,,Souhlasím, taková frigidní šprtka by s ním neměla být. Takový chlap by měl být radši se mnou. Já bych mu ukázala sex." Řekne a já se na ní vyděšeně podívám. Na jednu stranu jsem byla vděčná Jamesovi za to, že mě nechá bydlet u něho, že mi koupil letenku do USA, ale zároveň jsem ho proklínala, že mi nekoupil letenku do první třídy a já tak musela sedět vedle nadržený stařenky. Pohodlně jsem se opřela o sedadlo a vytáhla svůj telefon se sluchátky. Zapnula jsem hudbu a doufala, že tenhle let přežiju ve zdraví.

-

Písnička v mediích!

Popadla jsem svůj kufr za rukojeť a rozhlédla se po letišti jestli někde neuvidím Jamese. Připadala jsem si mezi těmi všemi lidmi strašně malá a ztracená. Nevěděla jsem kde stát, kde čekat a co dělat dál. Je totiž už nějaká doba od toho, co jsme si s Jamesem volali a od té doby, co ví že přiletím do USA mi nedal ani vědět, ale stejně jsem měla vnitřní pocit, že tu někde čeká a celou dobu mě propaluje těmi svými hnědozelenými oči. Naposled jsem se rozhlédla kolem sebe a pak i přes všechnu nechuť jsem vzala všechnu odvahu a vyšla z letiště. Pokud se někde ztratím moje chyba to nebude, protože pan Cassells mi nedal ani vědět, kde mám čekat či kde bude on. Tělem mi projela vlna zuřivosti, když jsem zahlédla Jamese ležérně opřeného o černého Jeepa. Na sobě měl typicky svoje černé upnuté džíny, hnědé boty, šedivé tričko přes které měl černou koženou bundu. Pohled jsem zakotvila na jeho nečitelné tváři a jeho slunečních brýlí, které mi více bránily v tom vidět mu do obličeje. Protočila jsem svýma hnědýma očima a už teď jsem věděla, že to bude velmi zajímavá cesta. Rozešla jsem se k němu a on bez jediného slova došel ke kufru auta a otevřel ho. Můj kufr s taškou mi skoro vytrhl z ruky a dal je do kufru, celou tu dobu jsem měla překvapeně zvednuté obočí a studovala jsem rysy jeho mužné tváře. Vytáčelo mě, že ještě nic neřekl, že neměl žádnou narážku, neseřval mě či mě nepozdravil. Sedla jsem si na místo spolujezdce a zhluboka jsem se nadechla, abych pak následně mohla konečně položit nějakou otázku.

,,Chtěla bych ti poděkovat za to, že jsi mi koupil tu letenku. Samozřejmě ti to zaplatím, tak jako ti zaplatím tohle ubytování." promluvím, když nastartuje a rozjede se na silnici. Čekala bych cokoliv, kromě toho, že odpoví pouhé 'hmm' a věnuje se silnici před sebou. 

,,Jamesi." oslovím ho a propaluju ho pohledem, abych ho aspoň donutila se na mě podívat. Jenže opět bez výsledku. Zaťala jsem pěsti a pohled stočila k vozovce před sebou, kdybych věděla, že na mě nepromluví a bude se chovat takhle, tu cestu bych si dvakrát rozmyslela. Nejhorší bylo, že jsem sama ani nevěděla proč se choval takhle a co jsem udělala.. Kromě tedy toho, že jsem ho podvedla a neřekla mu o tom, že jsem bez peněz. Na jednou jsem cítila nepříjemné zapíchnutí u srdce a rychle svůj pohled stočila k Jamesovi, první myšlenka co mě napadla bylo, že to ví. Že ví, že jsem ho podvedla a teď mě chce buď zabít nebo prodat do Mexika. Na sucho jsem polkla a propletla si prsty a položila je do svého klína. V duchu jsem prosila někoho nahoře, aby se smiloval a doufala, že nic neví. 

Po dvaceti minutách tíživého ticha jsme zajeli do garáže velkého bílého domu. Oba dva jsem tiše seděli vedle sebe, když James vypnul motor a dveře garáže se zavřely. Odpoutala jsem se a přesvědčená, že to takhle nenechám jsem se k němu otočila čelem, ale aniž by počkal na to, že mu něco chci říct otevřel dveře a vystoupil. Znovu jsem zaťala pěsti, až se mi nehty bolestivě zaryly do dlaní a popadla zbytky svého vnitřního klidu a také vystoupila. Z rukou jsem mu vytrhla svoje věci, které vyndal z kufru a bez toho, abych na něho počkala se poslepu rozešla do jediných dveří, které v garáži byly. Vešla jsem do prostorné chodby v šedivé barvě a otočila jsem se zpátky ke dveřím, abych zjistila jak daleko je ode mě James. Jeho teplou dlaň jsem ucítila na svých zádech, kterou mě  popohnal dopředu. Na konci chodby se nacházel velký obývák, který kromě jedné stěny byl nabarven tmavým odstínem červené a poslední stěna byla z cihel v rohu místnosti byla velká LCD televize a kousek od ní se nacházel krb. Před těmito dvěma věci se nacházel černý kožený gauč do tvaru L a kousek od něho velké prosklené okno vedoucí na zahradu. Jakmile jsem pootočila hlavu doprava zahlédla jsem kuchyň sladěnou do bílých barev. Musela jsem uznat, že to měl designově velmi krásně zařízené a nějak takhle jsem si vždycky představovala svůj dům. Několik metrů od kuchyně se nacházely schody do dalšího patra, svoje věci jsem položila ke zdi v obýváku a otočila se k Jamesovi rozhodnutá popovídat si. Už mě nebavilo tohle mlčení a ignorovaní jeden druhého. Ruce jsem si založila na hrudi a očima vyhledala jeho osobu, která se opírala o kuchyňskou linku a díky tomu, že jeho sluneční brýle položil neznámo kam, jsem ho konečně mohla spatřit celé své kráse. Dlouhé řasy mu rámovaly jeho hnědozelené oči, které mě nebezpečně propalovaly pohledem a sledovaly každý můj nepatrný pohyb. 

,,Tak hele, kdybych věděla, že celou dobu na sebe nepromluvíme a ty se na mě nebudeš pomalu schopnej ani podívat nepřiletěla bych a radši bych bydlela někde pod mostem. Nejsem si jistá jestli za tohle chování můžu já nebo prostě nějaký tvůj spánkový deficit, ale nebaví mě to fakt že ne. Nechci, aby jsme vedle sebe chodili po špičkách a na každou větu, co bych řekla by jsi neodpověděl, takže mi buď teď řekni, co jsem udělala nebo čau." řeknu pevným hlasem a očima zkoumám rysy jeho tváře, kde se okamžitě objeví známky pobavení, zamračení, ale i něčeho co jsem nedokázala identifikovat. 

,,Jsem na tebe z části nasranej, ale jsem nasranej i sám na sebe. Nechápu proč si mi nedala kurva vědět Lindo! Myslel jsem, že to teď bude jiný, že se k sobě budeme chovat jinak. Naivně jsem si myslel, že když se něco stane dáš mi vědět, už jen z principu, že nemůžu být s tebou, tak bych se ti aspoň snažil pomoct jinak, jenže ty si to řešila po svém a nastěhovala ses k rodičům své kamarádky. Já sakra chápu, že spolu nejsme tak dlouho, aby jeden u druhého mohl bydlet, ale takové okolnosti a to co k tobě cítím je něco, co by bylo pro mě úplně normální a byl bych rád. Jsem i teď rád, že tě můžu konečně vidět, slyšet a vědět, že teď tu budeš se mnou. Jenže na jednu stranu je to i špatně, za tu dobu se něco posralo. Mezi skupinou a mezi námi. Přijde mi, že to už nebude jako předtím, že teď je něco jinak a cítím to i z tebe jsi prostě jiná a já nevím kvůli čemu, bojím se vědět kvůli čemu. Miluji tě, ale to co se teď děje.." odpoví a mně začne rychleji bít srdce. Bála jsem se toho, co bude následovat. Nedokázala jsem mu ani nějak odpovědět na to, co mi řekl, protože měl pravdu. Měl kurva pravdu v tom, že to teď je jiný mezi námi a bude to jiný. Když mi řekl poprvé, že mě miluje cítila jsem nepopsatelnou radost nekonečno štěstí se mi vlilo do žil, jenže teď jsem cítila jak každé to štěstí, které mi předtím způsobovalo radost se přeměnilo na ostré jehly a pomalu mě zevnitř bodá. 

,,Lindo.." nadechne se a očima vyhledá té mé.

,,Já tě podvedl." vydechne a já překvapeně otevřu pusu.