,,Tak čekejte dál pane Cassells, brzo se dočkáte odpovědi." Odpovím s úsměvem na rtech a podívám se na noční oblohu Londýna, kde zářily hvězdy.

-

Písnička: Ed Sheeran - Afire Love

,,Díky za fajn večer." Promluvím, když stojíme před dveřmi mého bytu.

,,Jenom fajn?" Odpoví a zvedne na mě překvapivě svoje obočí a usměje se.

Protočím nad jeho otázkou očima a zády se opřu o svoje dveře a založím si ruce na prsou. Jeho hnědozelené oči mě znovu propalovaly pohledem a on netrpělivě čekal, co řeknu dál.

,,Dobře, tak asi půjdu." Povím, otočím se k němu zády a vložím klíč do zámku a následně dveře otevřu.

Celý večer by se dal považovat jako skvělý, až na pár výjimek typu toho, že mě málem přefikl na dětském hřišti. Jenže jakmile jsme došli před mé dveře, konverzace utichla a ani jeden z nás nevěděl, co říct anebo jak zareagovat. Pocity se ve mně hromadily a já nevěděla, jak se zachovat. Jestli se teď k němu otočit dát mu pusu ještě jednou mu poděkovat a jít spát či pouze vejít do svého domu a říct mu tiché 'dobrou noc' anebo dokonce ho pozvat dál, a to co by následovalo by bylo jenom na nás dvou a bezmyšlenkovitém pozastavování se nad věcí. 

Opřela jsem se o rám dveří a znovu jsem s ním navázala oční kontakt. Tohle začalo být velmi trapné a matoucí. Ani jeden neudělal první krok, ani jeden nepromluvil a hlavně ani jeden nevěděl, co udělat.

,,Hele tohle je vážně otravný." Promluvil po úporném tichu James a zamračil se na mě, což ve mně vyvolalo zvláštní pocit nejistoty ohledně toho, co bude dál. 

,,Co přesně tím myslíš?" Zeptám se a rukou si prohrábnu svoje černé a rovné vlasy.

,,Celou tu dobu si povídáme a chováme se k sobě úplně normálně a jakmile dorazíme před tvůj byt ani jeden vlastně neví, jak se má po tomhle večeru zachovat či udělat. Jako neříkám, že mě nenapadly možnosti toho, co by jsme mohli dělat nebo co by jsme mohli začít dělat." Odpoví a poté se na mě zašklebí, čímž mě donutí protočit mýma hnědýma očima.

,,Ale nechci to uspěchat." Řekne po delší odmlce a mě překvapivě vyletí obočí nahoru. Co to právě řekl? Nechce to uspěchat? Chce snad připomenout naše 'zážitky' ze sprchy a z dětského hřiště? 

,,Tohle nechápu. Víš doufám o tom, že ses celou tu dobu snažil mě dostat do postele?" Zeptám se a zkrabatím svoje čelo.

,,Myslím, že to bylo oboustranné ne?" Odpoví s otázkou v hlase a zářivě se na mě usměje, čímž mě donutí znovu protočit svoje oči.

,,Nebudeme odbíhat od tématu, takže jakže si to myslel?" Zeptám se a svůj pohled přemístím na bílé plastové okno, které bylo několik metrů za ním nad schody. Na parapetu byly položené v truhlíkách růžové a fialové muškáty, které tam zřejmě dala paní Morrisonová, žena domácího. 

,,Uvědomil jsem si, že tě nechci jenom do postele, což taky značí ta otázka ohledně toho jestli se mnou budeš chodit. Dřív jsem tě zřejmě asi fakt chtěl do postele a zbavit tě, tak tvého znovu obnoveného panenství, ale po dnešním večeru a zkrátka od té doby, co ses mi složila na chodbě jsem prostě zjistil, že k tobě necítím jenom nenávist. No, že jí k tobě spíš už vůbec necítím místo toho jsem začal cítit něco jiného. Zkrátka jsem si tě dost oblíbil a začal jsem tě mít rád, a osobu kterou mám rád nepotřebuju nutně do postele, na to si tam můžu vzít někoho jiného. Vím, že jsi mi řekla, že mám počkat a dočkám se tvé odpovědi, ale mě se prostě dál nechce čekat, a to jsem se tě na tu otázku zeptal teprve dneska.. Nejsem moc dobrý ve vyjadřování citů a dlouho jsem vlastně neměl ani vztah a soudě podle toho, jak jsme se poznali si ty měla vztah někdy v minulým století, takže by bylo fakt hezký, kdybychom to nějak obnovili a společně se začali učit nad tím, jak vztahy vlastně fungují. Napadlo mě, že bych si přečetl nějakou knížku o tom. Třeba 50 odstínů šedi, ale nemyslím si, že zrovna oni dva měli vztah, který bychom my dva chtěli, ačkoliv já se tomu nebráním. Prostě byl bych strašně rád, kdybys to se mnou zkusila a já se po snažím být nejlepší přítel v tomhle století. Mám tě rád Lindo, hodně rád. Když jsem naposled někomu řekl mám tě rád byla to ta ryba z minulého týdne, co jsem pak musel zabít, ale nemusíš se bát tebe nezabiju, i když nic ti slibovat nebudu. Známe ty tvoje vtípky a myslím, že další moje rozbité bicí by jsi fakt nemusela přežít. Zkusíš to se mnou? Prosím?" Řekne a já na něho se zatajeným dechem zírám.

Tohle by to nejhezčí a zároveň nejdebilnější, co mi kdo řekl. Dosti hloupá 'žádost' o to, abych se stala jeho holkou, ale myslím, že nic lepšího jsem od něho čekat ani nemohla. Nečekala jsem, že mu tak moc záleží na tom, abych mu dala šanci, abych to s ním zkusila. Nenapadlo by mě ani to, že by se mi přiznal, že mě má rád a o to víc to ve mně vyvolalo pocit radosti a štěstí. 

,,Jsi vážně idiot, Jamesi." Povím a neskrývám svůj obrovský úsměv, který se mi objevil během toho, co mi vylíval svoje srdíčko div mu neztekla slza po tváři, aby to dodalo ještě na grádech a jeho hereckých schopnostech.

,,Snad jsi nečekala, že za tebou přijdu s kytkou ruce a kleknu si na kolena." Odpoví a protočí očima. Starý James byl zpátky.

,,To ty by jsi měla spíš klečet." Dodá a já si povzdechnu a svůj pohled vrátím na muškáty za ním.

,,Neříkal jsi před chvílí, že mě do postele nechceš?" Zeptám se a založím si ruce na prsou.  

,,Jako v posteli můžeme dělat hodně věci. Nechápu proč myslíš hned na to nejhorší." Řekne a já na něho překvapivě zvednu svoje obočí.

,,Například?" Odpovím s otázkou v hlase a začnu lehce klepat levou nohou.

,,Flašku, svlékací karty, abys neřekla tak i normální karty, tichou poštu, udělej se první-" Klidně by i pokračoval dál, kdybych mu nepoložila svojí dlaň na jeho ústa nezamračila se na něho.

,,Stačí dobře? Nechci slyšet víc." Povím a poté svojí dlaň odtáhnu.

,,Jo, promiň. Bych ti jinak vyzradil všechny hry, které se dají hrát v posteli." Řekne a já se na něho podívám pohledem, který jasně značil, aby zmlknul.

,,Nečekám od tebe žádný milostný věty o tom, jak jsem skvělá a krásná. To totiž už vím." Povím a protočím očima. 

,,Nečekala jsem ani, že mi řekneš, že mě máš rád dokonce jsem tím byla tak překvapená a potěšená, že bych ti možná i dala." Odpovím a v jeho očích se objeví ten známý záblesk.

,,No, ale nedám, takže si vypni ty svoje dálkový světla." Dodám a pravým ukazováčkem mu zamávám před jeho očima. 

,,Dále, neměla jsem posledního kluka v minulým století a je to celkem drzost, když to řekneš. Taky bych ti mohla za to zničit tvoje nové bicí." Řeknu a on mě probodne tvrdým pohledem ze kterého mi po těle přejela husí kůže.

,,To si zkusíš a podpálím ti byt." Odpoví a já se na něho překvapivě podívám.

,,Takže ty nejsi jenom bubeník ty jsi dokonce i žhář." Překvapivě zapískám a jeho oči se podívají na bílý strop a povzdechne si.

,,No, a kromě toho jsem i zář tvého života." Poví a zaculí se na mě, zhluboka se nadechnu a vydechnu.

,,Celkem tu dobře pohřbíváš svojí naděj k tomu, že bych byla tvoje holka. Víš to doufám, že ano?" Zeptám se a založím si ruce na prsou.

,,Dobře, omlouvám se. Ale mohla by sis pospíšit s odpovědí." Poví a křečovitě se na mě usměje.

,,Začínáš být otravný, Jamesi." Odpovím a protočím očima.

,,To jsem vždycky." Řekne, a jeho oči se znovu vpijí do těch mých. Nikdy jsem nebyla obdivovatel hnědozelených očí, ale u něho to bylo úplně něco jiného. Jeho oči a hlavně pohled kterým se na mě vždy podíval ve mně vyvolalo fůru pocitů a občasnou husí kůži. 

Začala jsem přemýšlet nad svou odpovědí a zvažovat všechna pro a proti. Co když náš vztah nevyjde? Co když prostě zjistíme, že si nejsme 'souzeni', že k sobě nepatříme a pak se dokonce i přestaneme bavit? Jsem ochotna tohle všechno podstoupit, riskovat? To se, ale nikdy nedozvím pokud to nezkusím. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Právě jsem byla ochotna si připustit ke svému tělu toho nejotravnějšího člověka na světě, člověka ke kterému jsem do nedávna cítila pouze nenávist a měla jsem problém vystát jeho přítomnost. Byla jsem si vědoma všech následků, ale i tak jsem to udělala. Nejspíš toho budu třeba i litovat nejspíš ještě dnes, zítra, za měsíc anebo nikdy.

,,Dobře, Jamesi. Budu tvojí holkou." Odpovím s úsměvem na rtech a on mi opětuje svůj úsměv.

,,Fajn." Odpoví a můj úsměv okamžitě zmizí a nahradí ho nechápavý výraz.

,,Jenom fajn?" Zeptám se a založím si levou ruku v bok a nakloním hlavu na pravou stranu.

,,Super, skvělý. Fakt bych ti rád řekl všechny svoje pocity, ale potřebuju nutně srát." Řekne a můj výraz z nechápavého se změní na znechucený a poté se rozesměju.

,,Právě začínám litovat své odpovědi." Povím mezi smíchem, ale on pouze pokrčí rameny a rozejde se ke svým dveřím.

,,Ráno se ti ozvu." Odpoví a odemkne své dveře.

,,Nevím, za jak dlouho budu totiž schopný udělat nový level ve Free Fall." Dodá s úsměvem na rtech a já se uchechtnu.

,,Podrobnosti si nech pro sebe." Povím a on zakývá souhlasně hlavou a poté mi zamává a zavře za sebou dveře. 

Jakmile jsem se ocitla ve svém obýváku, sedla jsem si na svůj gauč a hned poté se znovu rozesmála. Začít s ním chodit bude ještě zajímavější než jsem si doposud myslela. Pomyslím si a zavřu na chvíli svoje oči.