a on taky. Potom se k němu přitulila a on ji objal. Tak tam spolu seděli a jedli, až do osmi, než vstal a dal jí ten nejkrásnější dárek, který mohl. Přesněji,dal jí pusu a řetízek,na kterém viselo malé srdíčko, které se dalo otevírat a když se otevřelo byl tam jejich malý obrázek.

***

„Kde všichni jsou?" Divila se Hermiona, když přišli do Zmijozelské společenky, která byla prázdná. „Víš...oni všichni v tuhle hodinu nechodí na svojí kolej, Grangerová." Řekl a ukázal na hodiny. Bylo půl desáté! Porušila školní řád! „Hlavně nevyšiluj!" Řekl rychle,vzal jí do náruče a odnesl směrem k ložnici. „A kde jsou oni?" Vykulila oči,když ji položil na svou postel. „Víš, jistý had navrhl, že by se ostatní mohli odebrat do pokojů svých dívek, když tady jeho hadí princ bude mít tu nejkrásnější lvici." Řekl Draco a Hermiona přesně věděla,kdo komu navrhl a kde kdo spí atd. „Tak co plánuješ dělat?" Zeptala se Hermiona a on zakroutil hlavou, zamkl dveře, začal jí líbat na krku a sundaval jí tričko, zatímco ona zavřela oči a zaklonila hlavu dozadu.
On si ji k sobě po chvilce přetočil a zašeptal jí do ucha: „Teď mi Grangerová slib, že budeš jen moje." A sotva to dořekl, ona se musela usmát a přikývla. A jen to dořekla, začala mu rozepínat knoflíky u košile a čichala tu úžasnou vůni. „Copak čicháš?" Zeptal se pobaveně. Ona se začervenala a zašeptala: „Zbožňuju tvojí vůni." „Vážně?" Řekl pobaveně a ona přikývla, načež z něj košili sundala a vrhla se na pásek u kalhot. No a on nemohl samozřejmě zůstat pozadu a tak začala rozepínat i její pásek. „Strašně tě chci Grangerová."  Řekl a ona se zase usmála. „Já tebe taky." Řekla a dál se věnovali sami sobě.

***

„A jak ses dneska vůbec měla?" Zeptal se, když skončili. „No... dobře vlastně moc dobře." Řekla a usmála se. „Copak?" Zeptal se, když si všiml jejího zadržovaného smíchu. „Ale...jen jsem si vzpomněla, jak jsem praštila Weasleyho." Vysvětlila mu a vyprskla smíchy. „No tak fajn." Řekl a koukal se na to,jak se směje. „Ty jsi vážně střelená." Řekl a taky se rozesmál. „Copak?" Zeptala se. „Tys vážně řekla, že zbožňuješ mojí vůni?" Řekl a začal se smát nanovo. „Jo." Řekla kapku uraženě. „Takže si to ujasněme. Ty miluješ mě,moje košile a teď zbožňuješ mojí vůni?" Řekl pobaveně. „Tak víš co? Dostaneš ještě jeden dárek." Řekl a ona se na něj udiveně podívala, když zamířil ke své skříni a vyndal z ní jednu svojí košili,na kterou potom zamířil hůlkou a něco zamumlal. Pak si ji vzal,došel k Hermioně a košili jí podal se slovy: „Tak prosím, princezno." „Co jsi s ní udělal?" Zeptala se a její oči byly upřeny na něj. „Řekněme, že jsem ti ji trochu očaroval." Řekl a šibalsky na ni mrknul. (pozn. au. Na Hermionu,ne na tu košili.) „Budeš pozorovat moje sny?" Zažertovala a on se na ni podíval pohledem, který ji trochu znejistil. „To víš, že ne. Ale špatné by to nebylo." Řekl a ona se zasmála. No vážně, představte si zasněného Malfoye. „Fajn... takže,co jsi to s tou ubohou košilí provedl." Zeptala se Hermiona a on se usmál. „No... řekněme, že ti bude pořád tak báječně vonět." Řekl vážně a ona se usmála a políbila ho. „Opravdu jsi mi právě věnoval svojí košili?" Zeptala se Hermiona pobaveně a usmála se. „Koukám, že ano Grangerová. A bude ti určitě slušet." Usmál se a ona se začervenala. „Díky." Usmála se a hned nato se zamračila. „Něco se mojí princezně nezdá?" Zeptal se, když se na ní kouknul. „Vlastně jo." Řekla a on znejistil. „Když já jsem jenom tvoje,tak ty se ke mně tak začneš chovat, takže oslovování Grangerová je zakázáno." Řekla a on se na ní pobaveně usmál a přikývl. „A ještě poslední věc,abych byla úplně tvoje." Řekla a šibalsky se usmála. „Slib mi, že se o tebe s žádnou nebudu muset dělit." Řekla a udělala psí oči. „Nikdy Grangerová." Řekl a ona se na něj zašklebila. „To bylo úplně naposledy!" Řekla Hermiona a on přikývl, načež se políbili. „Miluju tě princezno." Řekl a ona se usmála. „Tak a teď se mazej oblíct,kdyby náhodou jeden z těch debilů přišel." Řekl a ona se na sebe podívala. Vážně tady celou dobu seděla jen ve spodním prádle? Vstala a oblékla si Draco-svou košili.
„Vždyť jsem ti říkal, že ti bude slušet." Řekl a ona se zase usmála. „Tak pojď spát, ať nezaspíme." Řekl a Hermiona skočila do postele. „A kolik je?" Zeptala se a on otočil oči v sloup. „Něco málo před dvanáctou." Řekl a Hermiona si povzdechla. To pro ni teď byl normální čas ke spánku. „Tak dobrou moje kočičko." Řekl a ona se do tmy usmála,nad tím,jak zvíraznil slova moje kočičko. „Dobrou lásko." Řekla dala mu letmou pusu a za úžasné vůně a pohodlné látky na sobě usnula.

A to by bylo pro dnešek všechno. Snad se vám kapitola líbila a určitě dejte hvězdičku. A moc děkuju za 800 přečtení. Vážím si toho. Vaše Déňa Grangerová ❤️💚