„Jsi krásná, holčičko." Usmála se Hermiona. „Díky, mami. Tobě to taky sluší." Usmála se Rose. „Rose, soustřeď se taky sama na sebe. Ty tady máš svatbu, nikdo jiný. " Řekla Lilly. „Má pravdu." Usmála se Hermiona. „Podívej se na sebe. Vždyť seš hezká." Usmála se na ní Jean Grangerová. „A nemohla bych mu ještě něco říct?" Zeptala se Rose. „Nepřipadá v úvahu." Řekla Narcissa a Rose si povzdechla. „Dobře." Řekla Rose a podívala se na sebe do zrcadla. Slušelo jí to. Ty bílé šaty. Nádhera. „A stejně tě nechápu, Rose." Povzdechla si Lilly. „Co?" Zeptala se Rose. „Dala jsi mu tři druhý šance. Jak je to možný?" Zeptala se Lilly. „Láska dělá divy." Usmála se Rose a objala Lilly. „Lilly, pojď, já- Ty kráso! Rose. Co se ti to stalo? Jsi nějaká hezká." Řekl Scorpius a Rose se rozesmála. „Díky." Usmála se. „Co jsi chtěl?" Zeptala se Lilly. „Už pojďte. Jsou... už jen osm minut." Řekl Scorpius a pořád se díval na Lilly, které to moc slušelo. „Hodně štěstí, Smithová." Usmála se Lilly. „Ještě Malfoyová." Řekla a objala Lilly. „Pořád budeš moje nejlepší kámoška Rose." Řekla Lilly a Rose přikývla a Lilly odešla. „Tak se těš, Smithová." Řekl Scorpius. „Ještě Malfoyová." Řekla Rose a objala Scorpiuse. „Vždycky moje malá bezbranná sestřička." Řekl a Rose ukápla slzička. „Přece bys neplakala. Na vlastní svatbě." Řekl Scorpius. „Na svatbě brečí všichni." Řekla Rose. „Malá sestřička." Zopakoval Scorpius a Rose do něj strčila. „Nebouchej mi ho." Řekla Lilly a Rose se usmála. „Mám tě ráda, Scorpe." Usmála se Rose. „I já tebe, Rosie." Řekl Scorpius. „Jsem Rosalie." Řekla Rose a Scorpius s Lilly odešli. „Tak Rose, užij si tu svatbu." Řekla Narcissa. „A nezapomeň, že budeš Smithová Malfoyová. Pořád Malfoyová. Tak si zachovej tu hrdost." Řekla a Rose se usmála a objala Narcissu.
„Všechno nejlepší, holčičko." Usmála se Jean Grangerová. „Díky, babi." Usmála se Rose. „Tak já tě tady nechám mamce." Řekla Jean a Hermiona přišla ke své dceři a objala ji. „Tak si tenhle slavný den užij." Usmála se Hermiona. „Díky." Usmála se Rose. „Bude to divný pocit, když už se nebudeš jmenovat stejně jako já." Rozesmály se. „Mám tě ráda, mami." Řekla Rose. „I já tebe, Rose." Usmála se Hermiona. „Tak já půjdu." Usmála se Hermiona.

„Tati, co mám dělat. Jsem strašně nervózní." Řekla Rose, když už čekala, než začne hrát ona známá hudba. „Dýchej. Bude to dobrý." Usmál se Draco. Začala hrát hudba. „Tak pojď." Usmál se a vyrazili k oltáři. Potom předal Rose Tomovi a Rose jen zářila a stejně tak i Tom.

Oddávající pokynul rukama dolů, takže si ostatní sedli. (Řeč je do slova a do písmene stejná, jako na svatbě Draca a Hermiony.)

Vážení snoubenci!

Je pro mne vzácným potěšením přijmout manželský slib dvou mladých lidí, kteří v sobě našli vzájemnou lásku. Vše má určenou chvíli, veškeré dění má svůj čas. A právě dnes a zde nastal ten okamžik, kdy oslavujete svůj sňatek. Přišli jste do naší svatební síně vykonat vše staré i nové, co se při takové příležitosti dělává. Nechat zaznít slavnostní slova a utvrdit smlouvu, uvědomit si, jakou v tom všem hrají roli rodiny, přátelé, lidské společenství.

Jistě v tento okamžik myslíte na vše, co Vás v manželství čeká, na chvíle radostí a strastí, na naplnění vztahu v dětech, do kterých láskou i příkladem můžete vložit všechny dobré vlastnosti, které by člověk měl mít a jichž bývá tak málo. Přeji Vám, aby se Vám podařilo vychovat děti k lásce, toleranci, úctě ke všem lidem, abyste jim dokázali dodat pocit svobody i zodpovědnosti, aby Vaše děti nikdy nepoznaly jakýkoliv útlak a nesvobodu, aby vyrůstaly ve zdraví a štěstí.

Jistě myslíte v tyto vteřiny i na rodiče, kteří Vám dali život, pod jejichž ochranou a péčí jste vyrůstali, dospívali a dnes jim odcházíte za vlastním cílem, za vlastním životem. Vaším jménem jim děkuji za veškerou péči a lásku, kterou Vám věnovali.

Od okamžiku, kdy jste se rozhodli, že se vezmete až po dnešní ANO jste si jistě dost slíbili, na mnoha věcech dohodli. Všechny ty prosté věci, a mnohem víc, budou tvořit Váš život, je ve Vašich rukou."

Rose se na Toma usmála a on na ní. Stiskla mu ruku a on jí.
„Táži se Vás,pane Thomasi Smithe, berete si zde přítomnou Rosalie Narcissu Malfoyovou, bude ji milovat a ctít, v časech dobrých i zlých, v hojnosti i nedostatku,v nemoci i ve zdraví, dokud budete živ?" Zeptal se oddávající a Tom vykulil oči. Rose mu nikdy neřekla, že má prostřední jméno. A už vůbec ne, že je to prostřední jméno Narcissa. Zřejmě to pochopila, a tak se jen nevinně usmála. „Ano." Řekl Tom a Rose se usmála. Oddávají pokračoval: „Táži se Vás, slečno Rosalie Narcisso Malfoyová, berete si zde přítomného Thomase Smitha, bude ho milovat a ctít, v časech dobrých i zlých, v hojnosti i nedostatku,v nemoci i ve zdraví, dokud budete živá?" Zeptal se oddávající. „Ano." Usmála se Rose. „Prohlašuji vás za manžele Smithovi. Můžete políbit nevěstu." Řekl a Tom na nic nečekal a políbil svou manželku. „Stejně jsi úplně pitomá." Pošeptal jí do rtů. „Láska dělá divy." Usmála se a políbila ho znovu. A co se vlastně tenkrát stalo?

Vzpomínky

„Rose, počkej. Nedělej to." Ozvalo se za ní. „Proč? Myslíš, že jsi mi ublížil málo? Tak se koukej. Takhle slabá jsem." Řekla a ukázala na své oči. Ještě tam byly vidět cestičky po slzách, které tekly. Už míň, ale pořád trochu ano. „Nejsi slabá, jen jsem ti ublížil a fakt hodně. A kdybys udělala něco takového ty,taky bych brečel. A jestli si myslíš, že se tě jen tak vzdám, tak jsi vedle. Vím, že ty mi neodpustíš, ale alespoň neskákej." Řekl a Rose přelezla zábradlí. „Ale nemysli si, že to je kvůli tobě. Ještě se mi umírat nechce." Řekla a sebrala ze země dopisy, které si měli všichni přečíst po její smrti. „Byl nějaký pro mě?" Zeptal se a ona přikývla. „Můžu si ho přečíst?" Zeptal se a ona zavrtěla hlavou. „Prosím." Řekl a ona zavrtěla hlavou. „Chtěla bych vrátit čas, abych upozornila své minulé já, že si tě má hlídat. Tolik slz, už nevybrečím kvůli nikomu." Povzdechla si. „A nejhorší je, že bych tě strašně ráda nesnášela, ale vlastně to nejde. Spíš dělám úplný opak. A ještě bych ti chtěla odpustit." Řekla a zadívala se na hvězdy. A jedna padala. Přála si, aby všechno bylo jako tenkrát. Kéž by jen mohlo... „Jenže já mám strach. Bolí to. Tady." Řekla a ukázala si na srdce. „A hodně. A když jsi to jednou udělal, tak proč bys to neudělal zas?" Řekla a otočila se na Toma. „Vlastně dvakrát." Opravila se a sjela po zdi dolů. „Proč musí být život tak těžký?" Povzdechla si a opřela se o Tomovo rameno. Nevěděla co dělá, ale ono se to nějak vyvine.
„Tak jo, přečti si to." Povzdechla si a podala mu dopis, který okamžitě rozbalil a začal číst.

„Díky. Já tebe taky. A navždycky." Řekl a ona se usmála a potom se vydala zase k zábradlí, které zase přelezla. „Počkej, co to děláš? Vždyť jsi říkala, že se ti ještě umřít nechce." Řekl vyděšeně a vstal. „Vždyť ne." Řekla a sebrala náramek. „Víš co, pojď sem." Řekla a ukázala na místo vedle sebe. Sice měl Tom fobii z výšek, ale pro ni by z té věže i skočil. „Podívej. Myslíš, že těch hvězd je tam sudý, nebo lichý počet?" Zeptala se a Tom se rozesmál. Takže opravdu myslela i v takových chvílích na školu? „Sudý? Co já vím." Řekl a Rose přelezla zábradlí a šla si sednout tam, kde seděla předtím a Tom s ní. „Nehýbej se." Řekla a sedla si na něj obkročmo. „Já ti odpustila. Teď to bude jen na tobě." Řekla a políbila ho. „Malfoyové druhou šanci nedávají, ne?" Řekl a Rose si povzdechla. „Druhoi šanci jsi už vyčerpal, tohle je třetí. A co se týče toho tvojeho Malfoyové nedávají druhou šanci... mám geny Grangerových, Blackových a i Malfoyových. To, že nosím jen jedno příjmení, neznamená, že mám jen jedny." Řekla a vstala. Znovu přišla k zábradlí. Vždycky hvězdy milovala, ale teď snad ještě víc. Nějak vstřebaly všechno, co se jí honilo hlavou do sebe a ona potom mohla úplně pěkně a pohodlně žít. „Rosalie." Ozvalo se za ní a ona se otočila za Tomovým hlasem. „Víš, že na to okecávání úplně nejsem, takže se tě zeptám zpříma... Vezmeš si mě?" Zeptal se a Rose vykulila oči. Upřímně, nečekala to. Rozhodně nečekala, že by jí Tom nechal jít, ale žádost o ruku nečekala. Nevěděla, co má říct. Nejdřív se spolu rozejdou a on jí požádá o ruku? Tak je normální? V tom jí v hlavě probleskla jedna vzpomínka. Vlastně to nebyla vzpomínka, spíš věta. Tenkrát jí vyslovila po jejich dalším milování. „Moje odpověď bude vždycky ano, pokud nebudeš chtít slyšet ne." Tak to bylo. Slíbila mu to. Teď, teď si byla jistá, že on chce slyšet její ano a ona ho chce vyslovit. Do očí se jí nahnaly slzy, takže se k němu jen svezla na zem a objala ho. „To znamená co?" Zeptal se a byl nervózní. „Jasně že jo, ty blbče." Usmála se. „Rose, ty seš tak pitomá." Řekl. „Já vím, proto nám to spolu vydrželo a vydrží ještě dlouho." Řekla. „Tak to mi nekecej. Co si z toho mám pak já chudák vyložit, vždyť se nejdřív rozejdete a potom se hned berete. Já už vážně nemůžu." Řekla za nimi Lilly a objala své kamarády. „Jsi opravdu pitomá, Rose." Řekla a Rose přikývla.

Přítomnost

„Lilly, můžeš na chvíli?" Zeptal se Scorpius při slavnostní večeři a Rose se nadšeně usmála. Konečně. „Jasně." Usmála se Lilly a vstala, zatímco se Scorpius podíval na Rose, která ukázala pěsti, jakože drží palce. „Smithová Malfoyová." Usmál se Tom. „Máš to ale dlouhé jméno." Řekl a Rose se zašklebila. „Víš proč jsem si nevzala jenom tvoje příjmení? Protože bych po tobě už nemohla házet ty Malfoyovské úšklebky." Ušklíbla se nanovo a potom se zasmála. „Koukej, Tome." Řekla a ukázala prstem vedle rozkvetlého stromu. Scorpius si právě klekal a Lilly si dala obličej do dlaní. Potom Scorpius něco říkal, ale to z té dálky neslyšeli. Za chvilku už nasazoval Lilly prsten, který mu Rose pomáhala vybírat. Ona byla vlastně jediná, která o tom věděla. Dokonce mu i dovolila cvičit si na ní žádost o ruku.

„Tak za chvíli skutečně moje příbuzná, Lilly?" Usmála se Rose a Lilly přikývla. „Tak jo." Řekla Rose a objala ji.
„Draco, máme úžasný děti." Řekla Hermiona s úsměvem. „Po tobě." Řekl Draco a pohladil Hermionu po vlasech. „Miluju tě." Pošeptal. „I já tebe." Usmál se. Potom se políbili.

A je to tady. Definitivní konec knížky. Mám vás moc ráda. Doufám, že se vám knížka líbila a uvidím vás u další. Mějte se krásně. Vaše Déňa Grangerová 💙❤️💚💛