,,Nebylo to nejhorší, ale i tak si moc nefandi." Odpovím a poté natočím hlavu, abych na něho lépe viděla.

,,Nápodobně." Řekne a zaculí se na mě jako malý kluk. Malý kluk, který mě právě udělal. Nádhera. Vážně.

-

,,Nečekej žádnou romantickou snídani." Promluvím na Jamese jakmile si sednu na barovou židličku v jeho prostorné kuchyně.

,,No, a můžu ti dát aspoň pusu?" Odpoví zaraženě a sleduje mě svýma velkýma hnědozelenýma očima.

,,Radši bych brala peníze." Povím a usměju se na něho.  

James ke mně dojde a svojí ruku přehodí přes má ramena. Následně se ke mně skloní a políbí mě. Bez přemýšlení svojí levou ruku obtočím kolem jeho krku a přitáhnu si ho k sobě blíž. Usměju se na něho, když se od sebe odtáhneme a on se na mě pouze zašklebí. Připadala jsem si dost zvláštně. Hlavně tedy pocitově. Nikdy jsem se takhle necítila. Tak šťastná? Myslím, že přísloví, co se škádlívá, to se rádo mívá je dost pravdivý. Hlavně co se týče nás dvou. I my jsme se škádlili a nejspíš i "nesnášeli", jenže co se nestalo. Najednou se z té nenávisti stála láska? Zkrátka něco víc, co si nedokážu objektivně vysvětlit a myslím, že ani on ne. 

,,Nad čím přemýšlíš?" Zeptá se, když ke mně pošle talíř palačinek, který do teď smažil.

,,Nejdřív jsem přemýšlela nad námi, ale teď spíše přemýšlím nad tím jestli neumřu, když sním tvoje jídlo." Odpovím s úsměvem na rtech a on pouze protočí svýma očima.

,,Nad námi? Co tím myslíš?" Řekne a dál se věnuje palačinkám na pánvičce. 

Pomalu jsem přežvýkávala svoje palačinky s džemem a sledovala, jak byl vlastně James dost obratnej v kuchyni. Dokonce jsem se i zastyděla nad tím, že já zvládnu udělat asi vážně pouze míchané vajíčka. A kuchyň nebyla vlastně jediný místo, kde byl obratnej. Jakmile mi tohle přeběhlo myslí ihned jsem se musela usmát a svůj pohled sklopit na palačinky. V tuhle chvíli jsem si vážně připadala jako nějaká puberťačka, která má svýho prvního kluka a neví, jak se má chovat. Jenže James nebyl můj první kluk a nejspíš ani poslední. Tímhle svým myšlením jsem si dost dávala na čas, než jsem odpověděla na otázku, kterou před pár minuty položil. Spolkla jsem svoje sousta a pak se nadechla k odpovědi.

,,Zkrátka je tohle dost zvláštní. Ještě před nějakou dobou jsme se nesnášeli a dělali si naschvály a teď tu jsme jako 'zamilovaný' pár. Ty nám děláš snídani a já se ubírám myšlenky směrem k tomu, jak je tohle vlastně možný." Povím a radši se na něho ani nepodívám. 

Sama sebe jsem nechápala, proč jsem to vlastně stále tolik řešila. Možná jsem si zkrátka zvykla na svojí samostatnost, co se týká aspoň vztahů. Že jsem zkrátka všechno zvládala sama bez pomoci chlapa. Však poslední vztah jsem měla někdy před 2 roky a to je už nějaká doba. Asi jsem si stála nezvykla na to, že už vlastně sama nejsem. Že mám vedle sebe někoho, kdo mi dal už několikrát najevo, že se mnou chce být, že chápe moje chování a 'strach' ze vztahů, že zkrátka a jistě chce být se mnou.

,,Lin, je ti tohle nepříjemný?" Zeptá se a postaví se naproti mně, takže nás od sebe dělil pouze pult. Pohled jsem měla stále upřený na svoje jídlo. Byla mi tohle nepříjemné? Byla mi jeho přítomnost nepříjemná? V hlavě jsem si pokládala otázky, ale odpověď jsem znala hned. Zakroutila jsem záporně hlavou.

,,Tak se na mě podívej a řekni mi to do očí. Nechci tě nutit do něčeho, co by ti bylo nepříjemný. Záleží mi na tobě Lindo. A ty to moc dobře víš. Sám nechápu, jak je možný, že se z našeho chování, co jsme měli před nějakou dobou vzniklo to co je teď, ale nechci nad tím přemýšlet a ty by jsi taky neměla. Prostě to vezmi jako něco, co se stát mělo. Jako osud. Upřímně ti můžu říct, že jsem s tebou vážně šťastnej a to i přesto, že mě vážně někdy dost sereš a tvoje kecy jsou to nejotravnější, co můžu slyšet. Ale jsem s tebou šťastný a chci vědět, že i ty se mnou. Přece jen jsme spolu už 2 měsíce. A chci, abys ke mně byla upřímná." Promluví a mě a tak donutí zvednout k němu svůj pohled a podívat se do jeho očí. 

,,Mám stále nutkání přemýšlet nad naším vztahem víš, 2 roky jsem neměla přítele a nějak jsem si zvykla na svojí samotu, že teď mi to přijde dost zvláštní až nepřirozený. Nevím proč se stále ubírám tímhle směrem. Měla bych být šťastná a radovat se a nic neřešit, jenže já z nějakého důvodu nemůžu. Tvoje společnost mi není nepříjemná. Vlastně se s tebou cítím úplná. Jestli mě tedy chápeš. Jsem s tebou šťastná a možná tak trochu jinak, než ty se mnou. A asi jsem se do tebe zamilovala a přijde mi to divný a to ani nevím proč. Tohohle se prostě bojím. Bojím se toho, že jakmile ti řeknu, že k tobě cítím něco víc, tak se lekneš či mi nějak ublížíš. Proto mi moje vztahy nikdy moc nevydržely. Zkrátka jsem se bála, že mi ten dotyčný ublíží a proto jsem to radši ukončila dřív, než to mohlo zajít někam dál. Ale s tebou je to jiný. S tebou se cítím úplně jinak a dokonce mám i potřebu ti říct takovou věc, kterou jsem řekla snad jenom Ray. Protože nechci tenhle vztah zahodit jen tak. Opravdu nechci, ale prostě se bojím." Povím jedním dechem a sleduju jeho rysy v obličeji, který se ihned změní na překvapený. 

Bála jsem se jeho reakce. Bála jsem se toho, jak zareaguje, když jsem mu teď vlastně vyznala lásku. Teoreticky tedy. Nějak jsem tušila, že tenhle pocit, který k němu cítím budu chtít nějak změnit. Zkrátka a jistě, abych to k němu necítila, abych byla zase vůči němu imunní. James dojde, až ke mně a otočí si mě se židlí tak, abych byla naproti němu. Bříšky prstů mi přejede po mé čelisti, až k mému krku a tím mě donutí zvednout k němu svůj pohled.

,,Cítím to stejně Lin, a chápu tě. Bojíš se, ale věř, že ti nikdy neublížím. Věděl jsem od začátku, že to nebudu mít s tebou vůbec lehké, ale tuhle fázi jsem chtěl zkrátka podstoupit, protože jsi mi za to stála, protože mi za to stále stojíš. A víš co? Ty se možná bojíš svých citů, ale já ne. Ale věř, že by jsi měla tohle přijmout. Měla by jsi přijmout mě a uvědomit si, že se mě tak lehce nezbavíš a zvyknout si na mě, protože tě kurva miluju. Jo, řekl jsem. Miluji tě Lindo a ty jsi jediná, která mě dokáže udělat šťastným, včera to byl přesně důkaz, jelikož si mě udělala a já byl šťastný." Řekne a poté se znovu skloní k mým rtům a políbí mě. Z jeho slov jsem byla překvapená, ale zároveň mě v břiše hřál ten příjemný pocit a já se mohla cítit milovaně. A věděla jsem, že to cítím stejně, jenže jsem nebyla připravená mu to ještě říct, ale bylo to tak. Miluju Jamese toho největší idiota, kterého znám, ale prozatím je ten idiot jenom můj.