10. února 1983

Milionkrát jsem si říkal, že to nemá cenu, že se o tebe už ani nemusím snažit. Pokoušel jsem se vecpat si do hlavy, že za všechny ty probdělé noci a chaotické myšlenky nestojíš. Vlastně je to pravda, Gino. Nestojíš za to. Nemáš ani ponětí, že teď sedím na své staré, rozvrzané židli a na cár papíru píšu tyhle nesmyslná slova, která by pro tebe stejně nikdy nic neznamenala. Nejspíš bych měl vstát, skrčit papír a zahodit ho do nejvzdálenějšího rohu místnosti. Měl bych konečně vyjít z pokoje a navštívit matku v kuchyni. Určitě by stála o mou společnost víc než ty. Měl bych znovu začít žít a ne mít život zaplněný tebou, osobou, kterou vlastně pořádně neznám, ačkoliv jsem tě dřív znal nejlépe ze všech.

Ale... já na to nemám. Nemůžu si začít užívat života, pokud je to bez tebe.

Victor