Ráno

Probudilo mě jakési hučení a drncání. „Charlesi, co to sakra děláš?!" Se stále zavřenýma očima jsem zašmátral kolem sebe. Charles tam nebyl, ale děsivější bylo, že tam nebyla ani postel! Polekaně jsem otevřel oči a posadil se. Co sakra dělám v letadle?! „Dobré ráno lásko. Vyspal ses hezky?" „Hezky?! Kde to sakra jsem?!" Charles se usmál a dojel až ke mně. „Právě přistáváme. To je moje překvapení." Vzal mě za ruku a vedl mě ven z tryskáče. Zastavil mě těsně venku a podal mi šátek na oči. „Zavázat." Poslušně jsem si ovázal tvář šátkem a na Charlesových nohou se nechal odvézt někam do neznáma. „jestli mě chceš unést, stačilo by mě jen přetáhnout lopatou přes hlavu. Nemusíš mě vodit poslepu po neznámém místě." Žádná odezva, jen další hrbolky na cestě. Chvíli jsme tak jeli, než se vozík zastavil. Slyšel jsem zvláštní šumivé zvuky a rány. Lekl jsem se, že by mě chtěl můj přítel třeba udat. „Ch-charlesi? K-kde to jsme?" „Na místě." Sundal mi pásku a já mohl vidět útes a moře a krásné vlny a racky na obloze a lodě na vodě a nevím, co všechno ještě. Údivem jsem otevřel pusu, až jsem se musel chytit za obličej. „Líbí?" Pokýval jsem hlavou a vtisknul Charlesovi láskyplný polibek. „Je to nádhera. Kde to jsme?" „Na hodně hodně odlehlém místě. Myslím, že v Evropě, natož pak v Polsku tě nikdo hledat nebude." Zbělel jsem a ztuhnul. „Ř-řekl jsi P-polsko?" „Jo. Je něco špatně?" Zadíval jsem se do chladných vln baltského moře. „Tady mě o všechno připravili." Charles pokroutil hlavou. „Nějak nerozumím." „Tady jsem se narodil. Tady mi v koncentračním táboru zabili rodinu. Tady mi po letech skrývání zastřelili ženu i dceru. Tady jsem se málem nechal zabít a nechal skoro zabít i tebe."Charles chvíli zmateně těkal očima, než se zastavil pohledem na těch mých a smutně se pousmál. „To jsem nevěděl. Promiň, tak asi zase poletíme zpátky, co?" Chystal se otočit a rozjet se zpátky, ovšem já jej zastavil. „Ne. To vše je minulost a já chci žít přítomností. Teď, tady............a s tebou." Má slova utvrdil dlouhý polibek, než jsme se rozjeli vstříc plážovému domku.

!!! EPILOG !!!

Už to bude rok. Rok od doby, kdy mě vzal Charles do Polska a rok od doby, co mě na pláži při večeři při svíčkách požádal o ruku. Byl tak nehorázně šťastný, když jsem řekl ano. I já se cítil jako v nebi. Popravdě si vlastně moc nepamatuju, jak to tam tenkrát vypadalo. Skoro celou dobu jsme skončili zavření v ložnici. Teď už jsme zase zpět a neskonale šťastní. Tedy teď jsme ještě v Americe, ale chystáme se na další dovolenou. Celý tým si vezme dovolenou a zaletíme si na týden na Kanárské ostrovy. Chtěl bych tam domluvit takovou menší svatbičku. Bylo by to kouzelné. Doslova už se na to nemůžu dočkat.

„Ericu! Dělej, ať nečekají!" „Už jdu!" Dobalil jsem posledních pár věcí a už se řítil s taškou za sebou ze schodů. Mám tady teď vlastní pokoj v prvním patře a i nějaké vlastní oblečení, ovšem stejně jsem většinu času u Charlese v pokoji. Nastoupil jsem do letadla po boku svého snoubence (Strašně se mi líbí, že ho tak můžu oslovovat) a sednul si do sedačky. V kruhovém útvaru už byl posedaný zbytek týmu. „Tak jak se těšíte?" Storm byla celá natěšená a pořád nám říkala všelijaké zajímavosti o místě na které letíme. „Už se nemůžu dočkat. To bude zábava, až se mi budou propadat kolečka do písku. No fakt!" Všichni jsme se zasmáli a já si s Charlesem propletl prsty. „Tak vzlétáme!"

Na dovolené

Charles byl zrovna v pokoji a vybaloval. Já už měl většinu rozmístěnou po krásném apartmá a celkem jsem se nudil. „Půjdu se podívat ven! Uvidíme se u bazénu lásko?" „Jistě zlato. Užij si to! Pá!" Zavřel jsem dveře pokoje a šel se podívat po okolí. Kochal jsem se všemi krásnými rostlinami kolem a radostně si pobrukoval. Týden lenošení na pláži vůbec nezní špatně. Toulal jsem se krásnými uličkami zahrad až k pláži, kde jsem se posadil na houpací lavičku a užíval si výhled na překrásné do ruda zabarvené moře. Při západu slunce je tady opravdu jako v ráji. „Zdravím Ericu, můžu?" Leknutím jsem nadskočil. Neslyšel jsem nikoho přicházet, proto mě zaskočil stříbrovlasý chlapec s rozevlátou čupřinou. „J-jo, jasně. Proč taky ne, že?" Mladík si přisedl a podal mi ruku. „ehm, ještě jsme neměli moc šanci se poznat, tak bych se chtěl představit. Jmenuju se Pietro, ale tady mi říkají Quick silver." „Ahoj Pietro, já jsem Eric, ale to už asi víš." Mladý kluk vedle mě pobaveně stiskl mou pravici. „Já vím. To tady ví naprosto všichni a asi i celá America." Zasmál jsem se a pokýval hlavou. „To máš asi naprostou pravdu. Možná, že nejen America, ale celý svět." Chvíli jsme jen seděli potichu bez řeči a pozorovali rudozlaté moře, než ten klučina zase promluvil. „Ehm, Hele musím ti něco říct." Zvědavě jsem pozvedl obočí a vyzval ho, aby mluvil dál. „Poslouchám." „Vím, že mi asi nebudeš chtít věřit. Kdo by tomu taky věřil, že?" Nervozně se zasmál a strčil si ruce do kapes. „J-jde o něco hodně osobního. N-no............neznáš jistou starší dámu? Paní Maximoff?" Zatápal jsem v paměti. To jméno určitě odněkud znám, ale za boha si nemůžu vzpomenout odkud. „Něco mi to říká." „Jo no, ona je moje máma. Tak nějak jsi s ní kdysi strávil noc." Chvíli jsem jen zaraženě civěl. Hledal jsem onu vzpomínku, až jsem ji našel až někde v koutu své mysli. „Něco si vybavuju. Takže......ty ses mi teď přišel pomstít za to, že jsem ji zneužil, nebo jsi přišel bránit čest tvého táty?" Pietro si prohrábl vlasy a zadíval se na své boty. „Což o to. Máma už je dávno mrtvá, zabila ji útočná bomba rakety Stark industries. Ale otcovu hrdost, tu můžete soudit jen vy sám." Zmateně jsem se na něj podíval. „Já? Co já mám společného s tvým tátou?" Tahle konverzace mi byla docela dost nepříjemná a byla čím dál divnější. Nervózně postávající kluk přede mnou přešlápl z nohy na nohu a promnul si zpocené ruce. „Bude to znít asi hodně šíleně. Jde o to že.............ehm...no-„ „Božínku tak už to vysyp. Jsi jako zaseklá gramofonová deska." „Tak dobře, no. Jde o to , že jste moje rodina, chci říct, že jste můj táta."

KONEC!

Tak a je to tady! Konečně konec, co? Budu strašně ráda za každý komentář a hvězdičku! Pokud tady budu mít alespoň deset komentářů s tím, že byste chtěli pokračování, pak bych vám sem dala ještě kratší rodinnou zápletku! Nestyďte se a pište komenty, nebo hvězdičkujte! S láskou

Vaše Tiranis!