Místo toho, abych se vrátila do domu Bena, kde jsem aspoň někoho znala jsem se sama vydala vstříc nočnímu městu a jen doufala, že mě nikdo nezabije, neznásilní či nepřepadne. 

-

Hudba v médiích.

Procházela jsem se nočním městem a doufala, že po těch liduprázdných chodnících se neobjeví nějaký psychopat, který mě přepadne a ubodá. V ruce jsem svírala svůj mobilní telefon a měla v něm najetý kontakt na Jamese, nebylo to jenom pouze kvůli tomu, kdyby mě někdo přepadl a já celým svým strachem a boji o život zavolala jemu, ale šlo i to, že jsem celou cestu od Benova domu až sem, jsem přemýšlela nad tím jestli mu mám zavolat. Moje vnitřní já přímo žádalo o to, abych klikla na osvětlený displej a tím mu zavolala, chtěla jsem slyšet jeho hlas, chtěla jsem mu všechno vysvětlit, ale zároveň jsem se i bála sama o sebe i přesto, že se ve městě nenacházel nikdo poblíž mě, ale i tak nebylo nejchytřejší chodit tu sama obzvlášť, když člověk vlastně ani neví kam jde a kde je. Moje kroky vedly k dětskému hřišti, které bylo po mé levici, posadila jsem se na jednu ze dvou houpaček a očima skenovala mobil ve své ruce. Do svých plic jsem nasála studený vzduch a na malý moment jsem zavřela oči, na což jsem stiskla Jamesův kontakt a mobil si přiložila k uchu. Pomalu jsem otevřela oči a zadívala se na svoje tenisky, v pravém uchu jsem stále slyšela ten otravný vyzváněcí tón, který mě dělil od toho mluvit momentálně s jedním důležitým člověkem. Jakmile hovor spadl do hlasové schránky, neváhala jsem ani sekundu a hovor vytočila znovu. 

,,Prosím." zašeptám a skousnu si spodní ret, abych se nerozbrečela. Oči jsem měla zaplněné slzami díky čemuž jsem viděla své okolí rozmazaně. 

Hovor znovu spadnul do schránky a první slza mi začala stékat po tváři, s rozmazaným pohledem jsem sledovala svítící displej telefonu a znovu klikla na sluchátko u jeho kontaktu. Mobil jsem si přiložila k uchu a začala nervózně klepat jednou nohou. 

,,Lindo." ozve se jeho hluboký a chraplavý hlas s anglickým akcentem, okamžitě se mi rozbušilo srdce, protože jenom on uměl vyslovit moje jméno s takovým citem a to i přesto jak jsem mu ublížila. 

,,Jamesi." promluvím a hlas se mi zlomí a já se rozbrečím. Nějak jsem povědomě tušila, že to takhle dopadne, že jakmile uslyším jeho hlas rozbrečím se, ale já se snažila. Snažila jsem nerozbrečet, ale nevydrželo mi to ani minutu ani jednu zasranou minutu jsem nevydržela, abych mohla normálně mluvit a říct mu všechno, co jsem říct chtěla a potřebovala. Místo toho sedím na houpačce na opuštěným hřišti a brečím do telefonu jedinými člověku, který mě dokázal milovat tak jako nikdo předtím a dokázal ve mně vyvolat pocity, který jsem nikdy necítila. Cítila jsem se trapně, zlomeně, ale byla jsem na samu sebe neskutečně naštvaná a zklamaná, jenže tohle přesně musel cítit i James, musel se cítit o dost hůře, když člověk kterého miluje mu nedokázal ani říct, že ho podvedl a místo toho mu to řekl jeho kamarád. On se furt cítil špatně kvůli tomu, že mě podvedl, vyčítal si to každý den a já ho uklidňovala s pocitem, že mu odpouštím přitom jsem to samé udělala jemu, ale nebyla jsem tolik odvážná, abych mu to řekla, kdežto on i přesto jak mě miluje to dokázal říct a dokázal mi čelit a bylo následně na něm vidět, že toho lituje.. Všechno tohle dokázal, ale já ne. Já byla prostě jenom blbá kráva a naivně doufala, že se to teď nedozví, že se to dozví později, že mu to zkrátka řeknu jindy.

,,Je- je - mi to tak stra-šně líto." vykoktám ze sebe svým ubrečeným hlasem a levou rukou si projedu ve vlasech. ,,Já-" začnu mluvit, ale jeho hlas mě ihned přeruší. 

,,Kde jsi?" zeptá se a já se rozhlédnu kolem a polknu.

,,Na nějakém hřišti asi kilometr od Benova domu." odpovím a poté pouze uslyším pípání hovoru. On mi to vytípnul, to se dalo čekat. Podívám se na telefon a setřu si stékající slzu.

Stisknutím tlačítka jsem zamkla telefon a položila ho na svá stehna. Obličej jsem si schovala do svých dlaní a tupě zírala před sebe. Byla jsem na tolik vyčerpaná, že jsem nedokázala ani brečet, tak strašně jsem litovala toho, co se tehdy stalo v mém bytě, jenže kdyby se to nestalo a James by mě i tak podvedl tahle situace by byla o dost jiná a nejspíše i horší. Nechápala jsem samu sebe proč jsem se vyspala s Benem a nejspíš za to vážně mohl alkohol, jenže to samé udělal James mně, ale on se aspoň přiznal.. 

Nevím jak dlouho jsem seděla v té zimě a pouze zírala do blba, ale připadalo mi to jako věčnost. Věčná samota na to zpytovat vlastní svědomí. Už jsem byla pouze hlavou opřená o řetěz houpačky a sledovala jsem svoje tenisky v písku. Prsty jsem si protřela své oční víčka, protože stejně všechen make-up byl už dávno rozteklý, svůj pohled jsem zaměřila o několik metrů dál, kde stál kluk v mikině zapalující si cigaretu,

víc jsem zamrkala, abych zaostřila na dotyčného a v tu chvíli se otočil čelem ke mně a rozešel se mým směrem. Stačilo mi, abych ušel pár kroků a pouliční lampa mu zasvítila na jeho obličej a mně se o něco více rozbušilo srdce. Nevědomě se mi rozlil na mé tváři úsměv, odhrnula jsem několik neposedných pramenů z mé tváře, stoupla jsem si z houpačky a mířila k němu. Zastavili jsme několik centimetrů od sebe a navzájem se propalovali pohledem. On pomalu přiložil svojí cigaretu k ústům a vdechl a následně vydechl šedý kouř,

do nosu mě ihned udeřila ta známá vůně, měla jsem chuť ho obejmout či políbit, ale věděla jsem, že to v téhle situaci není správné a proto jsem pouze hleděla do jeho tváře a čekala, kdo se první z nás odváží promluvit.

,,Pojď vezmu tě domu." přeruší jako první ticho a poté se ke mně otočí zády a rozejde k autu, které stálo nedaleko od nás. Povzdechnu si a následuju jeho kroky k autu.