1. září 2017

Rose šla spolu s Lilly na nástupiště 9 ¾. Čekal je úplně poslední rok v Bradavicích. Ani jedna z nich nemohla uvěřit, že to takhle uteklo. Nedávno šly stejnou cestou, bylo jim dvanáct a jenom o Bradavicích snily.

Vzpomínky

„Tak jdeme." Řekl Draco a spolu s Hermionou dal dětem povolení ke startu. Jako první proběhl Scorpius a hned za ním Rose, za kterou se vydali manželé Malfoyovi. „Lilly!" Zakřičela Rose přes celé nádraží a objala svou kamarádku, zatímco Scorpius se už zdravil s Albusem Potterem, Martinem Nottem a Johanem Zabinim. „Ahoj Alice." Objala Rose ještě svojí druhou kamarádku, Alice Pansy Zabini. „Ahoj Rose." Řekla Alice s úsměvem a povzdechla si. „Co je?" Zeptala se Lilly starostlivě. „Vy dvě budete určitě v Nebelvíru a já sama ve Zmijozelu..." Povzdechla si Alice. „Alice, ale ty jsi ve vyšším ročníku, už máš přece nějaké kamarádky." Řekla Rose a Alice přikývla. „Rose, kam myslíš, že půjdeš?" Zeptala se Lilly. „Nevím, jsem Malfoyová, ale ne taková... já vlastně nevím, ale doufám, že do nějaké koleje se správnými lidmi." Usmála se Rose. „Tak půjdeme?" Zeptala se Lilly. „Hele holky, omlouvám se, jestli vám to bude vadit, ale já si s vámi nesednu, půjdu si sednout ke svým druhým kamarádkám." Řekla a Lilly s Rose chápavě přikývli, jelikož si sami musely najít nějakého kamaráda nebo kamarádku. „Mami, tati, já už půjdu do vlaku." Usmála se Rose a Hermiona ji objala. Její malá holčička už bude velká slečna. Nechtěla ji pustit, ale musela. „Kabelku, zlato." Řekla ještě a Rose s díky přikývla. „Kdyby ti bylo smutno, napiš mi." Usmála se, dala jí pusu na čelo a přenechala Rose Dracovi, zatímco se šla sama rozloučit se Scorpiusem. „Princezničko, kdyby ti někdo ubližoval, neboj se ho, jsi Malfoyová." Řekl Draco s úsměvem a pohladil Rose po vlasech. „Budeš se tam mít ale určitě dobře. Občas nám napiš. Užij si to tam." Řekl Draco a objal jeho malou princeznu. „Bude se mi po vás stýskat." Řekla Rose. „Nám po tobě taky, Rose. " Usmál se Draco a pustil Rose směrem k vlaku.

„Copak, Rose?" Zeptala se starostlivě Lilly. „Mám takový pocit, že nás někdo sleduje." Řekla Rose s úsměvem a otevřela kupé, vedle kterého byl kluk a ještě nezařazený. Takže prvák! „Ahoj. Co zajímavého jsi na nás vypozoroval." Usmála se Rose. „N-no... hledám si nějaké volné kupé a nové kamarády." Řekl a Rose se usmála ještě víc. „V tom případě pojď dál. Jsem Rose." Usmála se a podala mu ruku. „Tom." Usmál se a podíval se na Lilly, která se rýpala v sedačce. „Ahoj. Jsem Tom." Řekl s úsměvem i k Lilly. „Ahoj. Jsem Lilly Pott-" řekla a pak se zarazila. Sakra vždyť takhle se nikomu představit nechtěla! „Takže jenom Lilly. " Řekl a ona spokojeně přikývla. „Kam si myslíte, že půjdete?" Zeptal se hned Tom. „A ty?" Zeptala se Lilly aniž by odpověděla. Chtěla nechat svou nejlepší kamarádku přemýšlet. „Nevím, ale chtěl bych asi do Nebelvíru. Nebo do Havraspáru. Kamkoliv, jen ne do Zmijozelu." Řekl a Rose polkla. „Co máš proti Zmijozelu?" Zeptala se ostře. „Zmijozelové jsou prý namyšlení a neschopní pomoci. Záleží jim jen na sobě. Ty tam určitě nepůjdeš, do Zmijozelu se nehodíš. Navíc ta zelená by vůbec nešla k tvým zrzavým vlasům. Hádám, že Potterové jste obě." Řekl a Rose zakroutila hlavou. „Já nejsem Potterová. Ale jeden z mých rodičů je člen Zlatého Tria." Řekla a Tom vykulil oči. „Tak jsi Weasleyová." Řekl a ona zakroutila hlavou. „Ty jsi Grangerová!?" Řekl překvapeně a ona znovu zavrtěla hlavou. „A však... Trio znamená tři. Nevymýšlíš si trochu?" Řekl a Rose znovu zavrtěla hlavou. „Tak mi dej nápovědu." Řekl a ona si povzdechla. „Dobře. První písmeno je M páté O a deváté Á." Řekla a Tom si odčárkoval devět písmen a na první, páté a deváté místo dal jednotlivá písmenka. „Je tam A?" Zeptal se a ona přikývla a Tom napsal na druhou čárku a jelikož tam Rose ukázala. A takhle Tom hádal do doby, kdy už mu zbývalo jen poslední písmenko. „M-A-L--O-Y-O-V-Á Takže tvůj táta je Frederick Malsoyn!" Řekl a Rose s Lilly se pleskly do čela. „Ach Merline!" Vydechla Rose a už chtěla pokračovat, ale Lilly jí přerušila: „To je jasné, ne?! Je Malfoyová. Rose Malfoyová! " „Hehehe. nemůže být Malfoyová. Vždyť není blonďatá a nechová se tak." Řekl a podíval se na Rose. „Proč by se asi jinak naštvala kvůli tomu Zmijozelu?! U Merlina, vždyť tam je její bratr! Ona možná taky půjde tam." Řekla Lilly a Tom se na ní udiveně díval. „Jsem Malfoyová. Půjdu kamkoliv, kam mě moudrý klobouk zařadí. Takže teď máš dvě možnosti. Buď můžeš být můj kamarád, nebo nepřítel." Řekla Rose. „A pamatuj si, ze Malfoyové nedávají druhou šanci, takže rozmýšlej rychle." Řekla Lilly a Tom přikývl a pak zmizel. „Můžu si k vám sednout? Jsem Tom a rád bych začal znovu." Řekl a Rose se představila.

Přítomnost

Právě prošly zdí na nástupiště. Rozhlédla se. Viděla, jak se prváci loučí se svými rodiči. Jak některým z nich tečou slzy, jelikož se jim bude stýskat. Ona sama se s rodiči rozloučila už před týdnem, jelikož si i oni udělali prázdniny a odletěli kamsi do Brazílie. Poslední týden o prázdninách tedy byla u Alice Zabini, která se učila na přijímací zkoušky. Chtěla být lékouzelnice, a tak se spolu ty dvě šprtky úžasně bavily v knihách.
Proč nejela k Tomovi?
Důvod byl prostý, jeho rodiče se rozváděli a on chtěl být úplně sám. Nechtěl se s nikým vidět, nechtěl nikoho slyšet, nechtěl nic. Když se Rose nabídla, že za ním přijde, napsal jí: Ahoj, Rosalie.
     Díky za nabídku, ale teď
     nemám na nic a nikoho
     náladu, tak se nezlob.
     Uvidíme se na nástupišti.
     Miluju tě.                Tom 🖤

Byla z toho celý týden špatná. Chtěla s ním být a pomoct mu, ale on se na ní takhle vykašlal...z druhé strany ho i trochu chápala. Ona sama by se světu uzavřela úplně, kdyby se její rodiče rozvedli. Nervózně si promnula srdíčko, které měla na náramku. Ten byl od Toma. Když srdíčko promnula, objevil se tam obrázek jeho, Lilly a jí. A samozřejmě, se pod tím psalo BFF. I když to byl její přítel, pořád to byl i její nejlepší kamarád. Bylo neuvěřitelné, že tenhle rok budou slavit tříroční výročí! Z myšlenek jí vytrhla Lilly, která si povzdechla. „Neboj, slíbil, že bude jezdit co nejčastěji to půjde." Usmála se Rose, která přesně věděla, kvůli čemu to vzdychnutí bylo. „Jo. Ale co když..si najd-" „Pokud tě ten můj idiotský bratr podvede, bude mrtvej, dřív, než to udělá." Usmála se Rose. „Dobře." Usmála se Lilly. „A teď už buď v klidu. Je poslední rok v Bradavicích. Musíme si ho užít." Usmála se a Lilly přikývla.

Vzpomínky

25. Prosince 2014

„Dělejte, vy dva! Vstávejte! Jsou Vánoce, Vánoce! Vstávat!" Pištěla Rose na celý její pokoj. „Rosalie, nemůžeš se ztišit?!" Řekl Tom a zabořil obličej do polštáře. „Nemůžu, jsou Vánoce." Řekla a začala skákat na posteli. „Ach, Merline! Tohle nejde. Buď ticho." Zamumlal a Lilly se usmála a Rose jí pomohla vstát. „Dělej, debile! Jsou Vánoce, vypadni z tý postele!" Zaječela Lilly a Rose se usmála. „Vstávej, nebo tě dolů dotáhneme v tomhle." Řekla Rose a ukázala na boxerky. „A přísahám, že Scorpiusovi se to nebude líbit." Řekla Lilly a Tom bleskově otevřel oči. „Tak dělej! Okamžitě si něco obleč a jdeme!" Zavelela Rose a začala si česat vlasy. „Dobré ráno, zrzečky." Pozdravil je a Rose po něm střelila pohledem a Lilly do něj strčila, až tak moc, že spadnul z postele.

„Veselé Vánoce, Rosalie." Usmál se na ní Tom, políbil ji a podal jí dárek, který byl zabalený do světle modrého papíru. „Díky, lásko. Je to krásný!" Vydechla a objala Toma. „Wow." Vydechla, jelikož srdíčko promnula a z něj vytriskla malá fotečka, na které se Lilly, Tom a Rose usmívali a mávali. Bylo to kouzelné.

Přítomnost

„Můžeš mi do háječka zelenýho říct, kde je? Vlak odjíždí už za deset minut."
Řekla Rose a dupala nohou. „Nevím. Ale znáš ho. Vždycky na poslední chvíli." Usmála se Lilly a Rose přikývla. „No,ne, kdo se to uráčil přijít?" Řekla Lilly a koukala se na zeď, na kterou se Rose podívala a s úsměvem na rtech se rozběhla. Konečně. Po dvouch měsících ho konečně viděla. Vrhla se mu kolem krku, div ho nepovalila. „Tome, lásko, tak strašně jsi mi chyběl." Usmála se Rose a vtiskla mu polibek. „Taky tě rád vidím." Řekl s úsměvem a Rose se usmála. Sice nezněl tak nadšeně, ale přikládala to tomu, že je smutný z jeho rodičů. „Tak si jdeme sednout?" Zeptala se a on přikývl.

***

„Cože jsi?! Tak jsi kretén, Thomasi?!" Zaječela na něj Lilly ve vlaku a Rose se jen dál koukala do země. „Nejdřív jí napíšeš, že se nechceš s nikým vidět a pak uděláš tohle?! Si magor?!" Ječela na něj Lilly dál. Proč? Protože Tom se přiznal, že se líbal s jinou holkou...
„Já bych tady hned teď použila dvě kletby, které se nepromíjí. A ještě tu netopýří!" Dodala a pořád stála. „Jak jsi mohl?! Vždyť ona se trápila celé prázdniny, že neví, kde jsi a nemůže tě navštívit a ty uděláš tohle?! Jsi největší hovado, který znám!" Křičela dál. Rose ta úplně ztratila řeč. Vlastně... jistě, že neztratila, ale úplně zapomněla mluvit. „A ty Rose, k tomu nic neřekneš?!" Otočila se na Rose. „J-Já" začala a zvedla oči, ve kterých se zaleskly slzy. Rose, co to děláš. Jsi Malfoyová, klid. „Potřebuju se projít, jinak ho zabiju ještě dřív, než se k tomu dostaneš, Lilly." Řekla ledově klidně a potom se sebrala a odešla.
„Gratuju debile, zničil jsi mi nejlepší kamarádku. Spokojen?" Řekla se stejným ledovým klidem jako Rose a potom se zvedla a odešla.

„Rose. Zlato, netrap se. Je to debil, když povedl někoho, jako jsi ty." Řekla a podívala se na Rose, která stála uprostřed kupé a koukala z okna. Když nereagovala, podívala se na ní Lilly zepředu a viděla něco, co viděla málokdy a viděl to málokdo. Plakala. Po tvářích jí tekly slzy proudem a ona jim nechávala volný průběh. „Rose. Tohle nedělej. Nemáš to zapotřebí." Řekla Lilly a posadila jí na sedačku. „Já nechci, aby to skončilo takhle." Řekla Rose a Lilly ji objala. „Já vím, zlato, ale tohle prostě nemůžeš. Nebreč kvůli němu, nesmíš. Je to idiot. Ještě ti to řekne takhle." Řekla Lilly a Rose si utřela slzy. „Tak a teď se vydýchej. Bude to dobrý." Usmála se Lilly a Rose se nadechla a vydechla. „Tak, co budeš dělat?" Zeptala se Lilly. „Co by. Pro teď to přejdu. Už se to opalovat nebude, věřím mu." Řekla Rose a Lilly si povzdechla. „To jsi vážně tak pitomá, Rose?" Zeptala se Lilly a Rose vykulila oči. „Prosím?" Řekla a Lilly si přikryla pusu. „Promiň. Jen... já bych tohle neudělala." Řekla Lilly a Rose přikývla. „Tak jo." Usmála se Rose. „Je vidět, že jsem brečela?" Zeptala se a Lilly přikývla a použila pulírexo. „A ty červený oči... možná je zkus na chvíli zavřít." Řekla a Rose jí poslechla a oči zavřela.
„Jak vypadám?" Zeptala se Rose, když otevřela oči. „Neobyčejně obyčejně." Usmála se Lilly. „Tak to je dobře." Usmála se Rose. „Jdeme." Řekla Lilly a obě se vydali do kupé, ve kterém seděl Tom. Rose si sedla vedle něj, jako předtím a chytila ho za ruku, jakoby se vůbec nic nestalo.

„Co kuješ za pikle?" Zeptal se konečně Tom. Nemyslel si, že by to jen tak v pohodě přešla, vždyť to sama říkala. Malfoyové druhou šanci nedávají. Ale vždyť jemu tenkrát druhou šanci dala. „Co bych kula?" Zeptal se a upřeně mu koukala do očí. „Vždyť druhé šance nedáváš." Řekl a Rose přerušila oční kontakt a zadívala se z okna. „Díky druhé šanci jsme se stali přáteli. Klidně to přejdu." Řekla, aniž by se na něj podívala. „Díky, Rose, jsi nejlepší. Miluju tě." Řekl a políbil ji. „Vždyť já tebe taky, ty debžote." Usmála se a on na ní.

Tak jo... teď si budu muset předělat celou osnovu, jelikož takhle jsem to vůbec neplánovala, ale tak dobře. 😂 Každopádně vám chci poděkovat za 216 přečtení. Mám vás ráda! Vaše Déňa Grangerová 💙❤️💚💛