„Tome! Poběž, nebo nám to ujede a na žádné Vánoce se nepojede!" Vztekala se Rose. Vlak odjížděl až za hodinu. Vlastně už za hodinu, podle Rose. „Uklidni se, Rosalie, máme ještě hodinu." Ozvalo se z chlapecké ložnice. „Smithe, dělej!" Zařvala Rose. „Ježis, tak počkej." Řekl a Rose se podívala na hodinky, které zdědila po Hermioně. Už jen padesát devět minut. To už Rose ztratila trpělivost a šla do chlapeckých ložnic. „Tak co ti tak trvá, Smithe?" Zeptala se jedovatě. „Jsi sice Malfoyová, ale klepání ti nic neříká? Co kdybych ti balil dárek?" Řekl. „A balíš?" Zeptala se a on zavrtěl hlavou. Rose odešla ze dveří a zaklepala. „Dále." Řekl Tom. „Vítej, Malfoyová." Řekl, když viděl Rose. „Nazdar. Už máš hotovo?" Zeptala se a Tom si zmenšil kufr a ten si strčil do kapsy. „Můžeme jít." Řekl a vzal Rose za ruku. „No konečně. A zkuste mi tvrdit, že holkám trvá dýl vypravit se." Řekla Lilly a Rose se zasmála, zatímco Tom se zamračil. „Přesně. Přemýšlím, jestli není předělaná holka." Řekla Rose a obě vyprskly smíchy. „Vy jste teda opravdu kamarádky." Řekl uraženě. „Jenže, já nejsem tvoje kamarádka, já jsem tvoje přítelkyně. Já jsem nejhezčí a nejlepší co máš." Řekla Rose a opět proklínala to svoje příšerné Malfoyovské ego. „Hm." Zabručel. „Za tu holku se mi budete muset omluvit." Řekl a jelikož obě věděly, co myslí povzdechly si. „A zkus si říct, že Lilly ti dala hezčí." Pošeptala mu Rose do ucha a pak ho políbila na tvář. „Tak jste si to vyžehlily." Řekl a Rose s úsměvem přitiskla své rty na jeho. „Tak jdeme." Řekl a všichni tři vyrazili na nádraží.

***

„Vy jedete k nám?" Divil se Scorpius, když mu Rose ve vlaku oznámila, že u nich budou její nejlepší kamarádka/Scorpiusova přítelkyně a její nejlepší kamarád/přítel. „Tak to si Vánoce užijeme, viď Lilly." Řekl a Lilly zavrtěla hlavou a sedla si Scorpiusovi na klín. „Jedu tam jako Rosina kamarádka, ne jako tvoje holka. I když... možná pár nocí, bych mohla přespat u tebe, aby si to užili i tamti dva." Řekla a přejížděla Scorpiusovi po rameni. „Beru." Řekl a políbil ji. „Jsou hezcí." Usmála se Rose a políbila Toma. „My jsme ale hezčí." Řekl a Rose ho s úsměvem znovu políbila.

***

„Běžte napřed, já musím koupit ještě jeden dárek." Řekl Scorpius, vtisknul Lilly polibek a odběhnul kamsi do neznáma. „Podejte mi ruce, přemístíme se." Řekla Rose a Lilly jí podala ruku. „Ty se nemůžeš přemisťovat." Řekl. „Jako dcera paní ministryně Malfoyové mám pár výhod." Řekla a nevinně se usmála. „Rosalie, Rosalie, Rosalie, Rosalie, Rosalie." Povzdechl si Tom a podal jí ruku, načež se okamžitě přemístili. „Tak to bylo hustý!" Vydechl Tom. „Mluv za sebe." Řekla Lilly, která byla v obličeji celá zelená a vypadalo to, že se za chvíli pozvrací. „Dobrý Lilly?" Zeptala se Rose. „Vypadám snad jako kouzelnice, která může říct dobrý?!" Zakřičela Lilly. „Vlastně ani ne." Řekla Rose popravdě. „Vypadáš jak Shrek." Řekl Tom a Lilly vzala hůlku a seslala na něj netopýří kletbu, kterou jí naučila Ginny. „Děkuju pěkně, Potterová." Řekl Tom a Lilly se usmála. „A hned je mi líp." Řekla s úsměvem Lilly a vydala se k oranžovému domu.

„Rose, jsem líná na Alahomoru, máš klíče?" Zeptala se Lilly, která si uvědomila, že se nedostane dovnitř. „Tak ustup." Řekla a odemkla. „Jdeme." Řekla a vydala se po schodech nahoru. „Jak vysoko to ještě bude?" Řekl Tom. „Už jen kousek. Ten výhled se ti ale bude líbit." Řekla a vyšla ještě poslední schody. „No hurá." Řekl Tom a Rose se usmála. „Tak pojďte." Řekla Rose a ukázala na dveře. „Tohle že je byt? Vždyť to je skoro jak palác." Řekl a Rose se usmála. „To jsi neviděl Malfoy Manor. Úplný zámek." Řekla Rose s úsměvem a Lilly se začala smát. „Tak si pojďte vybalit. Přecejen, budeme tady tři týdny." Řekla Rose a zamířila ke schodům. „Dvoupatrový? Vážně?" Vydechl Tom a Rose se už musela rozesmát. „Vážně, lásko, vážně." Řekla a odemkla dveře svého pokoje. Ano, odemkla. Rozhodně nechtěla, aby jí rodiče lezli do pokoje, když tam není. Sice věděla, že by to neudělali, ale jeden nikdy neví. Třeba při „jazykové válce“ toho člověk opravdu moc nevnímá a ona nestála o to, aby si rodiče tahali svůj milostný život do jejího pokoje. „Tak prosím." Řekla a Lilly s Rose  se rozběhly a skočily do Rosiny obří postele, která byla skoro jako trampolína. Koneckonců, tu tam měla taky, ale tak co. „Merline, já miluju tvojí postel." Vydechla Lilly a Rose se smíchem řekla: „Děkuji, jsem velice poctěna." „Ty máš vážně v pokoji trampolínu?" Divil se Tom, který se cítil jako Alenka v říši divů. (To není reklama) „A jo, já zapomněla." Řekla Lilly. „Ty, Potterová, nejsi tady náhodou na návštěvě?" Řekl Tom. „Ach, Tomasi,Tomasi. Já se s Rose znám od narození a ve své podstatě jsem tady vyrostla, stejně jako Rose u nás." Řekla Lilly a rozvalila se na trampolíně. „To je pravda. Koneckonců, chovej se tu jako doma." Usmála se Rose a políbila Toma. „To nemůžu, vždyť já mám pokoj, desetkrát menší než ty a mám v něm jen postel, stůl, skříň a nějaký blbosti. Rozhodně v něm nemám koupelnu, nebo trampolínu." Řekl a Rose se otočila na svou soukromou koupelnu. „Ehm... Malfoyovský styl." Usmála se nevinně. „No jistě." Řekl a vlezl si na trampolínu za Lilly a za nimi si vlezla Rose. „Uděláme si gymnastickou challange." Řekla nadšeně Lilly a Rose přikývla a vstala.

***

„Tak fajn, vy dva. Co byste řekli tomu, že bychom oslavili Vánoce trochu dřív a šli si udělat kakao?" Řekla Rose a Lilly přikývla a Tom taky. „Tak poběžte." Řekla Rose a vystřelila z trampolíny a Tom s Lilly za ní. „Accio kakao." Řekla Rose, když nemohla najít kakao. „Ale ne to na vaření." Řekla a vrátila kakao zpátky. „Accio kakao na pití." Řekla a do ruky jí přilétlo kakao. „No vida." Usmála se na svou hůlku.

„Tak dobrou chuť." Řekla Rose a podala svým kamarádům hrnečky. „A Vánoce začaly." Řekla s úsměvem Rose. „Nechcete si jít sednout na gauč? Pustíme si nějaké Vánoční pohádky." Usmála se a Tom s Lilly přikývli. Opravdu byli jako děti. „Tak co si pustíme? Máme tady Kouzelníkova hůlka, Za zakletými dveřmi, Vánoce v Prasinkách, Vánoční čas, Mudlovské Vánoce-" Pokračovala. „Máš ještě tu mudlovskou pohádku?" Zeptala se Lilly. „Myslíš tu Popkelku?" Zeptala se Rose a Lilly přikývla, ale Tom za nimi se začal smát. „Co je?" Zeptala se Rose. „Je to PopELKa." Řekl Tom a Rose se zamračila. „Tak promiň, že nám nedošlo, že mudlové vymysleli nějaké jméno odvozené od popela." Řekla Lilly a Tom se usmál. „Jsme v pohodě?" Zeptal se Tom. „V naprosté." Usmála se Rose a políbila ho. „Mami!" Řekla nadšeně Rose a rozběhla se za Hermionou, která právě vešla. „Ahoj, Rose." Řekla a objala Rose, která už byla stejně velká jako ona. „Páni, broučku, je možné, že jsi ještě hezčí, než když jsi odjížděla?" Řekla Hermiona a Rose se usmála. „Určitě." Usmála se Rose. „Mami, proč to prokleté Malfoyovské ego musím mít zrovna já? To nestačí, že umím i ty úšklebky?" Řekla Rose a Hermiona si povzdechla. „Alespoň je vidět, že jsi skutečná Malfoyová." Řekla Hermiona. „A nedá se s tím něco dělat?" Zeptala se. „Doufám, že ne." Ozvalo se za Hermionou. „Tati!" Řekla Rose nadšeně a objala Draca. „Já ti dám, stěžovat si na Malfoyovské ego." Řekl Draco a Rose se usmála.  „Tak já už si stěžovat nebudu." Řekla a on se vítězně usmál. „To je dobře, Rosalie."  Řekl a Rose se usmála. „Jak dlouho tady budete?" Zeptal se Draco. „Tři týdny, potom budeme muset do Bradavic." Řekla Rose a šla k Tomovi a Lilly. „Ahoj, teto." Řekla Lilly a objala Hermionu. „Ahoj, Lilly." Usmála se Hermiona a objala Lilly. „Ahoj, strejdo." Řekla Lilly a objala Draca. „Lilly." Kývnul na pozdrav a objal ji. „Dobrý den, paní ministryně Malfoyová, jsem Tom. Vlastně se neznáme úplně." Řekl a podal Hermioně ruku. „Jsem Hermiona." Řekla a potřásla si s Tomem rukou. „Panejo! Já se znám s ministryní, věřila bys tomu, Rosalie?" Řekl Tom a Rose se usmála. „To není nic divného, když je to mamka tvojí p-kamarádky." Řekla Lilly. „Ty jsi ten slavný Tom? Rose o tobě říkala celkem dost věcí. Dobrých, samozřejmě. Jsem Draco Malfoy." Řekl Draco a podal Tomovi ruku. „Jsem Tom." Řekl Tom a potřásl si s Dracem rukou.

„Co jste plánovali dělat?" Zeptala se Hermiona, když si uvědomila, že měli kakao. „Začali jsme Vánoce už dneska, takže jsme si chtěli pustit POPELKU." Řekla Rose a zašklebila se na Toma. „Na mudlovskou pohádku?" Divila se Hermiona. „Jo. Vlastně je to celkem dobrá pohádka. Ale asi si budeme muset pořídit ještě nějakou." Řekla Rose. „S tím naprosto souhlasím." Usmála se Hermiona a Rose se otočila na Toma. „Jaká je normální mudlovská pohádka?" Zeptala se a Tom se zamyslel. „Mrazík? Znáte to?" Zeptal se a Rose i Lilly zavrtěly hlavou.

„Tak uvidíme, jestli to bude ono." Řekla Rose a zmáčkla zelený knoflík. „Je to ono." Řekl Tom a Rose se opřela o jeho rameno. „Scorpe!" Řekla nadšeně Lilly a objala Scorpiuse, za kterým levitovalo asi pět papírových tašek. „Ahoj, Lilly." Řekl Scorpius a pohladil jí po vlasech. „Co všechno jsi nakoupil?" Zeptala se Lilly a Scorpius se tajemně usmál. „Dárky." Řekl a Lilly se rozesmála. „Hele, vy dva, budete se koukat s námi, nebo co?" Zeptala se Rose a Lilly se nevinně usmála. „Za chvíli jsem zpátky." Usmála se a spolu se Scorpiusem vyběhla schody. „Fajn, takže s Lilly můžeme počítat až večer." Povzdechla si Rose a Tom přikývl. „To je zrádkyně." Řekl Tom a Rose se začala smát. „Oba víme, že bychom udělali úplně to samý." Řekla a Tom přikývl. „Víš, že tě miluju?" Řekla Rose a Tom přikývl. „Vždyť i já tebe, Rose." Řekl a políbil ji. „Jasně. O tomhle jste nám chtěli říct kdy?" Zeptala se Hermiona, která se z čista jasna objevila vedle nich. „Někdy jindy." Řekla Rose a dál se věnovala Tomovým rtům. „Mami. Jé promiň, já myslela, že jsi Lilly v Mnoholičném lektvaru." Řekla Rose, která si uvědomila, koho tak ošklivě odbyla. „Nic se neděje. Takže nejdřív Scorpius a Lilly, teď vy dva a co bude následovat příště?" Povzdechla si Hermiona. „Ty babička, taťka děda?" Řekla a spolu s Tomem se rozesmáli. „Jistě." Řekla Hermiona. „Mami, neříkej to taťkovi, zajímá mě, za jak dlouho na to přijde sám." Řekla Rose a Hermiona přikývla. „Tome, půjdeme?" Zeptala se Rose. „Vždyť jsme se chtěli koukat." Řekl smutně a Rose se usmála. „Seš roztomilej." Usmála se. „Ale já mám na plánu něco lepšího." Řekla a on konečně pochopil. „No tak jdeme." Řekl a vyrazili po schodech nahoru. „Co to je?" Divil se Tom. „Merline, to snad nemyslí vážně." Řekla Rose a zaklepala na dveře. „Hej! Ševelissimo vám nic neříká?!" Zakřičela a Scorpius jen cosi zamumlal a za chvíli už nebylo slyšet nic. „Hurá, tak jdeme." Řekla a zavřela dveře.

Ahoj! Tak tady máte další kapitolu. Teď úplně nevím, jak to bude s druhou knížkou, začínám v tom mít zmatek, takže... Pozastavím Jen MY dva. Nezlobte se, ale takhle v tom budu mít alespoň trochu pořádek. Děkuju za pochopení.
Mějte se krásně. Vaše Déňa Grangerová 💙❤️💚💛